Blogy

zobraz dalších 5 blogů

Staré pecky - hudba všeho druhu

Kdo by si chtěl zapařit na hudební smršť hitů 60. - 90. let a melodické novinky, má jedinečnou možnost dne 19. 12. 2008 od 20:00hod. ve Sportbaru "Blázinec" v Loděnici. Bude se hrát...
http://web.libimseti.cz/PetasBoy

Harry Potter a ohnivý pohár

Originální název: Harry Potter and the Goblet of Fire Žánr: Dobrodružný, Fantasy, Mystery, Rodinný Rok výroby: 2005 Režie: Mike Newell popis filmu Na Harryho Pottera, který se čtvrtýmrokem vrací do bradavické školy čar a kouzel čekají jak nanejvýšradostné, tak obtížné časy. To vše ve čtvrtém filmu Harry Potter aOhnivý pohár, stejnojmenné adaptaci románu z populární série o HarryPotterovi z pera J.K. Rowlingové. V tomto dílu musí Harry soutěžit vnebezpečném mezinárodním turnaji, kde se utká se svými staršími azkušenějšími kolegy. Čeká ho však konfrontace s jeho největšímnepřítelem, Lordem Voldemortem, který je rozhodnut použít veškeré svésíly, aby s Harrym jednou provždy skoncoval. Tato drásavá skutečnostbledne pouze ve srovnání s Harryho nejhlubším strachem z toho, že sibude muset najít někoho, kdo by jej doprovázel na tradiční Vánoční plesv Bradavicích. Školní rok také přinese významné změny do života Harryhonejlepších přátel, Rona a Hermiony, kteří si konečně připustí, že vůčisobě chovají silné city. Paralelně s tím, jak mladí čelí náporůmhormonálních bouří, rozkvétá květ romantiky i mezi dospělými, rejjisker poletuje i mezi Harryho důvěrníkem Hagridem a Madam Maxime,ředitelkou Akademie kouzel v Krásnohůlkách..„Tento díl byl největšívýzvou ze všech čtyř filmů,“ říká David Heyman, producent filmové sérieHarry Potter. „Hledali jsme někoho, kdo by byl schopen natočit temný anapínavý thriller, řídit akční sekvence a zároveň být intuitivní acitlivý vůči přirozeným úzkostem, kterými trpí teenageři. Musíte sepodívat na různorodé filmy jako jsou Tanec s cizincem, Krycí jméno:Donnie Brasco, Čtyři svatby a jeden pohřeb, abyste docenili, že je jennemnoho tak talentovaných a nadaných režisérů jako je Mike Newell.“„Pro mě je podstatou tohoto příběhu thriller,“ říká Newell. „Jsou tuúžasné proměny nálad, jen si vezměte ten posun od Turnaje tříkouzelníků po humor a zároveň hoře na Vánočním plesu v Bradavicích, aletím, co tento příběh žene kupředu, je thriller, ve kterém se do hrydostává cosi, co chce Harryho uchvátit a jen on sám má sílu, aby s tímněco udělal.“ Na počátku příběhu se ohlašuje nebezpečí – Harry seutkává s děsivou noční můrou, která mu na čele způsobí smutně proslulousvítící jizvu, která mu způsobuje urputnou bolest. Bolest přimistrovství světa ve famfrpálu přeroste v děs, který jej zbavujeodvahy, neboť zlovolní přívrženci Lorda Voldemorta, Smrtijedi, ozářínoční nebe Znamením zla, čímž po třinácti letech od jeho zmizení dávajíopět vědět o svém vůdci. Ani ctihodný ředitel školy v Bradavicích,Brumbál, nechápe, co tyto tajemné události znamenají. Ve snaze upevnitkontakty mezi třemi největšími evropskými čarodějnickými školamiBrumbál oznámí, že Bradavice budou hostit Turnaj tří kouzelníků,napínavé utkání, při němž se na rok do Bradavic dostanou studenti aučitelé ze zbývajících dvou škol. „Brumbál se pokouší připravit světčarodějů na temné časy, které jsou za dveřmi,“ říká Heyman. „Toto jehogesto zároveň podtrhuje hlavní téma celého filmu, kterým je, že semusíte naučit vycházet s lidmi, kteří se od vás liší. Pokud jsou dobří,nezáleží na tom, odkud jsou.“ Vzhledem k nebezpečí disciplín vydáváBarty Skrk, ředitel odboru pro mezinárodní kouzelnickou spolupráci,vyhlášení, které do sedmnácti let věku zamezuje účast v klání, cožčtrnáctiletému Harrymu a jeho přátelům dělá čáru přes rozpočet. Kdyžkouzelný Ohnivý pohár vybere po jednom šampiónovi z každé školy,překvapí, že zazní i jméno čtvrtého účastníka: Harryho Pottera.Navzdory Harryho nesouhlasu, je rozhodnutí Ohnivého poháru závazné a onnemůže jinak, než se zúčastnit vysilujícího Turnaje, kde jsou mu sokystudenti mnohem starší a zkušenější v čarodějných dovednostech. „NaHarrym se mi líbí, že není hrdinou v klasickém slova smyslu, takový tenhrdinný Superman, který všechno zvládne,“ říká Daniel Radcliffe, kterýpři přípravě na roli na Newellův popud sledoval thrillery jako Na severseverozápadní linkou. „Harry je zranitelný. Má strach. I když mu vokolí tolik lidí pomáhá, myslím, že by nejraději svou roli opustil acelou tu „hrdinskou záležitost“ ukončil. Jenže v okamžiku, kdy Pohárohlásí jeho jméno, dostává se do záře reflektorů. Nejenže se musí spodezřívavostí a kritikou, které se na něj valí ze všech stran, ale vítaké, že on své jméno do Poháru nedal, takže to musel být někdo jiný.“Když se Harry obrátí na svého důvěryhodného učitele, aby u něj našelvedení a ochranu, zjišťuje, že sám Brumbál se marně snaží přijít nasmysl oněch tajemných událostí. „Harryho svět je naprosto otřesen,“říká Radcliffe. „Poprvé v životě nevidí Harry svého učitele Brumbálajako takřka vševědoucího, ale jako starého muže, který je dávno zavrcholem svých schopností, což je pro něj velmi nepříjemné zjištění.Někdo nebo něco se vetřelo do Bradavic a chce se k Harrymu dostat,jenže Brumbál neví, o koho se jedná, odkud pochází, natož jak hozastavit.“ „Brumbál už nevládne situaci a to jej děsí,“ říká MichaelGambon, který se podruhé ujímá role respektovaného učitele (poprvé vHarry Potter a vězeň z Azkabanu). Na svých bedrech nese enormní zátěž,neboť má na starosti bezpečí a dobro všech studentů. A když do Bradavicpronikne zlo, najednou neví, jak se ho zbavit.“ Brumbál správně tuší,že ať už do Poháru strčil Harryho jméno kdokoliv, nechtěl, aby turnajvyhrál. Proto požádá Alastora „Pošuka“ Moodyho, nového bradavickéhoučitele předmětu „obrana proti černé magii“, aby svým vysoce citlivýmokem na mladého čaroděje dohlédl, než zjistí pravý smysl oněchzlověstných událostí.“ Moody je ve skutečnosti legendární Bystrozor,nebo též lovec černokněžníků, který má na svém kontě polovinuosazenstva azkabanských cel, plných Voldemortových stoupenců. Leč rokyboje se zlem v předních liniích si vybraly svou daň. Věčně vyděšený aparanoidní Moody bezmezně důvěřuje svému kouzelnému vševidoucímu oku,které mu pomáhá v boji se zlem, jež se podle něj plíží z každého stínu.„Moody je takový pistolník s kouzelnou hůlkou,“ říká Brendan Gleeson,všestranný herec, který je známý díky svým rolím ve snímcích jakoStatečné srdce, Návrat do Cold Mountain, Troja a Gangy New Yorku. „Jeněkým, kdo se ponořil do lovu démonů zběhnuvších od pravé stezky do témíry, že se jedním z nich stal. Když jsme se poprvé setkali, abychom siprošli kontury postavy, navrhl Mike Newell, že hlavním rysem Moodyhopostavy budou velká duševní zranění. Postava vytváří velmi zajímavýdramatický oblouk – přichází do Bradavic jako bojovník rozpálenýmnohými souboji a roste v někoho, komu se děti učí věřit.“ Jakkoli má na čele vypálen cejch neuctivosti a hrubě se projevujícílásky, která studenty děsí a vyvolává kritiku jejich zámožných rodičů,má Moodyho šílenství svůj význam. „Tato postava mě zaujala tím,“ říkáGleeson zamyšleně, „že mi připomíná některé z mých dávných učitelů.Nemá čas na to, aby se z knížek učil bontonu a krasomluvě. Chce těmmladým mužům a ženám ukázat, čemu vlastně čelí. Zlo existuje a oni byměli vědět s čím mají tu čest. Nepotrpí si na protekci, protože sedomnívá, že je to je nepřipraví na skutečný svět. „Moody jekomplikovanou postavou, která je výzvou,“ říká Heyman. „Brendan do nírovným dílem vnesl krutost i humor, takže jeho postava je jak děsivěimpozantní tak roztomilá.“ K tomu režisér Newell, který s Gleesonemspolupracoval již v roce 1992 na rodinném dobrodružství Cesta na západdodává: „Zřídkakdy najdete herce Brendanovy hloubky a kalibru. Možná tosamé platí v odlehčené formě pro všechny Iry, ale na Brendanovi jeněco, co je mimořádně barbarské i nevinné, takže tahle role plná hrotůa hran mu perfektně sedla.“ Moodyho vyndavací oko vzniklo pod dohledemsupervizora oddělení na mechanická monstra Nicka Dudmana a supervizoravizuálních efektů Jimmy Mitchella. „To oko se stalo samostatnoupostavou,“ říká Newell, „a abych vám nezkazil celou tu krásnou iluzi,která je obestírá, raději vám neřeknu, jak vlastně vzniklo.“ Návrhářkakostýmů Jany Temime se při návrhu Moodyho černého kabátu inspirovalaspaghetti westerny – omlácený kožený kabát s pláštěm a přezkami, kterývypadá stejně obnošeně jako jeho majitel. „Moody je bojovník. Nemážádný dům, natož domov. Doslova žije ve svém kabátu,“ říká Temime.„Měli jsme tu tým lidí, kterým trvalo týden, než kabátu dali náležitoupatinu, díky které zestárl o celá léta.“ Moody se pokouší Harryhochránit před tajemnými silami, které ohrožují jeho život, ale tentoteenager se musí utkat i s nepřátelskými silami jiného druhu: bulvárníreportérkou Ritou Holoubkovou. Holoubková je stejně bezskrupulózní jakovtíravá a nezastaví se před ničím, aby její nactiutrhačské drby vnovinových sloupcích měly co největší čtenost. „Rita píše o tom, colidé chtějí slyšet a nebo o tom, co je přinutí číst,“ říká mezinárodněuznávaná herečka Miranda Richardson, jejíž role sahá od Hodin, přesOspalou díru a Enchanted April až po Newellův hit z roku 1985 Tanec scizincem. „Udělá cokoliv, aby příběh, jehož vyznění si už předemnapsala v hlavě, dostala na papír. Čím je nebezpečí na papíře větší,tím je vzrušenější. Myšlenka náhlé smrti či možného zranění je pro nimotorem.“ „Rita je sice vypočítavá a drsná, ale má i jisté kouzlo aproto se dostane přesně tam, kam potřebuje,“ osvětluje Newell. „Mirandaje velmi nadaná herečka. Má skvělý smysl pro komické načasování azároveň je schopna zahrát persónu, která je skutečnou hrozbou.“Holoubková zasáhne i do osobního života Hermiony. „Je absolutněpříšerná!“ křičí Emma Watson. „Rita má na Hermionu od začátku spadeno.Upozorňuje Hermionu na všechny tajnosti, které o sobě před světemskrývá – jako například to, že je knihomol a šprt a přesně tak todělala profesorka Trelawneyová ve třetím filmu. Není tedy žádnýmpřekvapením, že novinářčino výstřední oblečení je přesně takové, jakáje i uvnitř. „Rita cítí, že je její povinností, aby byla pro každoupříležitost náležitě oblečená, a také říci pravdu, tak jak ji vidí onasvému čtenářstvu,“ říká Richardson. „ A co se týká oblečení, vidí sejako jediná veřejná osoba, která má dobrý vkus.“ Jany Temime vypráví onávrzích oděvů pro Ritu Holoubkovou: „Inspirovala mě 80. léta. Výraznébarvy a naškrobené oděvy přesně odpovídají typu příběhů, o které mázájem. Když například účastníci Turnaje stojí před první náročnoudisciplínou – draky – je oblečená do šatů, jež jsou z látky, kterávypadá jako hadí kůže pokrytá šupinami. Když navštíví utkání, kde semají účastníci potápět, není divu, že její kostým je jedovatě zelený.Harry se nechce nechat znejistět jak Moodyho neortodoxními způsoby, takzáludnými pomluvami Rity Holoubkové, neboť se blíží jeho nevyhnutelnákonfrontace s Lordem Voldemortem, černokněžníkem,který stojí za úmrtím jeho rodičů. O Voldemortovi se ve světě čarodějůmluví s bázní v hlase jako o „Vy-víte-kdo“, neboť ten, kdo se za tímtosouslovím skrývá, je krutý, nelidský a bez slitování. Harry je jedinýmčlověkem, který kdy přežil prokletí Pánem zla. Tato skutečnost v němzanechala mnohem hlubší rány na duši, než jizva, která mu občas vytanena čele. „Termín ´nepřátelé´ není pro jejich druh vztahu dostatečněvystihující,“ říká Radcliffe. „Harry nenávidí Voldemorta každoumolekulou svého těla. Chce ho zabít, protože zavraždil Harryho rodiče.Ale zároveň se ho velmi bojí.“ „Hrát samou esenci zla je velmináročné,“ uvažuje nahlas Ralph Fiennes, který během své kariéry hrálhrdinné, romantické i záporné postavy ve snímcích jako jsou Nepohodlný,Červený drak, Krásná pokojská, Anglický pacient či v Schindlerověseznamu, za nějž byl nominován na Oscara. „Během rozhovorů s Mikem opostavě jsme se rozhodli Voldemortovi dát určité lidské vlastnosti,protože hrát zosobněné zlo je zhola nemožné. ´Zlého vzezření´ se vefilmech často dosahuje ceněním zubů a různými grimasami. Chtěl jsem,aby můj Voldemort byl hluboce a opravdově zlý. Zlo pochází ze strachu,frustrace a neštěstí. Voldemort byl odmítaným dítětem. Měl velmineveselé dětství, a právě tam se začal hromadit a mokvat všechen jehohněv, žárlivost a zášť jako hnisající vřed.