Blogy

zobraz dalších 8 blogů

Řízení auta bez řidičáku již nebude trestné

Pokud v příštím roce poklesne v policejních statistikách kriminalita,nebude to tím, že se tuzemští delikventi napravili, ale do značné míryproto, že řízení auta bez řidičského...
http://web.libimseti.cz/Rohle

Poslední věty před smrtí:o)

1....postiženej ? a co jako? ruce k řízení auta nepotřebuju...2 Stopnem si ty němce ?3 Cejtim tady plyn, rozsviť....4 Jasně že sem už s tim střílel !!!....5 To je ale dobry jidlo...6 Ty...
http://web.libimseti.cz/Pavlinka-Chaba

jak spálíme 100kcal?

10 min skákání přes švihadlo13 min běh (8km/h), spinning, squash14 min tae-bo, plavání, volejbal15 min tanec, rychlá chůze, kick box aerobik, horská turistika20 min venčení psa, volejbal25 min nakupování30 min procházka34 min úklid38 min vaření41 min vysávání51 min řízení auta1hod, 5min psaní na stroji1hod 48min spánek
http://web.libimseti.cz/stupid_plastix_

Vše co zde říkám lidé vědí už mnoho generací

Máme jenom to, co máme pod kontrolou, jakmile kontrolu zanedbáme tak přijdeme o to, co máme! V realitě se můžeme podívat na svoje tělo, dokud nad ním máme kontrolu tak nám slouží, jakmile kontrolu ztratíme tak onemocníme. Jenže když kontrolujeme jedno, tak pochopitelně zanedbáváme kontrolu u jiného, není možné mít vše v nás a okolo nás pod kontrolou!Logicky je správné se zaměřit na kontrolu toho co je nám blízké a co má pro nás velikou hodnotu. Kdo se stará mnoho o cizí, brzo přijde o to co je jeho!Podívejme se na řízení auta, pokud se budeme mnoho dívat po cizích autech, zanedbáme kontrolu nad svým autem a můžeme havarovat. Kontrola to je nejvíce poměřování se správným metrem, to co nemá správnou míru, to je chybné. Kontrola nás zdržuje a omezuje, proto mnohdy kontrolu zanedbáváme a potom toho mnoho litujeme. Kontrolu si lze představit, jako když prohazujeme písek přes síto a tím oddělujeme veliké kameny od malých kamenů.Pokud se něco veliké, dostane mezi malé je to problém, a nemusí jít jenom o veliký kámen, může jít i o velikého blbce! Jestliže je v kolektivu jeden veliký blbec, tak on dokáže zblbnout celý kolektiv a následkem je to že kolektiv správně nekoná to, co má konat! Lépe je pomocí kontroly předcházet problémům, pokud třeba v atomové elektrárně selže kontrola, může atomová elektrárna explodovat!Pokud pastýř nebude pečlivě neustále kontrolovat svoje stádo, může se stát, že jedno nemocné zvíře stádo nakazí a stádo celé onemocní. Neustále se hroutí mnohé národy a podniky, díky tomu že zde byla zanedbaná kontrola! Kontrola zde musí být už od počátku vzniku člověka nebo podniku, jakmile se na počátku kontrola zanedbá, je obtížné potom to napravit!Vše co zde říkám lidé vědí už mnoho generací, ale neřídí se tím, protože jsou pod vlivem toho, co mnoho milují a obdivují. Když něco mnoho milujete a obdivujete, tak snadno na kontrolu zapomenete a potom toho mnoho litujete! Klasickou ukázkou je pití vína, mnoho tento sladký opojný nápoj milujeme a tak při jeho pití zapomeneme na kontrolu toho, kolik toho vypijeme a pod stůl upadneme!Stejně tak i ten kdo má mnoho výhod, snadno zapomene na to, co má pečlivě kontrolovat a tak zakrátko o svoje výhody přijde!V počítači je antivirový program, jež má na starosti kontrolu nad počítačem, stejně tak je zde i elita, jež má pečlivě kontrolovat spodinu. Smrt je zde nejmocnější kontrola, ona likviduje krutě a nemilosrdně vše co se jí nelíbí. Díky naší inteligenci jsme dokázali smrt obelstít a ona nemůže likvidovat tolik náš lidský druh.Následkem je zde mnoho lidí, jež jsou nemocní a způsobují těm zdravým mnoho problémů. Svět se stal velikou nemocnicí, kde nemocný léčí nemocné. Bohužel zde jsou; drogy, cenzura, byrokraté, mafie, epidemie, sekty, krize, blbci, války, vězení, teroristé, atd.Mnozí ze zoufalství se obrací k náboženství a myslí si, že se stane zázrak a že zase zde bude kontrola nad tím co se zde děje?Je třeba si uvědomit, že Bůh to je právě ona kontrola, jež zajišťuje to, že zde přírodní přirozený ráj je! Bez kontroly neboli smrti, zde je očistec kde je každý nemocný a mnoho naříká. Zavřeli jsme díky svojí inteligenci smrti dveře a tak zde neumírají nemocní lidé a nemocný člověk má nemocné děti!To mi připomíná příběh o vyhnání z ráje, kdy díky naší inteligenci nás Bůh (Bůh = složitá situace) z přírodního ráje vyhnal, do materielního očistce!
http://web.libimseti.cz/GVKB

Věda a technologie krizi eliminuje

Vše je o situaci na kterou musíme reagovat správně, pokud na situaci nereagujeme správně máme problémy a tím i deprese. Pokud je nám nějaká situace blízká reagujeme na ní správně a tak nemáme problémy a deprese, zde je onen klíč k řešení ekonomické a politické globální krize. Podívejte se do přírody zde se každá forma života specializuje na nějaké plnění úkolů a nevěnuje se už něčemu jinému a o nic jiného se ani nezajímá. Chtít od člověka v 18 letech aby se rozhodl jakou bude studovat vysokou školu je chybou, protože dítě musí pokračovat v tom co dělali za specializaci jeho rodiče a jeho rodiče jej musí i učit tomu na co se bude v životě specializovat. Moderní civilizovaný člověk se neustále dostává do situací, které jsou mu velmi vzdálené a tak nereaguje správně a má problémy a deprese. Každý zná srážku s blbcem, zde jde vždy o problém vzdálenosti a tím zde není možnost dialogu a místo dialogu je zde často agrese a tak mnohdy musíme nebezpečného blbce izolovat ve vězení, nebo v psychiatrické léčebně. Mnohdy se blbci sdružují v blbých organizacích, aby je nemohl nikdo trestat za jejich blbost, takovéto blbé ideologické organizace jsou velmi nebezpečné, klasickou ukázkou je zde Adolf Hitler a jeho blbý Fašismus, bylo velmi obtížné tento veliký spolek blbců eliminovat, protože blbci se dostali k veliké moci a velikému bohatství. Otázka blbců je spojená s univerzálností a tím povrchností, blbec zná vše povrchně a nezná nic důkladně a profesionálně, za vším je snaha mít zde univerzální otroky, které může otrokář použít podle situace na cokoli, jenže to nemůže fungovat! Je to jako s řízením auta, při řízení se nemohu věnovat něčemu jinému co by od řízení odvedlo mojí pozornost, protože následkem by byla havárie vozidla které řídím. Věda a technologie krizi eliminuje tím že odebere lidem po narození jejich děti a dojde k tomu že děti budou vychovávat jenom automaty a roboti, nebude zde již chybný vliv člověka na výchovu člověka, jedinci co nezvládnou náročnou profesionální specializovanou výchovu budou recyklováni na potravinové granule. 
http://web.libimseti.cz/GVKB