“ „Voldemort je někým, kdonezná lásku,“ říká Heyman. „Láska je pro něj prasklina na dokonalémobrazu, slabost. Je ztělesněním čistého zla. Je někým, kdo je mocný apřitažlivý. Ralph je hercem, který dokáže v postavě jít hodně hluboko aproto skvěle zachytil spletitost Voldemortova charismatu a temnoty.“Voldemort je rozlícen tím, že pověst o Harry Potterovi, chlapci, kterýpřežil, začala žít svým vlastním životem a posledních třináct letstrávil tím, aby znovu nabyl síly, o kterou přišel oné noci, kdyzemřeli Harryho rodiče. S pomocí svého neduživého služebníka Červíčkase Pán zla triumfálně vrací do lidského těla, aby Harryho navždyodklidil z povrchu zemského. Ralph Fiennes říká: „Mike chtěl prozkoumatVoldemortovy náhlé změny nálad a všechny jeho výbuchy hněvu. Jsouchvíle, kdy svůj hněv na Harryho přímo plive, jindy však dokáže býtdocela příjemný. Nikdy nevíte, co v následujícím okamžiku udělá.“ „Vmomentech, kdy jsou lidé okouzlující, je na nich i něco děsivého. Vždyočekáváte, že by z ničeho nic mohli udělat i něco velmi násilného. Kdyžsedíte u stolu s někým, kdo vám podává číši vína a dar, a vy zároveňvíte, že utrápil svou ženu k smrti, vyžaduje to hodně pevné nervy.“ Ktomu Newell dodává: „Ralph je jako Voldemort velmi děsivý. Na jehoočích vidíte, že to nemá v hlavě v pořádku, že se posunul někam, kamnemáte přístup. Když ho v tomhle filmu vidím na plátně, úplně mě topřimrazí k podlaze.“ Radcliffe vzpomíná na natáčení společných scén sFiennesem: „Byla to velmi intenzivní zkušenost. Učil jsem se už jenpouhým pozorováním – způsob, jakým účelně využívá hry těla a rukou,zvláště pak ve scéně, kdy Voldemort získává lidskou podobu, je úžasný.“Na to Fiennes reaguje s úšklebkem: „Daniel si toho ode mě musel nechathodně líbit. Je ještě chlapcem, zároveň je však nějakým způsobem spojens mučitelem, jenž mu obrazně i doslova strká prst do zranění na hlavě.Ten se při tom směje a opájí tím, jakou bolest mu způsobuje. Museljednat, jakoby pod tlakem té hrůzy omdléval. K tomu není třeba mnohododávat. Velmi jsem ho obdivoval.“ Na Voldemortův vzhled se kladl velkýdůraz. V rámci série Harry Potter je to totiž poprvé, co na sebe Pánzla bere plnou lidskou podobu. „Když se Ralph dostal do týmu, DavidHeyman mi řekl ´Chceš mu znetvořit tvář, že jo?´,“ vzpomíná Newell. „Ajá na to ´Ne, ne´. Ralph dokáže zahrát zlo i bez pomoci make-upu. Vyrveto z hlubin své psyché. Pak jsem jel na víkend domů a stále jsem siříkal ´Ty jo, něco bych mu na tom obličeji udělat měl.´“ Fiennesvzpomíná: „Moje neteře a synovci se hrozně těšili, že strýčka Ralphauvidí na placu jako Voldemorta. Jenže když přijeli, ani mě nepoznali!“Supervizor oddělení na mechanická monstra Nick Dudman a jeho týmnakonec vytvořili několik koncepcí pro Voldemortův make-up, přičemžužili minima prostetiky a raději se soustředili na zsinalý nádechFiennesovy kůže, pod kterou se vypínají a smršťují klubka žil, které dojeho živě-mrtvých zad, rukou, nohou a hlavy vhánějí tekutinu, která užsnad ani není krví. Fiennes, který si kvůli roli musel oholit hlavu,hruď a ruce, přizvukuje: “Můj make-up je ve skutečnosti velmijednoduchý, ale efektní. Chtěl jsem na sobě mít minimum make-upu, abychměl volnost pohybu. Za celou touto koncepcí spočívá myšlenka, žeVoldemort získal novou podobu, je v novém těle, takže zkouší, jaké jsoujeho fyzické možnosti.” Na Voldemortův černý vlající rubáš byla použitalehká hedvábná látka, která mu dává vzezření plaza. “Když uvidíteVoldemorta v tom jeho úboru, napadne vás, že je ve skutečnosti oblečenv černé, vzdouvající se kůži. Nemá boty. Cítil jsem, že by nebylosprávné, kdyby je na sobě měl.” Heyman dodává: “Chtěli jsme, aby v jehokostýmu byla jakási lehkost a jednoduchost. Prostě něco, co nevzbuzujepocit tíhy jak jako šaty profesorů. Je to velmi strohý oděv, nikterakornamentální, neboť on si na estetiku nepotrpí. Smrtijedi se rádi zdobía parádí, ne tak Voldemort.” Během postprodukce změnil tým odvizuálních efektů tvar Fiennesova nosu tím, že jej zploštil a přidal naněj praskliny a štěrbiny, aby mu dodal hadí vzhled, který podtrhujeVoldemortův původ v koleji Zmijozel. “Je to vážně děsivé,“ říká Heymanna adresu Fiennesovy digitální proměny, “ale velmi jemným aznepokojivým způsobem.” JSME ŠAMPIÓNI Turnaj tří kouzelníků je natolik nebezpečné utkání, že se neuskutečnilvíce než sto let, jakkoli patří k vysoce ctěným tradicím komunityčarodějů. Kouzelný Ohnivý pohár vybere tři šampióny, každého jakozástupce jedné z největších evropských čarodějných škol, aby se utkalio slávu, která se pojí s výhrou Poháru tří kouzelníků. Jestliže jedincevybere Ohnivý pohár, nelze couvnout. Jednotliví šampióni se musí celespolehnout na své schopnosti a dovednosti, aby zdárně prošli třemiriskantními etapami turnaje. Každé úspěšné splnění úkolu poskytujevodítko k tomu následujícímu, bez nějž nemá šampión šanci přežít, natožjen vyhrát soutěž. Harry Potter a jeho kolegové v úžasu sledují svévrstevníky z ostatních škol, kterými se nyní hemží bradavické chodby:spanilé a oduševnělé dívky z Akademie kouzel v Krásnohůlkách, jež vedemajestátná Madam Maxime, a asketické mladíky ze školy v Kruvalu, jimžvelí tajemný Igor Karkarov. Ohnivý pohár nejprve vybere zástupceKruvalu: je jím bulharský šampión ve famfrpálu Viktor Krum, mužný asilný sportovec, který šetří každým slovem jako šafránem. Vyčerpávajícíkonkurz, který vedl k angažování bulharského nováčka v herecké branži,Stanislava Ianevskiho, nakonec vydal své plody. “Viktor Krum je tennejlepší hráč famfrpálu na světě a všichni fanoušci i hráči jejnaprosto zbožňují,“ říká Ianevski, který Kruma přirovnává k fotbalovéhvězdě Manchesteru United, Wayne Rooneyovi. “Stanislav má pro danouroli nejen správný vzhled, ale je i sportovně nadaný. Navíc dokážedobře hrát,” říká Newell o Ianevskim, který předtím, než se stalKrumem, nikdy nehrál. Akademii kouzel v Krásnohůlkách reprezentujespanilá a svůdná Fleur Delacourová, kterou hraje francouzská herečkaClémence Poésy (Spiknutí střelného prachu , Vítejte u Rozových). „Fleurje velmi šmrncovní. Dokáže ovšem také být velmi zodpovědná,“ komentujesvou postavu Poésy. „Clémence zosobňuje francouzský smysl pro rovnováhua důstojnost,“ říká Newell. „Zároveň je velmi silná a odhodlaná, jakopostava Fleur, kterou zosobňuje.“ Heyman dodává: „Clémence je takévelmi nadanou herečkou. Byla schopná zosobnit vnitřní sílu a odvahu,která ji předurčila k tomu, aby se stala krásnohůlskou šampiónkou vTurnaji.“ Když Ohnivý pohár vybere všemi milovaného Cedrika Diggoryho zkoleje Mrzimor jako třetího soutěžícího turnaje, všichni bradavičtístudenti sálají nadšením. „Cedrik zosobňuje vše, čím by měl bradavickýšampión být,“ říká Newell. „A Robert Pattison se přímo pro tuto rolinarodil, neboť je skvělým představitelem typického anglického kluka sperfektními rysy studenta veřejné školy.“ Pattison, který si před tímzahrál ve filmu Kruh, říká: „Cedrik je soutěživý, ale je to taképohodový kluk, který hraje fér a drží se pravidel.“ K tomu Radcliffedodává: „No, on je přesně prototypem toho hrdiny, který jiným přebereholku, v tomto případě mně! Cedrika a Harryho však spojuje vzájemnýrespekt a smysl pro fair play. JAK SE NATÁČEL TURNAJ TŘÍ KOUZELNÍKŮ Výroba filmu Harry Potter a Ohnivý pohár začala na konci jara 2004 vestudiích v Leavesden v anglickém hrabství Herfordshire. Po Leavesden seštáb až do března 2005 přemisťoval na lince Oxford University, VirginiaWater v Surrey, Ashridge v hrabství Hertfordshire až po pohoří GlenNevis ve Skotsku. Pro tvůrce bylo během natáčení největší výzvou to,jak nejlépe na plátno převést tři děsivé a záludné etapy Turnaje tříkouzelníků. V první etapě se každý ze soutěžících musí utkat s drakem,jehož plemeno se soutěžící od soutěžícího liší. Závodníci jim musíukořistit zlatá vejce, na kterých draci sedí. Jak tomu osud chtěl, naHarryho padne ten nejhrůzostrašnější ze všech - maďarský trnoocasýdrak. Tato sekvence začíná v aréně, která je vysekána do skal skotskýchhor. Tento rozlehlý set, který kombinuje vzhled kamenolomu a středověkéarény, byl ve dvou částech postaven v ateliérech v Leavesdenu. „Je tojeden z největších setů, který jsme kdy pro film postavili. Kdyžbojujete s draky, potřebujete dostatek prostoru,“ poznamenává vedoucívýroby Stuart Craig, držitel třech Oscarů (Anglický pacient, Nebezpečnéznámosti, Gándhí), který mimo jiné získal nominaci na Oscara za HarryPotter a Kámen mudrců. „Celý boj člověka versus draka jsme všakneomezili jen zdmi arény. Rozhodli jsme se, že využijeme i oněchúžasných scenérií Skotské vysočiny.“ „Myslím, že jsme honičku s drakemdostali daleko za rámec knihy,“ říká supervizor vizuálních efektů JimmyMitchell. „Ukazujeme Harryho zručnost v zacházení s koštětem, protožetrnoocasý drak jej honí z prostoru arény do hor a pak zpět přesviadukty a střechy na školní pozemky.“Craig a Mitchell na vzezřenítrnoocasého draka pracovali dlouho, ale už brzy toto zkázonosnémonstrum začalo nabývat určitějšího vzezření. „Nejprve jsme se seStuartem zabývali dračí délkou,“říká Mitchell. „Má být drak čtvernožecnebo dvounožec s křídly? Draci jsou v našich představách stvořeními nazpůsob dinosaurů, proto jsme se rozhodli, že mu dáme něco z pravěkýchještěrů, což jsme ještě obohatili netopýřími křídly. Pak jsme na nějnanesli patinu a potrhali mu křídla, aby vypadal jako stvoření, kteréžije celé dlouhé věky.“ V mezidobí, kdy Mitchell a jeho tým pracovalina drakovi počítačovém, supervizor speciálních efektů John Richardson asupervizor oddělení na mechanická monstra Nick Dudman pracovali nastavbě draka „praktického“ – 12 metrů dlouhé animatronické stvůry,která disponuje i plně funkčním plamenometem. „Drak se pohybujekombinací práce s animatronickými táhly a zapojením lidské síly voblasti křídel,“ říká Dudman o drakovi, který se ve filmu objeví nocpřed turnajem, ve scéně, kdy Hagrid vede Harryho do lesa, aby ho tampřed draky varoval. „Kvůli bezpečnosti všech lidí na placu je pohybřízen počítači, protože plamenomet má dosah asi 9 metrů. Na tak krátkouvzdálenost je zde stále nebezpečí, že z poloviny štábu uděláte ohořeléšpekáčky!“ K tomu ještě Richardson dodává: „S plamenometem jsme udělaliněkolik testů. V úvaze byla spousta možných situací, ale prvotní bylabezpečnost všech lidí na placu. Abych vám dal příklad: Musíte si býtvědomi toho, že plamen má nějaký zpětný tah a může na vás vyšlehnoutprakticky z kteréhokoliv úhlu.“ Harryho epická bitva s trnoocasýmdrakem po Danielu Radcliffovi vyžadovala, aby s ním drak smýkal přesstřechy. „Boj s drakem byl velmi fyzický a občas mi docela nahánělhrůzu!“ vzpomíná Radcliffe. „Když jsme dělali scénu, ve které Harrypadá ze střechy, doslova jsem visel za kotníky hlavou dolů 12 metrů nadzemí. V této pozici pak na mně vyzkoušeli volný pád. Sice jsem věděl,že vše je jištěné, protože tým kaskadérů si nepotrpí na zbytečnánebezpečí a zranění, ale i tak jsem na pár vteřin viděl, jak se mi předočima odvíjí celý můj život.“ Ve druhé disciplíně čelí šampióni ještěvětšímu nebezpečí, což znamená, že na dno Černého jezera umístí někoho,kdo je jim blízký, koho pak soutěžící musí zachránit. Aby byl úkolještě vypjatější, mají na to pouze jednu hodinu, jinak, čehož se Harrybojí, budou jejich blízcí navěky zajatci hlubin temného skotskéhojezera. „Černé jezero sižije svým životem a je plné rostlin, podvodních útesů a stvoření, kterási v tomto skotském jezeře žijí po staletí, aniž by je kdo vyrušoval anebo jen spatřil,“ říká Stuart Craig o svých návrzích mýtickéhopodvodního prostředí. Tvůrci byli částečně omezeni tím, že postavyjakoby plavou v hluboké temné řece, nikoliv průzračně modrém tankunaplněném vodou, aby bylo natáčení jednodušší. „U vodních scén jsmečelili jedné z největších výzev, které nám natáčení připravilo,“ říkáHeyman v návaznosti na slova svého kolegy. „Natáčení v opravdovémjezeře by bylo velmi obtížné, byla by tam příliš velká zima a tma.Proto jsme se zprvu rozhodli pro proces „mokro na suchu“, kdy hercezavěsíte a foukáte na ně vzduch, aby to vypadalo, že jsou unášenipodvodními víry. Jenže jejich vlasy se nepohybovaly tak, jak by měly,takže jsme nakonec museli do vody.“ Během tří měsíců dala produkcevzniknout největší evropské vodní nádrži určené filmování. Ta je 6metrů hluboká a má 18 metrů do délky i šířky, aby se do ní vešli jakherci, kaskadéři, potápěči, operátoři kamery, kamera a vybavení prometodu blue screen. „Každá kapka vody byla co hodinu a půlpřefiltrována, takže byla zřejmě čistší než voda, co vám doma teče zkohoutků!“ říká Richardson na adresu moderního filtračního systému.Richardsonův tým vytvořil pod vodou jakousi galerii, která oddělovalarežiséra druhého štábu Petera Macdonalda a jeho tým od herců, potápěčůa speciálního týmu pro natáčení pod vodou. Tato galerie byla vyrobenaze speciálního tvrzeného skla o síle pěti centimetrů. První asistentrežiséra druhého štábu, Jamie Christopher, dával těm, kteří byli vevodě, instrukce prostřednictvím speciálního zvukového systému. Běhemstavby vodního tanku se Radcliffe a ostatní herci zúčastnili kurzupotápění. „V plavání se necítím dvakrát jistý, ale díky Bohu se mipotápění zdálo docela snadné,“ říká Radcliffe, který svou šestiměsíčnípřípravu zahájil dlouho před začátkem natáčení v běžných bazénech, abyse nakonec dostal až do toho, který byl použit při natáčení. „Na celévěci bylo nejobtížnější to, jak dohromady skloubit technickou částpotápění s herectvím. Musel jsem mít stále na paměti, že Harry by vreálu neměl dýchat, jakkoli já měl při natáčení často dýchací přístroj.Ale neměly by ucházet žádné bubliny. Široko daleko kolem mě nikdo nebyla já slyšel jen Jamieho odosobněný hlas. Byla to velmi bizarnízkušenost, ale moc se mi to líbilo.“ Koordinátor kaskadérů neslzodpovědnost za přípravu a veškerá bezpečnostní opatření, která setýkala Radcliffa a ostatních herců. Na každého z nich dohlíželi čtyřipotápěči a jeden trenér. „Daniel musel plavat, hrát a pronášet svésentence směrem ke stvořením, která pak byla počítači dodána až vpostprodukci.,“ připomíná Powell,“ ale mimo to musel hrát i tehdy, kdyžměl na nohou a rukou dráty. Všechny tyhle věci musel zvládnout vnaprosté tmě 6 metrů pod vodou, když mu došel vzduch, dal smluvenýsignál jednomu z potápěčů, který k němu doplaval a nasadil mukyslíkovou masku. Byl to opravdu mimořádný výkon.“ Radcliffe během třítýdnů natáčení těchto scén strávil pod vodou v úhrnu 41 hodin a 38minut, přičemž jeden ponor trval přibližně 75 minut. A to je skvělé!“dává tvůrce najevo své nadšení. Supervizor oddělení mechanickýchmonster Nick Dudman a jeho tým také nesli zodpovědnost za body-doublyRona, Hermiony, Cho Changové a Gabrielle, mladší sestry Fleur, kteříbyli na dně tanku připevněni k ruinám, zatímco se je Harry snažíosvobodit z pout. Dudman osvětluje celý náročný proces: „Vytvořili jsmebody-doubly každého herce, kteří byli do detailu podobní svým živýmpředobrazům, včetně účesů a barvy kůže. Potřebovali jsme, aby vypadalipřesně jako živí herci, jen ve stavu omráčení či spánku. „Všechna slávaza režii podvodních scén patří režisérovi druhého štábu PeteruMacDonaldovi,“ říká Newell. „Bez Petera bychom ty scény nikdynenatočili. Jeho trpělivost a nadání, se kterou po týdny dávaldohromady tuto náročnou sekvenci, nemá vhodná měřítka.“ Supervizorvizuálních efektů Jimmy Mitchell a jeho tým na svých počítačíchvytvořili svébytný vesmír, ať už mluvíme o zříceninách, které kdysimohly být součástí Bradavic či vodním démonovi, známém jako Ďasovec.„Vidím je jako vzdálené bratrance cornwallského raracha!“ říká o tomtostvoření Mitchell. Harry se při hledání svých přátel setkává s vodnívílou, u níž tvůrci chtěli, aby vypadala „jako takový druh vodní víly,s jakým jste se ještě nesetkali,“ říká Heyman. „Stuart a já jsme sisedli a dali jsme vodní víle ocas, který se nepohybuje nahoru a dolů,ale ze strany na stranu. První případ se uplatňuje v okamžiku, kdy máteněkoho v kostýmu vodní víly,“ osvětluje Mitchell. „To stvoření jsmetaké udělali delší, než by odpovídalo lidským měřítkům. A vlasy jsme mutaké udělali takové, aby vypadaly jako slizká chapadla.“ Třetí aposlední úkol vyžaduje, aby se tři mladí čarodějové prošli skrzekomplikované bludiště tvořené živým plotem z rostlin, utopené v hustémlze. Šampióni svůj úkol započnou za soumraku, aniž mají jakékoliv jinévodítko než modravé světlo, které vzchází ze středu bludiště, kde jeumístěn Pohár tří kouzelníků. „Uvidíte to nejvyšší a největší bludištěsvého života,“ říká Craig. „Ztrácíte v něm orientaci, jste rozrušení avšechno se na vás valí!“ Brumbál nabádá soutěžící k obezřetnosti aklidu, jinak se v labyrintu, který má své vlastní zákony, nadobroztratí. Heyman osvětluje: „Je tu přítomno dvojí ohrožení. Živý plot jeneobyčejně rozlehlý, takže hrozí, že se v něm účastník soutěže ztratí.A za druhé je to přece jen živoucí organizmus, který se živí vašímstrachem a všemi opravdovými i domnělými slabinami, jimiž se samozřejměvyznačují i všichni ti, kteří se odvažují vstoupit.“ Newell dodává:„Živý plot je asi stejně tak strašidelný jako trávit noc na hřbitově.Už sám fakt, že se účastníci prodírají největším živým plotem, s jakýmse kdy setkali, je dostatečně děsivý. A to ještě nemluvíme o jehozlovolné stránce, která způsobuje, že každý, kdo do něj vstoupí, začnepochybovat o svém duševním zdraví. Stáváte se čím dál zranitelnějšími,jste maximálně rozrušení a přestáváte být lidmi. Pokaždé, když vás živýplot něčím vyděsí, spadne z vás jedna slupka, až nakonec stojíteodhalení absolutnímu strachu.“ S postupujícím soumrakem se účastníciutkání dostávají čím dál hlouběji do jeho útrob, živý plot se za nimizavírá, obestírá je a útočí na ně. Stejně jako u draka a podvodníchúkolů připadla realizace labyrintu spojenému úsilí týmu zvláštníchefektů Johna Richardsona s týmem vizuálních efektů, kterému velel JimmyMitchell. Richardson a jeho tým vytvořili jednu sekci labyrintu, kterábyla přibližně 7 metrů vysoká a měla 12 metrů do délky i šířky. Samotné„stěny“ byly na hydraulické bázi, takže se mohly pohybovat nezávisle nasobě a na příslušný povel mohly hercům způsobovat krušné chvilky. „Celýživý plot má ve skutečnosti ocelovou kostru. Kdyby se něco pokazilo,doslova by herce rozmačkal,“ uzavírá Richardson. „Měli jsme na placurůzná bezpečnostní zařízení, kdyby se náhodou něco přihodilo…ale kdyžse podíváte na herce a vidíte tu hrůzu v jejich očích, jsem přesvědčen,že je nehraná!“ STINNÉ STRÁNKY DOSPÍVÁNÍ Příběh Harryho Pottera a Ohnivého poháru je utkán nejen z tajemství anapětí, ale i humoru a žalu, také stejným dílem patří k dospívání.Harry se musí utkat se svým nesmrtelným nepřítelem, stát tváří tvářsmrti při Turnaji tří kouzelníků, vyhýbat se dotěrné reportérceHoloubkové a reagovat na své vrstevníky, kteří mu nejsou zrovna dvakrátnakloněni a ke všemu si musí najít partnerku na Vánoční ples. Alebohužel není kouzla, které by mu pomohlo překonat bolestnou nešikovnostve vztahu k opačnému pohlaví, plachost a hormonální nestabilitu, kteréjsou hlavními znaky dospívání. „Jedním z hlavních aspektů tohotopříběhu je rostoucí zájem Harryho a jeho ostatních přátel o opačnépohlaví a všechny ty podivné otázky, které se kolem toho točí,“ říkáproducent David Heyman. „Mike má skvělý smysl pro humor a intuitivníkomické načasování, takže sledovat to, jak se ta přerostlá děcka snažínavázat hlubší vztahy, je ve skutečnosti velmi legrační.“ Když branamiBradavic projdou spanilé krásnohůlské dívky, jež nejsou snadno k mání,a neuvěřitelně maskulinní mladíci z institutu v Kruvalu, jejichž kvalitbradavičtí zřejmě nikdy nedosáhnou, cítí se Harry a jeho kolegovéponěkud vykolejení. „Když přijedou dívky z Krásnohůlek, jsou bradavičtíkluci naprosto v šoku,“ říká Newell. „Sálá z nich ženskost a místníkluci, zejména pak Ron jsou z nich naprosto vytřeštění.“ Návrhářkakostýmů Jany Temime osvětluje rozdíl v uniformách jednotlivých škol.„Krásnohůlské dívky jsou chytré a sebevědomé, takže jsem je oblékla dotěch nejsmyslnějších a nejženštějších typů látek, jaké jsem jen mohlanajít – prvotřídní hedvábí v barvě modři francouzské vlajky,“vysvětluje Temime. „Látka jejich oděvů přesně vystihuje, jaké jsou,jejich pojetí je jiné než u striktních předpisů, kterým se musípodřizovat děvčata z Bradavic. Mladíci z Kruvalu zase prostřednictvímsvých hrubých látek, těžkých bot a vlněných kabátů vyzařují sebevědomoumaskulinitu, s jakou se dívky ještě nesetkaly.“ Příjezd studentů zhostujících škol a začátek Turnaje tří kouzelníků vnáší novou dynamikui do vztahu Harryho, Rona a Hermiony. Harry a Ron se poprvé dostávajído sporu. „Ron si myslí, že Harry proti daným pravidlům hodil do Pohárusvé jméno, aby byl vybrán do turnaje,“ osvětluje Rupert Grint. „Je naHarryho velmi nazlobený a ani s ním nechce mluvit. Už ho unavuje, žeHarry je vždy středem pozornosti.“ Na to Radcliffe reaguje: „Harry sepokouší vyrovnat s kritikou, která se na něj ze všech stran valí, neboťokolí se domnívá, že si nějak podloudně zařídil účast v klání. Zároveňse však bojí, že zná pravý důvod toho, proč byl do turnaje vybrán – vevšech dílcích skládačky je příliš mnoho náhod. A jeho půtky s Ronemjsou toho důkazem.“ Snaha chlapců najít si pro bradavický Vánoční plespartnerku, je také zkouškou vztahu Harryho a Rona v tom smyslu, že Ronsi začíná uvědomovat změnu ve svých citech vzhledem k Hermioně.„Hermiona se k svému vlastnímu překvapení zamiluje do Viktora Kruma,“říká Emma Watson. „A to je pro Harryho a Rona velká rána, zejména pakpro Rona, který si teprve teď uvědomil, že z Hermiony už je skorodospělá žena!“ Rupert Grint k tomu říká: „Vždycky jsme měli pocit, žemezi Ronem a Hermionou něco klíčí, jakkoli si toho oni sami nejsouvědomi. V tomto filmu si to oba konečně připustí. V okamžiku, kdy seHermiona objeví na Vánočním plesu ve společnosti Viktora Kruma, uvědomísi Ron, že k ní něco cítí.“ Heyman osvětluje: „Skutečnost, že Ron uvidíHermionu v náručí jiného muže, dokonce jeho osobního hrdiny ViktoraKruma, jej naprosto rozhodí. Také Harry, který je okouzlen jemnýmpůvabem své bradavické kolegyně Cho Changové, zakouší muka velkýchcitů, jaká ještě nezažil. „Na Harrym se mi vždy líbilo, že v okamžiku,kdy dojde na romantické city, naprosto zpanikaří,“ říká Radcliffe.„Vůbec neví, jak se má k dívkám chovat. Je dobrou ukázkou toho, jak senezkušený muž chová, když je ve společnosti dívek – a nezkušeným bylkdysi každý z mužů.“ Harryho návrh, zda by jej Cho doprovázela naVelikonoční ples, se u ní setká s hořkosladkou reakcí. „Cho má Harryhovelmi ráda a nechce zranit jeho city, jenže už přislíbila, že se naplese objeví po boku Cedrika Diggoryho,“ říká osmnáctiletá Katie Leung,která se zúčastnila konkurzu na úlohu hráčky famfrpálu z bradavickékoleje Havranspár na naléhání rodičů, aby pak mezi 5000 účastnicemiuspěla. Romantika ovšem kvete i mezi dospělými. Když se Hargridzamiluje do úžasné a extrémně vysoké Madam Maxime, krásnohůlskéředitelky v podání herečky Frances de la Tour (The Cherry Orchard,Strike it Rich), jeho okoralé srdce měkne. De la Tour k tomu říká:„Jakkoli má Madam Maxime hodně přes dva metry, odmítá, že by bylaobryní. Vždy o sobě říká, že má dlouhé kosti. Ale navzdory jejichkulturním rozdílům, kdy je ona elegantní a vzdělaná, zatímco on je vevšech ohledech spíše rustikální, její city vůči němu jsou čisté apravé.“ Robbie Coltrane říká: „Víte, když jste obři, je romance docelanesnadná záležitost. Hagrid ani nemůže uvěřit svému štěstí, že skrásnohůlskými přijel někdo, kdo je ještě vyšší než on!