první díl z mnoha

Zahalen září slunečních paprsků, pomalu procitám. Zpěv ptáků jemně kontrastuje se zvonícím budíkem. Vstávám a jako šelma plížící se ke kořisti, plížím se já, oděn ve spacím úboru do kuchyně. Vůně kávy linoucí se celou místností prozrazuje, že nejsem jediným obyvatelem domu. Vařím čaj a naslouchám tichému bzučené rychlovarné konvice. Naliji si plný šálek svého oblíbeného čaje a vracím se zpět do svého slunného pokoje. Každý paprsek dopadající do mého království krásně hřeje. Otvírám okno, abych do pokoje vpustil něco málo svěžího vzduchu. Výhled z okna na ranní přírodu je ohromující. Dokonce i zde, v džungli velkoměsta je ve vzuchu cítit probouzející se příroda. Louže na chodnících prozrazují noční příděl deště. Vycházím ven na balkon a tiše přihlížím radovánkám ptactva jež využívá louže k ranní hygieně. Město ještě spí, jen kdesi v dáli je slyšet hřmění motorů a cinkání tramvají. Popíjím čaj a přemýšlím o noci, která pro mne byla opět stejně namáhavá a unavující jako stovky nocí před ní. Dlouho do noci jsem přemýšlel jako již mnohokrát nad problémy, o kterých by člověk v mém věku snad ani raději neměl vědět. Vnímám teplo šálku čaje a hledím do dálky - „Tam někde v dáli bude líp.“ -tiše vyslovím a nesměle se pousměji nad zajímavým spojením času a prostoru. Nechci začínat den myšlenkami, při kterých jsem předcházející den usínal. Hledám důvod k vyrušení nad mými myšlenkami. Šramot! -ach jak jsem rád že teď slyším to, co je jinak nepříjemné každému probouzejícímu člověku. Vcházím zpět do pokoje a pátrám po původu hluku. Ve dveřích mezi předsíní a obývacím pokojem stanu tváří tvář „svému hluku.“ „Čau!“ povídám obrovské hromadě tuku, zahalené jen v kostkovaných slipech. Ten muž s šedým plnovousem se na mě podíval a těžko by kdokoli v tu chvíli odhalil jeho myšlenky. „Dobré ráno!“ odpoví mi po delší době, během které si mě stihl asi čtyřikrát přeměřit od každého vlasu na hlavě, až po poslední vous na mé neoholené tváři. „Jak ses vyspal?“ vyslovuji s vynuceným úsměvem na rtech. „Dobře.“ zní odpověď na mojí otázku. Snažím se již několik týdnů o probourání ledů, mezi mnou a touto hromadou. Boj je to ale zatím neúspěšný a den ode dne ztrácím chuť do boje. Zvláštní člověk tenhle Václav. Od té doby co jsem nucen s ním žít mezi stejnými zdmi se snažím pochopit jeho myšlení a sblížit se s ním. Bohužel jsou naše přijímače naladěny na jiné frekvence. Za Vaškem jsem zahlédl rozcuchané vlasy své matky. „Vášnivá noc, co?“ tiše pronáším. Nikdo mne opět nevnímá, což potvrzuje mé tvrzení. „Pojď se nasnídat.“ říká ta malá, hubená žena sedící zabořená v křesle. Nesnáším společné snídaně. Vždy jsem byl zvyklí mít po ránu svůj klid. „Nemám hlad.“ říkám matce a prohlížím si při tom tu zvláštní ženu kterou téměř neznám. „Změnili jsme se. Všichni.“ při těchto slovech odcházím do koupelny. Nemám dnes žádný plán a nic na práci. Vím ale, že si musím nutně odpočinout a udělat pořádek v osobních věcech. Ano, musím udělat menší defragmentaci svého harddisku, který je již přeplňen stresem a sebezapíráním. Před domem stojí můj oddaný oř se čtyřmi koly, posilovačem řízení, dvěma airbagy a 130-ti koňmi pod kapotou. Pozdravým se se svým dnešním společníkem. Vždy si povídám s auty a to z různých důvodů. Ta silná a neposlušná, před kterýmy mám respekt se snažím přesvědčit, že pokud nebudou ona zlobit mne, budu hodný i já na ně. Těm starším slíbím pochvalu jestli mne dovezou do cíle bez protestů. Těm co neznám se představím a ujistím je že budu hodný, jestliže mi umožní je poznat. Svého společníka znám již dobře, proto je naše diskuze velmi přátelská. Vím co má rád a když je někde prostor udělat mu radost, neváhám. Pohladím přístrojovou desku a v zápětí otáčím klíčkem. Motor okamžitě naskočil a zaburácel, aby mne přesvědčil že prostor pod kapotou není prázdný, ale dříme v něm on v celé své kráse čtyř válců a šestnácti ventilů. „Tak jedem!“ poručím sešlápnutím plynu. Před očima vidím svůj cíl. Nikdy sem to místo neviděl, ale vím že musí existovat, nevím jestli je hned za první zatáčkou, za prvním kilometrem, či za tisíci kilometry. Vidím odlehlé místo stranou od veškerého dění, veškerého stresu, veškeré lži, nenávisti. Vysoká poloha tohoto místa jen umocňuje pohled na panenskou, nedotčenou přírodu všude kolem. „Šílená ironie!“ Budím se ze snění. Vysnívám si zde místo nedotčené lidmi a technologiemi. Já, který teď sedím v autě s palubním počítačem, přečipovanou řídící jednotkou, elektronicky řízeným vstřikováním paliva a se zvonícím telefonem v kapse. Asi po deseti minutách jízdy přijíždím na místo zvané „Vyhlídka“. Je to místo profláknuté mezi mladými páry, kteří si sem jezdí odbýt své „poprvé“. Celkově považuji toto místo za místo velmi levné romantiky. Přistávací plocha letiště pro sportovní letadla je odsud vzdálená jen pár metrů a prezervativy poházené na zemi všude kolem nikterak nenapomáhají k učinění tohoto místa posvátným. Krása tohoto místa je hmatatelná pouze v noci, kdy se Plzeň promění na tisíce rudých světel. Fakt, že za bílého dne zde parkuje několik podivně se pohupujících aut se s příchodem noci mnohanásobí, opět sráží důstojnost tohoto místa. Když jsem byl malý, občas jsem se v noci chodil na tento roj aut dívat. Stála tam namačkána jedno vedle druhého s několikacentimetrovými rozestupy a rytmicky se pohupovala. Nechápal jsem ten zajímavý jev a tak jsem si vždy myslel že sem auta jezdí tančit. Po chvilce mého vzpomínání přijíždí mladý pár. Zastavují nedaleko mne a mlčky bez hnutí sedí v autě. Pochopil jsem. Jedem dál. Pomalu projíždím kolem jejich vozidla a nemohu si nevšimnout jejich opovržlivých pohledů při zjištění, že jsem v autě sám. Mají mne za úchyla co si sem jel ulevit svépomocí. Zajímavé, jakými všemi způsoby jsou lidé schopni proměnit místo na MÍSTO. Když někdo chodí do lesa, je lesák.Když někdo jezdí na vodu, je vodák a když si někdo vyjede sám na „vyhlídku“, je rázem mistr Onan. Sotva sem se od nik vzdálil na pár metrů, začalo jejich auto tančit.
http://web.libimseti.cz/farraday