“ Heyman aostatní herci si Newella cení kvůli tomu, že díky němu se do filmudostaly ryze britské prvky. „Mike chodil do veřejných britských škol adokáže se dokonale vcítit do toho, jak vypadá běžný školní život, anavíc má stále smysl pro mládežnickou anarchii, kterou v těchtoinstitucích můžete také často najít,“ říká Heyman. „Odvedl skvěloupráci a do filmu vnesl všechno to nepohodlí a trapnost školních let.Bradavice ožily a jsou britštější než kdykoliv předtím.“ DanielRadcliffe souhlasí. „Mike je v pravém slova smyslu Angličan, je velmi,velmi anglický. Každý den nosil vestičku, což se mi moc líbí, protožednes se tak už nechodí. Je velmi silnou osobností a vyvolává velkýrespekt, ale zároveň má vytříbený smysl pro britský humor a dokáže sivelmi dobře představit, jak vypadá život teenagera na veřejnýchškolách.“ Newellovi nedělalo žádný problém, aby se naladil na stejnouvlnu humoru jako mladé hvězdy jeho filmu, kterými jsou například iOliver a James Phelpsovi, kteří hrají Ronovy starší sourozence –dvojčata Freda a George Weasleyovy. Fred a George ve snaze zúčastnit seturnaje a obelstít Pohár vypijí postaršovací lektvar. Jenže jejichplány se zdaří jen tak napůl a oni se na krátký čas stanou starýmisvrasklými muži. Scénář po představitelích vyžadoval, aby se v tomtobodě začali hádat, obviňovat a nakonec mezi sebou bojovali na podlaze.Newell však u prvních záběrů nebyl spokojen s intenzitou boje. Proto jevyzval: „Kdo z vás si se mnou chce zabojovat?“ Oliver se s rozpakypřihlásil. Než si vůbec uvědomil, co ho zasáhlo, Newell ho shodil napodlahu. „Nechtěl jsem mu demonstrovat jak vypadá správný wrestling,ale myslím, že to byla dobrá příležitost, aby se všichni zasmáli.Ačkoliv já si při tom natáhl sval a ten několik následujících měsícůbolel jako čert!“ Newell na tyto události vzpomíná se smíchem. „Někdyvěcem prospěje, když ze sebe před lidmi, kteří vás považují zaautoritu, uděláte naprostého hlupáka. Já osobně neznám odpovědi navšechny otázky světa, a pokud si myslíte, že vy ano, jen těžko ze svýchherců dostanete ten nejlepší výkon.“ RANDĚNÍ V LEDOVÉ ŘÍŠI DIVŮ Produkce zařídila, aby se natáčení Vánočního plesu rozjelo v prosinci2004 těsně před vánočními svátky, což měla být dokonalá tečka zaceloročním natáčením. “Chtěli jsme, aby Velká síň prošla kvůliVánočnímu plesu obrovskou změnou,” osvětluje Newell,” aby i divácinaplno pocítili, že takto vidí jim důvěrně známé místo poprvé.” Za onuúžasnou proměnu Velké síně byl zodpovědný vedoucí výroby Stuart Craig ajeho umělecké oddělení. “V knize se píše, že to místo vypadá jakoledová sluje, kde ze stropu visí rampouchy,” říká Craig. “My jsme toposunuli ještě o krok dále a udělali strop ze sněhu. Stěny jsou pokrytystříbrným nátěrem s extrémní odrazností světla a vše, co vidíte,počínaje dveřmi a konče krby, klikami a okny bylo pokryto nátěrem,který vyvolával dojem, že vše je z ledu.” Aby byla iluze dokonalá,vytvořili dekoratéři Stephenie McMillan a Lee Sandales úžasné ledovésochy a na stoly umístili chlazené nápoje a zmrazené jídlo všeho druhu.“Šli jsme na tržnici v Billingsgate a skoupili jsme všechny humry,krevety a kraby!” vzpomíná McMillan. “Museli jsme všechny ty pochutinyupravit tak, aby bez úhony přežily to vedro, které vzniká přinasvěcování scény, a nezačaly smrdět. Na druhou stranu totojídlo-dekorace zaplnily stoly Vánočního plesu úžasnými kousky.” Ioblečení herců prošlo kvůli natáčení Plesu velkou proměnou. “Jen prosamotný Vánoční ples jsme ušili 300 kostýmů,” říká návrhářka kostýmůJany Temime. “Nejprve jsme se porvali s tím, jak budou vypadat večerníúbory pro chlapce. Každý z nich má buď bílou nebo černou vázanku apěknou vestičku. Harry má na sobě velmi klasickou vestu z černéhomateriálu. Studenti Zmijozelu mají kravaty bílé, poněvadž se považujíza honoraci mezi čaroději.” Ron nepatří mezi ty, kdo by si na oblečeníkdovíjak zakládal. “Moje oblečení je příšerné, mám na sobě růžovékrajky a květinky!” čertí se Rupert Grint. “Ale po pravdě řečeno,docela jsem si to užil. Vypadalo to jako něco, co vypadlo ze 70. let abylo to tak úděsné, až se mi to začalo líbit!” Výroba ošacení dívekzabrala několik měsíců, během něhož je tým sta krejčích a švadlen vLeavesdenu všechny vyrobil ručně. “Dívky byly ze svého oblečení taknadšené, že to vypadalo, jakoby šly na opravdový ples!” vzpomínáTemime. Ke zlomu večera i příběhu dojde v okamžiku, kdy Hermiona, kterápatří ke svědomitým a nikterak výstředním studentkám, vstoupí do sálu vdoprovodu šampióna Kruvalu a přeborníka ve famfrpálu, Viktora Kluma.“Hermionin kostým musel být hodně odlišný,” říká Temime o šatech, nakterých se pracovalo přes 3 měsíce a spolkly 12 metrů šifónu. “Chtělajsem, aby to byly šaty jako z pohádky, něco, kvůli čemu by všechny dětizalapaly po dechu, jen co vejde do dveří.” Emma Watson k tomupoznamenává: “Nic takového na sobě Hermiona ještě neměla. Kadeřníci amaskéři mě na tu scénu připravovali celé hodiny. Věděla jsem, že vokamžiku, kdy vejdu do sálu, se na mě budou upírat zraky všech a to měděsilo!” Maskérka Amanda Knight říká: “Emma je přirozeně velmi krásná,takže to ve scénách, kdy je ve své školní uniformě, s líčením nesmímepřehánět. Ale v případě Vánočního plesu už se můžeme rozšoupnout.”Dalším z úkolů produkce bylo, aby se během sedmi týdnů zkoušení vateliérech v Leavesdenu naučily děti tancovat. “Dívky se na tanečnílekce těšily… a chlapci…ti byli prostě typickými chlapci a báli se,”sděluje své poznatky Watson.
http://web.libimseti.cz/KOCICKA_CICINKA-1995

TV 3.0, ABC televize Novoroční Dance Party, film Florida setkání, někteří upozorní v médiích v prosinci a zábavní průmysl

Na letošním Mezinárodním filmovém festivalu summitu v Las Vegas, speciální break-out akce se členy Austin Film Festival personál bude diskutovat o organizaci a provádění svých ročních osm den festivalu a konference stejně jako jejich akcí po celý rok.Dalším break-out událost, "Festivaly dopad na společenské změny a kultury," skupina zkušených panelistů se bude zabývat dopady festivaly film se na způsob, jakým vidíme svět. K dispozici bude také otevírací koktejl recepce na výstavy patro, a "Večeře s cizími lidmi" událost na této každoroční události, která běží od 5 do 07. prosince. Každé pondělí, zpěváci vyhledávání a open mic se koná na Manhattanu, v poznamenal Broadway místnost hned za rohem od show Davida Lettermana. Talentovaných nováčků a zkušených zpěváci jsou vítáni. Pianista, bydliště nebo přinést svůj pozadí skladby nebo CD. Prezentace, "Gotta zpívat!", Který pokračuje na 6. prosince je otevřeno pro veřejnost, včetně všech věkových kategorií a všechny styly, a je produkován long-running šoubyznysu tým Billyho Shepard a Judi Jourdan, kteří také vyrábějí své vlastní televizní show "Jak uspět v podnikání Zobrazit opravdu snažit se" ukáže na Time Warner Cable každé úterý v poledne na kanále 56. Jeden Mic Nite Open Talent Ukázka je jiný umělec je open mic, a směs indie hudby nebo tanec, divadlo, poezie a umění rozhodně městské vliv, couval drážek rezidentní DJ Artist na turnatables.Otevřené jam session, předcházel pouze skupina domu, je Open Mic-akustický styl akce a večerní neformální sítě pro umělce všeho druhu předkládané výrobním odvětvím veterán Luis Marcos začíná po 21:30 a v současné době prezentovány od místo na Dolní Manhattan je východ. Tbilisi Mezinárodní FilmFestival, která byla založena v roce 2000, je registrovaná organizace "Prometheus Kino Art Centrum". Jako rozmanité kulturní akce, je festival směřuje k seznamování veřejnosti gruzínské s novými trendy světové kinematografie a podpora rozvoje gruzínské filmového průmyslu. Festival je partnerem na gruzínský národní filmové centrum, Ministerstvo kultury, ochrany památek a sportu, Sdružení nezávislých filmařů jižní Kavkaz, gruzínské akce Společnost, "Hot Chocolate" a "Kino" časopisy. Goethe-Institut společně s gruzínsko-německé společnosti Medea představuje Program nové německé filmy "Made in Germany", na ročním základě. Francouzské filmy přehlídky je rovněž rozhodl v rámci festivalu francouzské kultury s Dumas pomoci centrum. Letošní ročník probíhá od 6. do 12 12. Letošní TV 3.0 Inovace v TV obsahu a doručení konferenci v Los Angeles, 7 až 08. 12., umožňuje slyšet a síť s více než 50 odborníků z celé reproduktory televizoru a obsah hodnotového řetězce, který bude prezentovat a diskutovat nejnovější inovace v TV a doručování obsahu. Některé hlavní řečníky patří: Verizon Communications 'Senior Vice President, Eric Bruno, prezident CBS Vision, David Poltrack; ESPN Vice President, Bryan Burns.TV ocenění za inovace, recepce, ocenění Prezentace a After Party, nabízí zdarma koktejly, hor d'oeurves, řezbářství stanic a sítí. Winter Park je Jingle Mingle, každoroční dovolená případě montáže Central Florida v oblasti médií a zábavy sdružení pro long-running dovolenou "Prolínání", síťování, zábava. zábava, jídlo, peníze bar, tiché aukci a více, se stane v tomto roce na 8. prosince. Akce je pořádaná Ženy ve filmu a televize-Florida, a co-hoštěný Digital Media Aliance Florida (DMAF), Florida filmové a televizní svaz (FMPTA) a film Floridě. Od prosince 8-10, můžete shromáždit vaše taneční přátelé a hlavou dolů, aby Hollywood ABC televizním studiu na taneční (klub styl) na národní televizi. Toto lité show je nahraný v předstihu, takže se můžete skutečně sledovat sami sebe v televizi, jak si prsten v novém roce 2011. Zdarma dárky a ceny jsou obsaženy v tomto novém roce se akce bude hostitelem Fergie. Poznamenat, umělci naplánován objevit patří: Jason Derulo, Natasha Bedingfield, Drake, Mike Posner, Dálný východ hnutí, Jennifer Hudson, La Roux, vlak, Avril Lavigne, Willow Smith (předních umělců se může změnit). Oblékání je prima na teplou koktejl, a měli byste být připraveni předložit své datum narození a fotografií.Kontakt Beverly Hills na Talents Connection (talentsconnection # v # yahoo.com nebo 877-228-6778) pro opatření a další info. New York MPSE zvuk Show, produkoval Motion Picture Redakce Zvuk organizace a Manhattan Úpravy Workshop, vás vezme do zákulisí hlavní film pochopit složité zvukové práce řemeslně filmu tým zvukových umělců. V tomto 9.prosince zasedání skupiny bude zkoumat zvukový design Shutter Island Paramount Pictures ', režie Martin Scorsese a hrát Leonardo DiCaprio. Výňatky z filmu budou prezentovány speciální "pre-dabovat" směsi pro ilustraci různé prvky použité k vytvoření této konkrétní zvukové prostředí tohoto filmu. Film Florida je ne-pro-zisk skupiny, která převezme vůdčí roli ve filmu Floridě a zábavní průmysl tím, že reprezentuje koalice zájmů, včetně soukromého sektoru, místní filmový provize, průmyslová sdružení a odborových organizací, má své čtvrtletní marketing a obchodní jednání, 9-10 prosince v Key West. Úzce spolupracuje s úřadem guvernéra Floridy filmu a zábavy, jeho účelem je nabídnout firmám a jednotlivcům výhody celostátní obchodního sdružení na podporu vytváření pracovních míst v průmyslu filmu a zábavy produkce a na podporu hospodářského rozvoje a cestovního ruchu. Výše uvedené události jsou pouze vzorek toho, co je plně uvedena. Kompletní informace jsou na "médií, zábavního průmyslu a múzických umění Novinky a události" stránky na adrese http://www.actorschecklist.com/news.html, který má nyní jazykové překlady tlačítka převést obsah stránky do jakéhokoli zvoleného jazyka. Výhled do data události v lednu vám může pomoci připravit se na Palm Springs International Film Festival, otevření 6.ledna, Flickerfest 2011 otevření 7.ledna, Sundance Film Festival otevření 20.ledna v Park City. Nejnovější Video Novinky shrnutí prezentace nyní běží talenty: AMSTELLARDAM je ukázku pro Lonely zvuku, Gilli Měsíce album vydání, ticho, pre-funkce trailer k temné docudrama, dusičnanů, GuerrillaMonster filmy 'Grindhouse film, cigaretový Girl. Past videa z měsíčního souhrnu video zprávy jsou archivovány na volném Home Video Vitrína na http://www.actorschecklist.com/video. Hezké prázdniny všem našim čtenářům z Checklist herce!
http://web.libimseti.cz/actorschecklist.com

Političtí kapři si svůj rybník nevypustí

Největší světoví superboháči jsou tak bohatí, že se jejich obrovský majetek nedá vůbec spočítat. Mezi superboháčem a běžným boháčem je tak velký rozdíl, jako bychom porovnávali desetikilometrovou trasu s centimetrovou úsečkou. Jeden sociolog zveřejnil zajímavou přednášku nazvanou Arogance financí. Je to přednáška na téma, kdo ve skutečnosti vládne světu, on nazval vládce planety diskrétní elitou. Mně ale tenhle název zní příliš diskrétně. Existuje spousta jiných názvů, jaké jim lidé dávají v internetových diskusích. Třeba: plutokracie, moneykracie, finanční oligarchie, kleptokracie, superboháči, óbrboháči, voldemorti, mezinárodní gangsteři a další jména. Mně připadá nejpřiléhavější nazvat je zloději a lháři. Nebo prostě jenom inteligentní paraziti. Protože oni nejsou jenom prostí neškodní superboháči. Nebo jenom prostí jednotliví psychopati. Nebo jenom prostí chamtivci. Oni se spolu spikli a zorganizovali se proti zbytku lidstva. Prostřednictvím svých dobře placených lokajů páchají na něm obrovské zločiny. Všichni tito mocní světoví superboháči spolu většinou spolupracují, jsou spolu evidentně domluvení. Mají mezi sebou dohody a rozdělené sféry vlivu, neválčí spolu navzájem. Naopak se jednotně proti lidstvu spikli, aby ho mohli ještě lépe paraziticky vysávat a libovolně s ním nakládat. Zkrátka a dobře, nikoliv proletáři všech zemí se spojili, ale učinili tak globální parazité. Jak to provedli? Jednoduše. Mají zde vystavenou pyramidu moci a bohatství. Čím větší superboháč, tím větší má moc a tím výše je postavený v pyramidě moci. Nižší superboháči musí logicky poslouchat příkazy těch vyšších superboháčů. Kdyby je neposlouchali, tak by je ti mocnější superboháči zničili. Ta vzájemná spolupráce mezi superboháči je už dnes i prostým okem viditelná. Když se chtějí například napakovat mezinárodní bankéři, stačí odborně vyvolat celosvětovou krizi, okrást tím široké masy obyvatel a ostatní superboháči s nimi drží basu, podporují je v tom. Nebo prostřednictvím MMF umí promptně bankéři zadlužit kteroukoliv jednotlivou zemi světa. Nebo například prostřednictvím přesně vybraných politiků umí beztrestně ukrást kdekoliv zlatý státní poklad, aniž má kdokoliv šanci se proti tomu ozvat. Když si chtějí přilepšit zbrojařské korporace, stačí vyvolat válku a nekonečný proud peněz se jen hrne. Vojenskoprůmyslový komplex, to jsou těsné vazby mocných zbrojařů s představiteli ozbrojených sil a státu. Tam především nemohou řadoví občané strkat svůj nos. I tajné služby superboháčům se vším bratrsky vypomáhají, jsou jejich poslušnými lokaji. Kdo víc zaplatí, tomu víc slouží. Nejmocnějšími globálními tajnými službami jsou CIA a Mossad. Všechny ostatní tajné služby jim podléhají, včetně ruských či čínských. Jak jsou CIA a Mossad mocní nám předvedli v roce 2001, když jen tak pro začátek, aby byla nějaká ta sranda, za bílého dne zbořili tři mrakodrapy i s lidmi. Jsou to skutečně velcí srandisti, mají velký smysl pro humor, když uvážíme, že i do nejhledanější budovy světa, do Pentagonu, vypálili díru, aniž by je přitom někdo zahlídl. Ten jejich velký smysl pro humor spočívá i v tom, že to vše vzápětí svedli na muslimy, letce amatéry. Ano, masivním masírováním mas pak následná celosvětová propaganda tvrdila, že to provedlo pár zaostalých jeskynních vousáčů s nožíky v ruce. Hned na to zločinná americká vláda tvrdila, že je potřeba utužit zákony a sebrat občanům plno občanských práv. A taky že je potřeba zakročit preventivně proti teroristům v Iráku a Afghánistánu. Masmédia s propagandou uspěla, po tomto obludném činu popularita zločince Bushe stoupla a mohl bez problémů začít válčit… Ale pokračujme, když si chtějí finančně přilepšit farmaceutické korporace, vynaleznou ve svých laboratořích prasečí chřipku a světová masmédia jim opět bratrsky vypomohou, rozpoutají kolem toho celosvětovou hysterii. Následně poslušní lokajové, sedící ve WHO, vyhlásí šestý stupeň ohrožení a miliardy za vakcíny se pak už jen hrnou do těch správných kapes. Je to takovýhle matematický vzorec: Prodejní politici, koupení vůdci v tajných službách, koupené špičky policie, koupené špičky v armádě, koupení šéfredaktoři, to je neomezená moc superboháčů. Smutné je, že ty své vrcholné lokaje si neplatí superboháči ze svého, ale musíme je platit my, daňoví poplatníci. My jsme ty neomezené zdroje, z kterých se to všechno hradí. My jsme ti otroci, co si musí paradoxně platit své vlastní otrokáře a pijavice, které libovolně vysávají celý svět. Investice do lokajů z našich daní se pijavicím vždycky stonásobně vrátí, zvláště když ty své poslušné šašky ani neplatí ze svých kapes, ale musíme je povinně platit my, daňoví poplatníci jejich novodobí nevolníci. Placení lokajové mocných superboháčů se dají rozdělit do dvou skupin. Tou první je pomocná elita, to jsou právě vrcholní politici, generálové vojsk, mocní šéfové tajných služeb, šéfredaktoři, určitá skupina globálních manipulátorů davů, tvářících se za seriozní vědce, ředitelé bank a korporací, prostě lidé, kterým byl účelově svěřen do rukou také velký díl moci. Ti všichni pomáhají vysávat masu daňových poplatníků, novodobých moderních otroků. Druhou skupinu lokajů bychom tak ani neměli nazývat. Protože to jsou lidé na mnohem nižší úrovni než „pomocná elita“. Nejsou bohatí a nemají moc. Tito lidé nejsou mocní, těm jde už jen o existenci, jen o přežití. Takže je můžeme prostě jen nazvat otroci. Jsou poslušnou masou z donucení, protože musí z něčeho žít. Oni si uvědomují, že když nebudou plnit příkazy shora, tak za vraty čeká na jejich místo mnoho nezaměstnaných nešťastníků. Mohou být vyhozeni na dlažbu a stejnou práci pak již neseženou a budou se potýkat s bídou. V současném mafiánském kapitalismu je modlou kapitál a ten má jediný požadavek jistý vysoký zisk. Proto musí být korporace krajně bezohledné, sobecké a amorální. A lidé jimi ovládaní mají být ve všem co nejposlušnější. Nejhorší společenskou skupinou nejsou prostí zaměstnanci, ale ta bohatá mocná pomocná elita. Protože bez ní by diskrétní elita byla bezmocná i s těmi svými nasyslenými horami zlatých cihel a ze vzduchu vyrobených peněz. Ke světovým vládcům dnes již patří i světové mafie. Jsou složeny ze zločinců, kteří se spolčili se superboháči, aby mohli neblaze ovlivňovat veškeré světové dění podle svých zločineckých představ. Disponují obrovským majetkem získaným z drog, zbraní a prostituce. Infiltrují se v mnoha státech až do nejvyšší politiky. Praní špinavých peněz je rozvinutým globálním průmyslovým odvětvím a je to třetí nejmohutnější odvětví celosvětového obchodu. Jen za nezákonné drogy se v celosvětovém měřítku vydává více peněz než za potraviny. Žijeme v absurdní době, kdy světu neomezeně a absolutisticky vládne „elita“ světových zločinců. Obyvatel planety je sedm miliard a 99,999 % světového obyvatelstva je vysáváno, týráno a ničeno 0,001 procentem diskrétní globální elity. Dynastie bankéřů, dynastie zbrojařů, dynastie farmaceutických korporací, olejářské dynastie, šlechtické a královské dynastie, globální mediální magnáti, neviditelní a naprosto utajení vrcholní vlastníci církve a církevní korporace, dále korporace Monsanto, drogový globální organizovaný zločin, spolupracující s globální tajnou službou CIA a Mossad, atd. Tato „elita“ jednou uspořádává v každém státě frašku zvanou politické volby. Tam má napravo i nalevo předem nachystány na volitelných místech poslušné politické figurky. Tyto ubohé prodejné figurky nevycházejí vstříc občanům, ale plní příkazy zadavatelů ze zákulisí. Občané slouží jenom k tomu, aby jako ovce naklusali k volbám a zlegalizovali vládu lokajů mocných. Demokracie ve skutečnosti nikde na světě neexistuje, světu vládne všude jenom globální kleptokracie! Samozřejmě nic nového pod sluncem, po celou zaznamenanou historii lidstva platilo, že se lidé dělili na vládce a ovládané. Vládci byli menšinoví superboháči, kdežto ovládaní byli většinoví chudáci. Takže celá historie je o tom, že menšinoví boháči manipulovali mořem chudáků. Dělali si s nimi, co chtěli, jak se jim zrovna zlíbilo. Paraziti si hověli ve svých palácích a lid na ně dřel. Kdykoliv se parazitům zachtělo, zahnali lid i do válek. Díky svému majetku měli své osvědčené nástroje, jak tu většinovou chátru a lůzu, udržet snadno na uzdě v područí. Stejné nástroje moci pochopitelně používají beze změny dodnes. To rozložení moci si můžeme namalovat jako pyramidu, kde 0,001 %obyvatel tvoří nejvyšší vládci světa. To jsou ti lidé, kteří mají v rukou globální moc a bohatství. To oni hýbají dobře ideologickými loutkami, dosazenými do všech klíčových míst na celém světě. Pravoleví politici tvoří zákony, jaké si přejí mezinárodní bankéři, nikoliv jaké chtějí ovládaní. Další nohsledi, policie, tajné služby, média, armáda, soudy a byrokracie kvůli velmi dobře placenému korytu, projevují také bezmeznou poslušnost a plní jakékoliv příkazy shora. Nezávislých občanů, kteří nikomu neslouží a jsou svobodní, je asi 10 procent. Tito občané, patřící mezi střední třídu, jsou však všemi směry dobře ohlídaní výše zmiňovanou sítí dobře placených poskoků, rozprostřenou nad nimi. Když třeba takový nezávislý občan napíše do televize, tak mu jeho názor nikde nezveřejní. Když se obrátí třeba na ombudsmana, naráží jen na fráze a nedočká se žádného kloudného vyřízení. Když se obrátí na poslance, je to totéž v bleděmodrém. Když jde třeba volit, smí vybrat vždy buď čerta, nebo ďábla. Když se obrátí na soud, čeká celé roky a prosoudí i kalhoty, aniž by co vyřídil. Když se obrátí na policii, rovněž se spravedlnosti nedočká. Do melounů a do politiky se nevidí, ale bezpečným vodítkem může být jenom pohyb peněz, platí pravidlo, že kdo má peníze, získává moc a kdo má moc, získává peníze. Lidé v zákulisí hýbají loutkami na drátkách, politiky, kteří se rozhodují v jejich prospěch, nikoliv v prospěch občanů, kteří je volili. Svět byznysu je ještě tvrdší než svět politiky, proto svět velkých peněz ovládají ze zákulisí loutkovodiči, bankéři a mocné korporace. Jen několik desítek nejbohatších mužů světa ”globálních vůdců” fakticky ovládá svět. Tito velicí parazité dnes rozhodují víc než mašinérie států o našem zaměstnání, hospodářském vzestupu, způsobech vnímání kultury, ba i naši morálce, protože jsou vlastníky nadnárodních společností a korporací, které jsou rozmístěny v celém světě. Většina lidí zastává názor, že superboháči hrají největší roli ve veřejném a hospodářském životě všech států, kde běžným občanům připadá jen postavení ovcí. Globální elita kontroluje všechno a kontroluje veškeré zahraniční vztahy. Tvoří a rozbíjí vlády podle své libovůle. Je neslýchané, že v současném svatě 0,001 % lidí vlastní 99% procent veškerého světového bohatství. Názory prostých občanů na demokracii jsou proto velmi pesimistické a skeptické, mnozí z nich říkají, že na demokracii může věřit leda tak někdo naprosto slepý. Oficiální masmédia kolikrát omylem různá zvěrstva i pravdivě zveřejní, ale tím to stejně všechno končí. Ti co vlastní obrovský majetek jsou prostě nepostižitelní a beztrestní. Bez peněz a dobrých advokátů jim dnes nelze vůbec nic dokázat. Dokonce nejen politici, či mafiáni všeho druhu dnes už se ani ti extremisté či teroristé kdekoliv na světě neobejdou bez hromady peněz. Vždy se najde bohatý sponzor a mecenáš, který má zájem jejich činnost financovat. Teroristi se prostě světovým superboháčům a jejich lokajům politikům, náramně hodí do krámu. Pod záminkou terorismu mohou čím dál víc osekávat občanské svobody a sociální systémy všem občanům. Extremní a nekontrolovatelný vzrůst vojenských komplexů je krajně nebezpečný. Nikdo totiž nedokázal, že má řadový občan nějaký vliv na poli obranné politiky. I tyto aktivity jsou odedávna vyslovenou doménou světové finanční oligarchie a vlastníků gigantických zbrojně průmyslových komplexů. Daňoví poplatníci jsou nepřetržitě klamáni, protože jsou od nich požadovány extrémně vysoké sumy, které vojenské a průmyslové korporace bezostyšně tahají z jejich kapes. Fondy, které by měly připadat do úvahy na pomoc “třetímu světu”, nebo které by případně mohly zmírňovat důsledky ekologické krize, zůstávají následkem toho citelně omezeny. Toto nepočetné, elitářské a internacionalistické uskupení přehlíží pravidla jakékoliv morálky, práva a spravedlnosti. To vede k opovrhování lidskou osobností, diktatuře a fašismu. Cílem je vytvořit celosvětový kontrolní systém, soustředěný v rukou nemnoha osob schopných ovládnout politické systémy jednotlivých zemí a pak vytvořit planetární hospodářský globální celek. Tento elitářský přístup však není ve skutečnosti nic víc než prachsprosté rozhodování za miliardy lidí na světě a usměrňování vývoje lidstva nikoliv k prospěchu této většiny, ale pouze této úzké skupiny. Pokud parazité napomohli již ke dvěma zničujícím světovým válkám, co může jiného než opět zlo, zahrnující v sobě i zkázu životního prostředí, či sebe sama, od nich lidstvo očekávat? Nejsprostší podstata těchto dvou světových válek a lépe řečeno naprosté většiny konfliktů a jiných válek totiž tkví ve snaze po prestiži, síle a bohatství, která je světovým superboháčům víc než vlastní. Jejich úzké zájmy jsou vždy privilegovány nad zájmy všech řadových lidí. Tyto oligarchie nikdy nepřipustí, aby vyšlo najevo, co je vlastně jejich skutečným zájmem. Budou se vždy snažit udržovat občany ve vědomí, že se derou za jistými vyššími principy, a to principy jako například státní svrchovanost, politická věda předstírá, že na tomto poli panují jisté neosobní síly, jako jsou například všeobecný lidský instinkt agresivity, který obvykle žene lidstvo do války. V tomto ohledu však politologové jen celou věc dále zamlžují. Války a krize úmyslně způsobuje globální elita. Že superboháči dokážou ovlivnit dění i v těch nejzapadlejších koutech světa se přesvědčujeme na každém kroku. Žádná aktivita se bez nich neobejde. Tajné služby vypracují “scénáře”, které se často do puntíku v určité zemi zrealizují. Tam kde mají vypuknout “revoluce”, tam taky vypuknou. Proti zvůli peněžní moci je dnes i svobodný internet slabý a bezbranný. Uvědomme si, že tato moc slouží pouze svým vlastním potřebám a nesleduje žádné vyšší cíle. Pro globální elitu jsou ostatní lidé na zeměkouli něco jako bezvýznamný hmyz. Jsme pro ně jen zdroje moci a bohatství. Jsou již tak mocní, že dejme tomu, kdyby se někomu náhodou zachtělo přenést Pražský hrad s chrámem svatého Víta na svoje soukromé sídlo, budou ho tam i rychle mít. A to třeba i za podstoupení rizika války v naší zemi. Teprve na jejich rovině moci a jejich privilegií, začíná pro ně pojem člověk. Výkonným orgánem tohoto zločinného organizovaného hmyzu je MMF. Kdyby tohoto hmyzu nebylo, svět a planeta by byla úplně někde jinde, než kde je dnes. Zaostalé rozvojové země by byly dávno rozvinuté, obyvatelstvo vzdělané a spokojené. Existuje nějaké řešení, jak z této šílené situace ven? Takzvaná sametová revoluce v listopadu roku 1989 odstartovala sice konec socialismu, ale revoluce to rozhodně nebyla. Byl to ve skutečnosti promyšleně řízený převrat shora. Tomuto převratu by nejlépe slušel název komunistický puč číslo dvě. První komunistický puč se odehrál roku 1948, kdy po Vítězném únoru uchvátili českoslovenští komunisti pod vedením moskevských soudruhů veškerou moc ve státě. Jakmile se chopili moci, ukradli kapitalistům majetek a zestátnili ho. Pak jim ovšem trvalo celých čtyřicet jedna let, než pochopili, že socialismus je slepá cesta vývoje, která nikam nevede. Nejvyšší moskevští soudruzi se rozhodli socialismus zrušit. Místo neproduktivní komunistické ideologické totality se rozhodli nastolit mnohem výnosnější kapitalistickou peněžní totalitu. Bylo nutné vybudovat jiný typ společnosti, o něco víc zdánlivě svobodnější, aby si rozšířili zpět větší prostory „ ke globálnímu podnikání“. Věru jsme netušili ve tvrdě hlídané komunistické totalitě, jak je ve skutečnosti snadné ze dne na den změnit režim. Zazvonil zvonec a komunismu byl konec. Byla to tenkrát vzrušující doba. Účelem je zde naznačit, jak jsme byli tenkrát neuvěřitelně naivní a politicky nevzdělaní. Nadšení naivní občané ani v nejmenším netušili, že se jen zúčastňují velké frašky a velkého podvodu. Že v budoucnu budou svědky rychlé metamorfózy komunistů na bohaté kapitalisty. V Prognostickém ústavu byli již nachystáni budoucí lídři země. O těchto prognosticích jsme pak měli čest v budoucnosti ještě hodně uslyšet. Prognostik Klaus se stal předsedou ODS a ministrem financí. Prognostik Zeman se stal předsedou ČSSD a předsedou vlády. Prognostik a komunista Dlouhý se stal předsedou ODA a ministrem hospodářství. Po celé zemi vznikala Občanská fóra a v Praze bylo ustanoveno jejich Koordinační centrum. Klausova kupónová privatizace se uskutečnila v letech 1992-1994 a Klaus řekl, zhasněte světlo, bude se ve velkém krást, řada miliardových tunelů, na nichž tratili jako vždy pouze řadoví občané, bezdůvodně se odpustil i velký dluh Rusku. Způsobené škody však musel jako vždy zaplatit daňový poplatník. Od sametového puče se systematicky jen profesionálně lže a krade ve velkém, logicky je dneska republika rozkradená a zadlužená. Komu ten víc než bilion náš stát vlastně dluží? Kdo ty rozkradené peníze používá? A k čemu? A jak je možné, že pár domluvených ekonomických parazitů, strategicky rozmístěných na nejdůležitějších místech na světě, dokáže ovládnout miliardy bezmocných lidí? Lidé jsou dnes manipulováni dezinformacemi. V důsledku anonymity světové politiky došlo k další významné skutečnosti, vlády států se staly bezcennými, ztratily smysl, protože se vytvořil nový mocenský trojúhelník: finanční kapitál, tajné služby a zločinecké organizace. Všechny vlády jsou tomuto trojúhelníku podřízené. Výsledkem „Sametové revoluce“ je stav, kde nikdo nenese odpovědnost. Skutečnou politickou a ekonomickou moc od samého počátku měli „hybatelé“, kteří se nepohybovali na veřejné scéně. Nikdo je „nevolil“, proto nemohou být voláni k odpovědnosti. Dnes ovládají rozhodující objem majetku, úkolují média a přes své loutky dělají politiku. Trhněme, co můžeme a ty si občane, trhni nohou! Politika a peníze jsou spojené nádoby, takže bez peněz do politiky radši vůbec nelez. Hybatelé vědí, že budou za své věrné služby v budoucnosti bohatě odměněni, že za svou dobře odvedenou špinavou práci potom obdrží výnosnou trafiku. Hybatelé pak bystře začnou hýbat státním majetkem směrem do kapes svých sponzorů, takže se jim ta počáteční investice do strany skutečně bohatě vyplatila. Poslušní kariéristé, kteří v parlamentní straně nahradili původní idealisty, pak ve straně odhlasují cokoliv jako jeden muž, jen aby se rovněž dostali k lizu. Stranický systém je perfektně vymyšlený podvod na voliče a jde jenom o to jak tunelovat profesionálně státní kasu. Sliby se slibují a blázni se radují. Stranický systém je podvodný i z mnoha dalších důvodů. Když vládne pravice, vymlouvá se, že ji brzdí levice. Když vládne levice, vymlouvá se, že jí brzdí pravice. Nikdo není za nic zodpovědný a nikdo si nejde sednout za katr ani za vyslovené miliardové rozkrádačky a kriminální činy. Je na první pohled viditelné, že ve skutečnosti v pravici i levici řádí domluvení mafiáni, kteří si beztrestně přehazují do vlastních kapes miliardy ze státních zakázek, jak se jim zlíbí. Jejich jediným cílem je co nejvíc okrást daňové poplatníky. Pro veřejnost hrají jen divadélko, ale ve skutečnosti celých těch 21 let neomezeně lhali a kradli. Když takový ideologický stroj sestavíte, uvedete do pohybu a jako hlavní princip jeho jízdy nastavíte tunelování státu, tak on rychle jede. I když by všichni věděli, že směr je špatný, nevzpříčí se nikdo. Do čela státu se dostávají jenom ubohé ideologické figurky, které jsou předem v zákulisí odsouhlaseny a schváleny a to již před volbami. Mezi komunistickými volbami a dnešními demokratickými volbami tak není vůbec žádný rozdíl, obojí je stejná volební ubohá trapná fraška. Jak můžete být pořád tak naivní? Stačí přece jenom pár správných zasvěcených parazitů umístěných na správných klíčových místech a můžete volit, koho chcete, stejně se tam umístí jen ti, co tam umístěni být mají. Ambiciózních a bezskrupulózních parazitů je nachystáno do zásoby nepřeberné množství. Nasraný lid žádá výměnu prezidenta, ale no jistě, vymění ho za ještě horšího a bezcharakternějšího prezidenta. Klíčová otázka pro mne v jakémkoliv systému je postavení občana vůči moci. Jestli je občan v rámci správy svých věcí vydán moci na milost a nemilost jako nesvéprávná bytost, tak pak mne v této společnosti vůbec nezajímá, jestli tato moc o sobě mluví jako o pravici či levici. Zatímco na straně druhé, pokud by právě občan byl rozhodujícím činitelem při správě svých vlastních věcí a naopak stát mu poskytoval jenom dokonalý servis, tak pak by mne vůbec nezajímalo, kdyby toto skutečné osvobození člověka bylo hlásáno pod nějakou podivnou nálepkou. Mne vždy zajímá profesionální práce, nikoliv rvačky mezi politiky a podnikateli. Tyto jejich manipulace s veřejností a šachové rošády zpravidla pouze slouží jen jako ubohé naivní divadélko pro širokou veřejnost. To proto, aby měla pocit, že se ve vysoké politice nalézají i kladné správné postavy. Každá ideologická strana je zločineckou tajnou fanatickou organizací. Mluví se o vůdci té či oné strany, jakýkoliv princip kultu osobnosti je neslučitelný s principem přirozené demokracie, který předpokládá rovnost občanů. Skutečná demokracie nemůže být budována na systému politických stran, protože dosud existující systémy stranického parlamentarismu, fungující na základě nepřetržitých konfliktů a hádek mezi různými oligarchickými skupinami, se stávají čím dál tím více zastaralé. Znečišťování prostředí, nezaměstnanost, rozpad rodiny, vymírání, fundamentalismus, narkomanství, kriminalita, organizovaný zločin, etnické konflikty, to všechno volá po nápravě. Ale současné politické systémy, včetně toho, čemu se říká ”západní demokracie” zůstávají vůči všem těmto problémům netečné a jenom se mezi sebou perou o koryta a moc. Je nabíledni, že z hlediska podniku, stejně jako z hlediska společnosti, spolupráce je vždycky výhodnější než konflikt, protože dovoluje racionálně využívat prostředky a vyhnout se ztrátám, které sebou nevyhnutelně každý konflikt nese. Čím ostřejší konflikt, tím větší ztráty. Nejhorší konflikty ze všech války mívají za následek miliony mrtvých a zničení obrovských materiálních a kulturních hodnot. Apatie lidí, která kdysi za komunistů vyplývala z toho, že nemá cenu se v ničem angažovat, protože je člověk naprosto bezmocný a stejně nic nevyřeší, dnes vyplývá z jiného strachu. V totalitním systému byl producentem strachu všemocný stát, v demokratickém systému jsou to zase ekonomické mafie. Snad jednou přijde revoluce, která odstraní nynější politické dinosaury a nahradí je spoluprací všech občanů? O tom, že politika a peníze jsou spojené nádoby, není žádných pochyb. Vždyť jenom volební kampaně politických stran i prezidentů stojí obrovské peníze. V tržní ekonomice je možné prodat a koupit vše i politiky. I oni se stávají pouhým zbožím na prodej. V době, kdy nezbytnou podmínkou volebního úspěchu je nákladná volební kampaň, je také zřejmé, že státní přípěvek za získané hlasy žádnou stranu nemůže vytrhnout. Propojení obchodu a politiky vytvářené vazbami vzájemných protislužeb a úplatků je největším vrahem pravé demokracie. Mezi sponzorováním politiky a obyčejnou korupcí není žádný rozdíl. Kterýkoli majitel inzertní kanceláře potvrdí, bude-li upřímný že mezi prodejem politika voličům a prodejem výrobku spotřebitelům není rozdíl. A tohle že má být demokracie. Vnucovat někomu zvenčí nějaký program nebo reprezentanty, kteří budou na reprezentování pravděpodobně především budovat vlastní kariéru, což je hlavní snahou každé politické strany to je psychické znásilňování, proti kterému se většina občanů nemůže bránit. Skutečná demokracie nemůže být proto nikdy nepřímá, nýbrž pouze přímá, bez deformujícího filtru politické strany. Pokud se Vám zdá, že všude za vším vidím jen samé spiknutí, ale ano přesně tak to je. Svět je řízen spiklenci a historie je nepřetržitě falšována. Málokdo si uvědomuje, že technologie moci je tak dobře propracovaná, že z toho není úniku. Čili situace je ta, že ať volí občané, koho volí, tak výsledek je vždy takový, jak to mocní potřebují. Když zvítězí pravice, tak začne provádět nepopulární opatření namířená proti lidu a levice v opozici řve jako tur a lidu se zastává. Když zvítězí levice, tak začne provádět samé nepravosti a rozkrádat co se dá a pravice v opozici řve jako tur, jak skvěle by vše napravila, kdyby byla u moci. Skutečná pravda ale je taková, že v pravici i levici jsou instalování předem v zákulisí schválení hajzlové a lid může volit, koho chce, nikdy nedopadne dobře, lid prohrává bohužel pokaždé. Když pozorujeme politiku z tohoto úhlu, tak najednou člověk dobře chápe všechny ty děje, které se odehrávají ve vrcholné politice. Jak je možné, že ve Švýcarsku přímá demokracie již tolik desetiletí bezvadně funguje? Jsou snad Švýcaři nejchytřejším národem světa? Ne, tak tomu zajisté není. Důvod je ten, že vládci světa si přímou demokracii nepřejí. Radši nás dál budou klamat podvodným stranickým systémem. Čili nejen u nás, ale na celém světě by se měl zrušit podvodný, zkorumpovaný pravolevý stranický systém a místo něho by se měli ucházet o post do poslanecké sněmovny, do vlády a na funkci prezidenta občané sami za sebe. V době kdy existuje internet, už dávno měly všechny civilizované státy přejit na moderní elektronický způsob hlasování. Kde by bylo možné s pomocí internetu používat přímou demokracii. Je neuvěřitelné, že v době, kdy je internet ve všech sférách života již neodmyslitelnou součástí všech procesů tak jen volby se uskutečňují pořád krajně zastaralým způsobem, jako v 19. století. Třeba bankovní systém si již bez internetu neumíme vůbec představit. A i taková banální věc jako je sázení sportky má rovněž dokonalý on-line servis, jež umí zaznamenat každý tiket sázejícího. Jen volební systém, který je pro občany nesrovnatelně důležitější, dodnes nic podobného nemá, protože jak známo, kapři si svůj rybník nevypustí. Pád feudalismu kdysi otevřel cestu k bohatství a moci podnikavému jedinci i z řad nešlechticů. Parlament nahrazoval nebo postupně omezoval dříve absolutní moc panovníka. Zpočátku šlo ovšem o parlament stavovský, tj. kolektivistický. Během devatenáctého století začala být vláda stavů nahrazována vládou politických stran instituce mnohem více individualistické, než byl stav. Avšak ani strany se nestaly a nemohly stát nositelem skutečné demokracie. Vytvořily oligarchické vlády, které se dříve nebo později v procesu dále postupující individualizace musely víc a více dostávat do konfliktu s požadavky jednotlivého občana. Tento proces se začal zrychlovat zejména po druhé světové válce. To co se dnes běžně nazývá demokracií, ve skutečnosti žádná demokracie není. V dnešní tržní době, kdy se kdekdo snaží trhnout, co se dá, kdy ani kuře nehrabe zadarmo, se těžko věří mocným korporacím a firmám, které tvrdí, že za sponzorování politiků nic nechtějí. Všichni víme, že chtějí. Mají zájem o různé privatizace či různé výhodné státní zakázky takže miliardy se pak do jejich privátních kapes z daní nás všech daňových poplatníků jen hrnou. Lobbistickým firmám stačí i to, když se jim podaří například získat v parlamentu či ve vládě dostatek hlasů pro to, aby byl prosazen návrh, který vyhovuje jejich potřebám. I všude v zahraničí patří takto zaměřené společnosti mezi časté sponzory politických stran. Nejen stranický systém, ale i zastupitelská demokracie je tedy vědomě nastavený podvod. Protože veškeré parametry jsou úmyslně nastaveny tak, aby zkorumpovaní politici byli všemocní, neodvolatelní a nepostižitelní. Zatímco lid je totálně bezmocný, nemá jedinou páku, jak ty vládnoucí organizované zločince nahoře ovlivnit či usměrnit. Žádná teorie, žádný příslib, žádná morálka, žádná sebelepší vůle, žádné náboženství nemůže udržet moc v mezích. Proti moci bohaté diskrétní elity musí nastoupit zase jen jiná moc. Moc aktivních mas lidí. Pokud nebude každý jednotlivý člověk mít možnost být v politice aktivní, pak mohou lidé jen bezmocně tupě zírat, jak tento svět ovládaný zločinci jde vstříc své zkáze. Všichni lidé si musí hlídat svůj kraj, svou zemi, svou vládu a u politiků musí dávat bedlivý pozor nikoliv na jejich krásné řečičky, sliby, či jednotlivé bezvýznamné kladné činy. Mnoho lidí v dnešním světě již chápe, že vláda mafiánské byrokracie je totalita, která se zcela vymkla občanské kontrole. Pokud mi není lhostejný osud společnosti, ve které žiji, nemohu se odevzdaně účastnit toho loutkového divadla, zvaného zastupitelská demokracie. Ale musím naopak prosazovat ty hodnoty a jejich nositele, které budou směřovat k prosazení přímé demokracie. V komunismu jsme byli ovládání svatou totalitou, ale teď jsme pro změnu ovládáni jiným druhem totality totalitou politických dezinformací. Nežijeme v demokracii, ale v ekonomické kleci, kde vládnoucí moc kontroluje sama sebe. Hrozí reálné nebezpečí, že se v blízké době vše zvrhne a vše vyústí v politický extremismus, beznaděj, bezohlednost a brutalitu a v konečném stádiu ve válečný chaos a na závěr v celosvětovou totalitu ve stylu filmu 1984 od George Orwella. Nové věci se těžko prosazují a zvláště tehdy, když si to vládci světa nepřejí. Kdo drží centrum, ten drží moc. Tito vládci mají svůj vlastní specifický zájem na zachování systému, kterému vděčí za svou existenci, a proto potlačují, zamlčují, překrucují a bagatelizují veškeré informace a hlasy debatérů, snažících se odhalit jejich pravou podstatu. Východiskem, jak z toho marastu ven, je nejít hromadně k volbám! Proč parazitická menšina vládne většině? Kdyby volby mohly něco zásadně změnit, tak už by je dávno elita zrušila. Odjakživa platilo, že králové a absolutističtí vládci odměňovali své vazaly a trestali neposlušnost. Ale prý údajně nemáme absolutistické vládce. Že prý všichni ti neomezeně vládnoucí parazité slouží lidu. Kapitalismus, do kterého nás naši výrazně pravicoví myslitelé s výrazně komunistickou minulostí vedou, je řízen zákony trhu, penězi. V návaznosti na boj starých struktur o majetek a moc se nejvíce rozvinuly všechny způsoby boje o peníze. Představitelům moci v podstatě o veřejné blaho vůbec nejde. Nejlepší předpoklady k realizaci zde má jakýkoliv nový totalitní systém. Celosvětová pavoučí síť tajných služeb rozprostřená po celé zeměkouli je v rukou superboháčů. Vojenskoprůmyslový komplex je v rukou superboháčů. Světová masmédia jsou v rukou superboháčů. Armáda i policie jsou v rukou superboháčů. I světová náboženství jsou v rukou superboháčů. Temné, tajemné spodní proudy jsou pro vysokou politiku daleko důležitější než to, co vidíme na povrchu. Čím dál víc je zřetelnější, že ve vysoké politice si normální smrtelník ani neškrtne. Autentický, slušný člověk, který by tam byl čistě jen sám za sebe, nemá šanci. Vždy to musí být něčí dosazený agent, nebo bílý kůň nějaké korporace, která ho do funkce protlačí, aby jim pak mohl poctivě sloužit a prosazoval jejich finanční zájmy. Velkou hrabivost těchto lidí bych snad dokázal pochopit, kdyby žili na Zemi alespoň 800 let. Jenže oni také žijí sotva nějakých 80 let. A přesto pod sebe zcela nelogicky hromadí majetek jako by tu měli být věčně. A většina z nich kvůli mamonu jsou schopni dopustit se jakéhokoliv zločinu. A jejich dobře placení lokajové, kteří vnucují milionům lidí život v nespravedlnosti, ve lži, v hanbě a bídě, si zaslouží ještě větší opovržení. Politika je vysoká hra o vysoké peníze, proto ekonomické zájmy různých bohatých skupin vždy vítězí nad zájmy širokých mas lidí. O peníze jde až v první řadě. Všichni jsme poznali praktiky komunistické oligarchie s jejich zrůdnými nomenklaturními klasifikacemi lidí. Všudypřítomná monitorovací zařízení umístěná prakticky všude. Fungují nepřetržitě, aby ty mocné nahoře v případě potřeby informovala o každém kroku nepohodlných osob. Koneckonců i jen pouhé vlastnictví mobilu usnadňuje šmírování o veškerém našem pohybu. Mafiánské praktiky rychlým tempem vítězí v celém světě. Všechny druhy totalitních režimů mají jednu věc společnou: bez peněz se diktátoři neobejdou ani náhodou. Bez nich by svou neomezenou moc neudrželi, bez ohledu na to, pod jakou nálepkou vládnou. Ty peníze jsou totiž potřeba především na silný represivní aparát, aby tu chudou chátru udrželi na uzdě. Co dokáže totalitní režim, jsme všichni poznali na vlastní kůži už za komunistů. Vládnoucí oligarchie si na davy chudáků pořídí především silnou a bohatou byrokracii a policii. Členové policie a byrokracie sami sebe omlouvají tím, že jsou pouze státní zaměstnanci, že pouze za malý plat plní své povinnosti k tomu, kdo je zaměstnal. Totalita probouzí v lidech jejich negativní vlastnosti jako je lidská zbabělost, udavačství, degenerace morálky a je postavena na neomezené nelidské policejní zvůli, sloužící jako mocenský nástroj k zastrašování bezbranných. Totalitní režimy dokážou zázraky. Moc se podobá pyramidě, v jejíž špičce je soustředěna veškerá moc v rukou úzké skupiny velmi bohatých lidí. Úzké skupině bohatých lidí věrně slouží zkorumpovaná policie, soudy, armáda, byrokratické úřednictvo i tisk. Justice v totalitě je katastrofální, protože všechny zákony jsou nástroji mocných, jimiž utlačují lid a soudci nejsou ničím víc než výkonnými pomocníky vládců. Policie je rovněž všemocná, sbalí každého občana prakticky kdekoliv a za cokoliv. Cílem všech vlád je udržet lid v hluboké nevědomosti, aby mohli co nejpohodlněji vládnout. V každé totalitě si lidé prožívají orwellovský zážitek světa, v němž lež je státní doktrína a historické události se falšují jen pár let po jejich uplynutí. Proto se zákonitě v totalitním systému hodně lidí mění v profesionální parazity. Hospodářství se v každé silné totalitě, kde je všechno hlídané, obvykle později zhroutí, protože co se nemůže svobodně rozvíjet, to zaostává. Lid čím dál víc chudne a je čím dál víc nespokojenější. Nemocné tělo nakonec zmírá vysílením. A když už lidé nemají ani co jíst, pak už nepomůže ani silná policie. Nastává výbuch nespokojenosti. Věděli jsme, že jsme bezbranní, že proti nám stojí nebezpečný svatý vlk, proti kterému nemáme šanci. Dnes žijeme v nebezpečné dezinformační iluzi, že bezbranní nejsme, že se můžeme rovnocenně demokratickému vlku bránit. Ale není to pravda, jsme stejně bezbranní jako předtím. A je to o to záludnější, že svého nepřítele neznáme, demokratický vlk je schován v rouše beránčím. Když je střední třída patřičně oslabena, teprve potom totiž mohou superboháči a mafiáni neomezeně a nerušeně vládnout, krást a tunelovat, přičemž tzv. pravice i levice těmto mocným slouží. Úředníci dusí obyvatelstvo spoustou nesmyslných příkazů, vyhlášek a nařízení aby lidé neměli čas zabývat se politikou. Soudy a policie se tváří jako nezávislé ale nepracují, tak jak mají. Zatímco malý zlodějíček je okamžitě lapen a odsouzen protože na chudý lid musí být přece přísnost, tak velcí političtí zloději, co ukradnou miliardy, ti se jenom smějí, protože jsou nepostižitelní a mají často i imunitu. Nikdo není nikdy potrestán. Další zákonitostí, která platí pro všechny státy světa je, že: čím více se vyskytuje v kterém státě korupce, tím míň je ten stát demokratický. Korupce je skutečným nebezpečím pro všechny státy světa, protože organizovaný zločin manipuluje s miliardami dolarů. Všechno tu souvisí se vším a nikdo nemá čisté ruce. Pseudodemokracie je také typická tím, že nechá lid, ať si svobodně žvaní na internetu, o čem chce a nadává si, na co chce, ponechává mu svobodu slova, netrestá ho za to jako v totalitě ale to je vše, k nápravě kritizovaných jevů nikdy nedochází. Většina lidí se musí živit normální prací, platy těchto vrstev obyvatel jsou tak mazaně vypočtené, že akorát stačí na nuznou obživu rodin a placení složenek. Úmyslné zvyšování různých drakonických pokut a exekutorských sankcí má také přimět občany k poslušnosti. A strach propuštění z práce je nejúčinnější nástroj udržující většinu obyvatel v závislosti na svém zaměstnavateli a tedy pokorné poslušnosti. Málokdo má totiž odvahu veřejně a kriticky vystoupit a nastavovat vlastní krk za druhé i za cenu vlastní nezaměstnanosti. Ze všech uvedených informací jasně vyplývá, že demokracie neexistuje nikde na světě. Lidé na celém světě žijí v totalitě, demokracie neexistuje v žádném státě světa. Ze všech argumentů, které jsem v této kapitole vyjmenoval, jasně vyplývá, že celá zastupitelská demokracie je švindl nebývalých rozměrů. K vládnutí se dostanou vždy jen ti lidé, kteří se tam dostat mají, kteří jsou předem zákulisními vládci světa pečlivě vybraní. Svět v současnosti stojí na velké křižovatce: buď bude lidstvo v nedaleké budoucnosti totálně zotročeno, nebo bude prosazena přímá elektronická demokracie, v které bude většinová společnost konečně zbavena svých krutých válečnických tyranů a začne si vládnout sama. Nejspíše ale svět logicky ovládne umělá inteligence a roboti, člověk opustí nerad rychle města a vesnice a začne lovit zase oštěpy zvěř a žít uboze jako lovná zvěř, kterou budou roboti v lovné sezóně lovit, aby regulovali správně naše početní stavy.
http://web.libimseti.cz/GVKB

Všichni hledají cestu do ekonomického ráje

Všechny ideologické egoistické systémy vycházejí z jedné základní chybné myšlenky, která praví, že ideologičtí egoisté si nemohou být nikdy rovni, protože nejsou všichni stejní, ba právě naopak, každý se od ostatních něčím liší, hlavně tím, kde, kdy a komu se narodil, dále pak vrozenými schopnostmi, nabytými vědomostmi, nadáním, či touhou a ideály, apod. Při pohledu z materiální stránky to znamená, že se ideologičtí egoisté od sebe musejí lišit v tom, kolik materiálních statků a peněz si přivlastnili a zda díky tomu mají nějakou moc nad ostatními. V ideologistické egoisticky zaměřené společnosti, což byly dosud všechny na Zemi, nebylo problém vytvořit mocenský systém, který by těm, co mají výhody, umožňoval vládnout nad těmi, kteří výhodami neoplývají a dále je utlačovat a obírat. U elity bylo právo mít výhody děděno z jednoho pokolení na druhé, z otce na syna. Ideologičtí chudí egoisté, museli pracovat pro bohatou ideologickou egoistickou elitu a dostali jenom tolik toho, co potřebovali, aby se obnovila jejich síla k práci a tak žili v bídě a nedostatku, byla to jejich povinnost, víra jim slibovala za to po smrti ráj. Po mnoha staletích už ideologičtí chudí egoisté potřebovali jiný, o něco spravedlivější systém, který by odrážel jejich myšlení, názory a technický pokrok ve společnosti. Zrodily se první sociální ideologie, ve kterých byli ideologističtí egoisté relativně svobodní a mohli si dokonce i zvolit ty, kteří jim budou vládnout. Ti, které si ideologičtí egoisté zvolili, měli většinou vyšší vzdělání, zastávali nějakou lepší pozici a měli dostatek peněz. Ideologičtí egoisté naivně věřili, že takoví inteligentní a vzdělaní ideologičtí egoisté jim budou vládnout nejlépe. To je samozřejmě nesmysl, protože inteligence a vzdělanost nemá vliv na charakter ideologistického egoisty. Už přestalo být pro ideologistické egoisty přijatelné, aby jim vládli jenom Ti, kteří mají hodně peněz, protože bylo jasné, že nezískali peníze čestným způsobem, ale okradením ostatních. Proto se musela ekonomická elita prozatím mazaně stáhnout do pozadí, stát se pro obyčejné ideologistické egoisty relativně neviditelnými. Místo sebe do vládnoucích pozic dosadili politiky, což byli ideologičtí egoisté podobní jim samým s tím rozdílem, že jejich hlavním cílem není hrabání a hromadění peněz, ale možnost vládnout Těm dole a opájet se mocí. Ideální svatý politik je výrazná, silná a egoistická ideologická osobnost, s pocitem neomylnosti a nenahraditelnosti. Musí umět dobře ideologicky mluvit a musí mít schopnost manipulovat s ideologickými egoisty a změnit jejich staré názory podle své nové představy. Po určitém čase se musí vládnoucí politikové nahradit jinými, nebo odejít do bezvýznamných politických stran. Pochopitelně se nic nezmění, egoistický systém zůstane stále stejný, pouze budou stejně egoisticky vládnout jiní sobečtí politici a okrádat zase ty co je zvolili. Ti co jsou dole, to jsou všichni ideologičtí egoisté ve státě, kteří nejsou aktivní v politice, a nepodnikají ve velkém, nemají žádné politické cíle, jsou tak zaneprázdněni každodenním životem, prací a svými problémy že nemají čas ani sílu přemýšlet o konzumní společnosti, v níž žijí. Také jim chybí hodnotné informace a celkový pohled, protože vidí vždy jen bezvýznamný kousek systému, ten, který jim Ti nahoře a Ti, co mají moc, dovolí laskavě vidět. Pokud ti dole něco chtějí, tak zjednodušeně jenom to, aby měli více peněz, protože se domnívají, že potom budou zde i více šťastnější. Toho s úspěchem využívají ty strany, které jsou v opozici, které se snaží dostat Ty dole na svoji stranu předstíráním, že bojují za jejich práva. Neustále se je snaží přesvědčit, že Ti nahoře vládnou špatně a že oni by vládli lépe pro jejich větší blahobyt. Ti nahoře se naopak snaží Těm dole dokázat, že se mají čím dál tím lépe, protože pro ně dělají všechno možné i nemožné. Ideálními občany pro politiky jsou Ti, kteří hodně pracují a málo přemýšlejí. Proto je podporována televize, která vysíláním ideologických pořadů a seriálů lidí otupuje a podporuje jejich konzumní a stereotypní typ života. Je povolena konzumace slabých drog, protože pomáhá lidem zapomenout na jejich problémy a šedivý svět, ve kterém žijí. Užívání tvrdších drog je už ale zakázáno, protože spěje k rychlejší závislosti, zločinnosti a rychlejšímu konci života, což je z ekonomického a ideologického hlediska nevýhodné. Je podporován sport, protože pomáhá vybíjet přebytečnou energii, která by se mohla jinak obrátit nežádoucím směrem. Praktické vzdělání není podporováno, protože chytřejší a vzdělanější lidé jsou pro tento sektářský systém velmi nebezpeční. Vzdělání je zaměřeno jenom teoreticky, jako příprava na budoucí otrocké zaměstnání. Je ekonomicky podporována neškodná amatérská zábava nebo činnost Těch dole, neboť platí, že pokud si někdo s něčím mnoho hraje, nemá čas na přemýšlení o chybném systému, ani snahu ho změnit. Jak už bylo řečeno dříve, skupinou, která to všechno řídí a plánuje, je malá skupina velmi bohatých ideologických egoistů, to jsou Ti, co vše mají. Někomu se může zdát, že politici jsou mocnější, ale nejsou, protože jsou stále závislí na penězích Těch, co je mají. Velké ekonomické ryby se nechytají ani nezavírají, protože slouží mnoho systému, jsou jeho součástí a bylo by nesmyslné, kdyby politici ve spolupráci s ostatními kontrolními složkami nechali zavřít do vězení ty mocné a bohaté lháře a zloděje, kteří je nejvíce financují. Vzhledem k tomu, že i mezi Těmi, co zde vše mají, existuje do určité míry rivalita a konkurence, není vše domluveno předem, ale ideologický a ekonomický plán se neustále přizpůsobuje stavu společnosti. Nejlépe jsou na tom Ti, kteří předpovídají budoucí nálady ve společnosti a mají nejrůznější páky na to, aby tento stav snadno ovlivnili. Pak mohou předpovědět vítěze voleb a přizpůsobit se podle toho. V případě, že ani toto se jim nepovede, nezoufají, protože vědí, že na ně přijde řada později, až dojde k pravidelné výměně Těch nahoře. Občané jsou neustále okrádáni naprosto nehorázně a na každém kroku, často o tom většinou ani neví, protože okrádání je geniálně skryto a ideologickým egoistům je vtloukáno do hlavy, že toto okrádání je nutností, bez které by nic ve státě nefungovalo. Vše začíná u vaší výplaty a další okrádání nastává, pokud si chcete koupit nějaké zboží nebo služby. Za některé zboží, alkoholické nápoje či cigarety se platí další, tzv. spotřební daň, která cenu zvyšuje ještě více. Pokud si vše správně spočítáte, vyjde Vám, že za váš iluzorní průměrný plat, 30000 Kč, si koupíte zboží a služby, kde je reálná hodnota je okolo 3000 Kč. Tomu se říká geniálně skryté státní a podnikové okrádání. Teď ještě zbývá vysvětlit, jak se dostanou peníze k Těm, co nám zde ekonomicky kralují. Rozpočet se rozdělí na jednotlivá ministerstva ministrům, kteří mají rozplánováno, co se za ty peníze koupí nebo udělá, včetně toho, přes koho to půjde. Peníze se pak rozdělují dál a dál menším a menším firmám, až na konci se za malý zbytek peněz vykoná to, co bylo oficiálně naplánováno. Takovýto postup ekonomického tunelování je prakticky nezničitelný, protože všichni tuneláři drží při sobě, protože z toho mají ekonomický prospěch. Firma, která by se takto odmítla korupčně chovat, rychle zkrachuje, protože ji nikdo už nedá, žádnou státní zakázku. Špatnými úvěry netrpí jen menší banky, ale i ty největší, což je možno brát jako důkaz, že i je řídí Ti, co zde vše mají a ovšem zde ideologicky a egoisticky rozhodují. Objem těchto nekrytých úvěrů je hrozivý, ale ke krachu takové veliké banky nedojde, protože by se to dotklo obrovského počtu těch, co jsou dole, kterým by mohla dojít s ideologistickou a egoistickou vládou svatá trpělivost. Už nyní je jasné, že brzo nebudou peníze na důchody, a na splácení státních dluhů, což političtí představitelé řeší dalším, ještě větším zadlužováním budoucích generací, doufajíc naivně v to, že ekonomika půjde brzo nahoru. Totalitní systémy jsou takové systémy, kde malá elitní skupina vládne všem ostatním a pomocí strachu, ideologie a represí udržuje Ty dole v poslušnosti. V dřívějších dobách totalitní systémy často končily revolucí, protože nashromážděná energie utlačovaných ideologistických egoistů musela "vybuchnout" a smést ty, kteří je krutě dlouho utlačovali. Demokratické systémy jsou dokonalejší o to, že energie utlačovaných ideologistických egoistů nemůže vybuchnout, protože nemá žádný cíl, protože utlačovatelé jsou skrytí a ideologističtí egoisté se domnívají, že mají možnost volby, že si ve volbách mohou určit, kdo a jak jim bude, vládnou. Nejhorší stav, jaký může nastat, je totální apatie, ignorace státu i voleb. Shromažďovaná negativní energie se ale musí někde vybíjet. U silných jedinců se vybíjí různými násilnými projevy ve společnosti nebo ve sportu, u slabších podporuje deprese a nepřirozené duševní stavy. Socialismus z pohledu zvenčí skutečně vypadal jako dokonalejší a lepší systém pro všechny ideologistické egoisty, měl spoustu kladných vlastností, ale zevnitř to byla totalitní vláda hrstky mocných ideologistických egoistů nad ostatními. U moci se Ti nahoře udržovali vládou pevné ruky a pomocí strachu. Dalším jejich pomocníkem byla svatá sociální ideologie, která se obecně hůře napadá než konkrétní lidé, nehledě na to, že tato sociální ideologie byla na povrchu velmi hezká. Protože nedocházelo, k pravidelné výměně Těch nahoře, stav společnosti se neustále ekonomicky zhoršoval, až došlo vždy k zániku socialismu. Při srovnání demokracie versus socialismus, vychází jako dokonalejší systém demokracie, protože v ní jsou Ti dole více motivovaní, mají pocit svobody a pocit, že si mohou řídit svůj život. Do určité míry tomu tak skutečně na povrchu systému i je. Naopak v socialismu, po počátečním nadšení Těch dole, se situace začne více a více zhoršovat. Schází motivace lidí k větším výkonům, podniky nemají konkurenci a nemusí se snažit o efektivnější výrobu, rozmáhá se rozkrádání a korupce. Při komplexním pohledu, socialismus byl jen způsob, jakým se chtěli Ti nahoře udržet u moci co nejdéle. Obecně všechny demokracie jsou prohnilé v tom, že strany a politici na sebe vzájemně ví kompromitující věci a tak se udržují v šachu a ve hře bez možnosti dělat nějaké zásadní změny. Občas vyplave na povrch nějaká větší aféra, ale to je zásluha především zvědavých novinářů a skutečně nezávislých médií. Většinu médií a novin ale vlastní Ti, co vše mají, což znamená, že se dočtete jen to, co oni dovolí. Politici jsou spokojení, protože mají o čem debatovat, Ti dole jsou spokojení, protože mají co číst a na co se dívat a Ti, co mají, jsou také spokojeni, protože vše funguje tak, jak bylo naplánováno. Na světě musí vždy vládnout menšina většině. Stav, kdy by všichni vládli všem, není možný, protože je to prakticky totožné s tím, že nikdo nevládne nikomu a taky proto, že by se nikdy nedomluvili. Ideologičtí egoisté nemohou mít nikdy stejně, nemohou si být nikdy rovni, protože se od sebe příliš a v mnohém liší. Vládnoucí menšina vždy okrádala a utiskovala podrobenou většinu. Platí, že po určitém čase se vždy musí vládnoucí strany vystřídat s těmi, kteří momentálně nevládnou. Ať je systém jakýkoliv, Ti dole musí mít motivaci a víru, jinak budou pracovat stále hůře a hůře. Ti, kteří mají moc, ji mohou vyměnit za peníze. Ti, kteří mají peníze, je mohou vyměnit za moc. Z ekonomického hlediska je nejlépe udržovat obyvatele ani spokojené, ani nespokojené, ale něco mezi tím. Kdyby byli spokojení, tak nebudou cítit potřebu pracovat a tím udržovat v chodu ekonomiku a celý státní kolos. Kdyby byli trvale nespokojení, tak začnou štěstí hledat jinde nebo se v horším případě začnou bouřit. Proto strana, která momentálně vládne, přesvědčuje lidi, že se mají stále lépe. Opozice jim říká pravý opak, aby si s nimi mohla po čase vyměnit místo. Ti nahoře udržují lidi ve víře, že čím více budou pracovat, tím více budou mít peněz, majetku a dalších věcí a tím více budou spokojení. Skutečné spokojenosti samozřejmě nedosáhnou, ale nebudou vědět proč. Proto je v materialistické společnosti oblíbené namlouvat ideologickým egoistům, že když mají to či ono, tak prostě musejí být spokojenější a šťastnější. Egoističtí egoisté tomu často uvěří, ale vnitřní spokojenosti nedosáhnou, nicméně sami sebe přesvědčují, že by měli. To u nich vyvolává rozpory a může přispívat i k duševním poruchám. Dalším prostředkem manipulace je vytvářet v ideologistických egoistech víru v lepší budoucnost nebo posmrtný ráj. Vždycky, když je slibována lepší budoucnost, nebo posmrtný ráj, je to ubohý podvod, který má přimět ty dole udělat to, co chce ten, kdo je nahoře. Tento dezinformační trik byl a bohužel i bude hojně používán, dnes jej můžete nalézt třeba v reklamě na drahé zboží a služby. Dokud si každý neuvědomí, že v penězích a výhodách pravé životní štěstí není, nemá šanci tento smutný začarovaný koloběh konzumního otroctví přerušit. Tento ideologický egoistický systém nevznikl v tomto století, ale dospělo se k němu postupně během mnoha století. Bylo by bláhové, myslet si, že kulturní a civilizační systém, ve kterém žijeme, je dokonalý, že už na něm nelze nic "vylepšit". Až ideologističtí egoisté více vyspějí a současný chybný systém prokouknou, bude bohužel automaticky zase vytvořen jiný, ještě rafinovanější manipulační elektronický systém kdy absolutně vše bude globálně řídit egoisticky a ideologisticky jenom umělá inteligence. Stále víc budeme všichni přicházet o svá práva, soukromí, rozsah svobodného rozhodování a volný čas a naopak budeme mít opět víc povinností, úkolů a omezování všeho druhu. Bohatství, moc, výhody, sláva, drogy, sekty, mafie, prostituce, atd. jsou neodolatelným pekelným lákadlem. Co s tím vším svinstvem v nás a okolo nás, ale správně a rychle udělat? Je vůbec správné, něco s tím svinstvem zde dělat? Díky bohu se smát sobeckým sviním mohu, tak to je že ten druhý sobecká svině je. V této správné meditaci je cesta ven z tohoto ubohého očistce do krásného ráje, je na každém jedinci a národu, jestli se po té dlouhé cestě vydá? Komu nelze poradit, tomu bohužel ani nijak už nelze pomoci.
http://web.libimseti.cz/GVKB