Blogy

zobraz dalších 3 blogů

heh dneík

Tomáš seděl na větvi a poslouchal zpěv ptáku. To zatracenný slunce mu spalovalo kůži. Ani stín stromu, ohromného stoletého dubu, ho nechránil před žárem. V zamyšlení přežvykoval stvol trávy. Přemýšlel o tom, jak nejlépe prožít život, ale nic kloudného ho nenapadalo. Samozřejmě myslel, že by mohl bejt zářivá Hollywodská hvězda, ale nebyl blbej a dobře si uvědomoval, že e to malichernej sen mylýho kluka. Jenže Tomáš už nebyl malej kluk. Bylo mu 16 a moc dobře si uvědomoval reálie života a jediný v čem trochu zářil, bylo že napsal ve třinásti knihu, která se stala bestsellerem. Bylo to o partě kluků a holek a o tom, jak jsou na škole v přírodě a snaží se je pozabíjet šílenej řidič autobusu. Na jeho věk to byla tenkrát celkem brutální záležitost, ale vydělala mu na několik bezva věcí, tak to neřešil. Dnes už byl pomalu v zapomění, jen někdy se stávalo, že k němu přiběhla nějaká stará panička a objalo ho kolem ramen a požádala o podpis. Tomáš připlácl komára, kterej ho otravoval ke dřevu. Dál přemýšlel. Pak jeho život spěl nezadržitelně k tomu, aby se stal spisovatelem. Publikoval v časopisech několik povídek, ale všechny se staly propadáky a upadly v zapomění, stejně jako on. Uběhli dva roky a on musel přemýšlet na jakou školu se pošle. Co bude studovat. Jeho největším snem bylo stát se filmovou hvězdou, ale to se mu nezdařilo a jeho naděje pohasly, když ho nepřijali na konzervatoř. Pak mu zbývala jedna volba. Poslal přihlášku na střední knihkupeckou a tam ho přijali. Nyní, kdysi tak nadějný talent, studoval dějiny literatury a zápasil se známkamy ny vysvědčení. Prvák končil a on se nikam nedostal. Jeho život směřoval pomalu, ale jistě do sraček. Tomáš se taky na začátku roku stal právoplatným punkerem. Chodil na koncerty, kde pak popíjel laciné dryjáky a mizel v šedi zapomění. Stále to zapomění. Tomáš si dal v duchu facku. Seskočil ze stromu a zamířil k baráku. Celej život bydlel v usmoleným panelákovým pekle. Beton, beton a zase beton. Všude ho obklopovaly tuny betonu a tisíce neznámých tváří, se kterými se potkával. Tak nevýraznými. Jeho kamarádi ze základky byli úplně jiný než on. Věnovali se svým zájmům a to bylo v případě kluků: hrát fotbal, florbal nebo basket, dále pak balit někde jointy a když zbyde nějakej čas, tak taky holky. A u holek to bylo: ráno kosmetika, odpoledne kosmetika a večer si hodit nějaký bahno na ksicht, venku potkávat kamarádky, chodit s nimi na diskotéky a drbat o časech minulých, kdy byla ta a ta nejlepší kamarádkou a jak se ta a ta pohádala. Byli to všichni úplně jiný typy. Tomáš jim vždycky připadal trochu zvláštní a taky mu záviděli jeho slávu, kterou mu vynesl jeho román. Nepřehlíželi ho, jako nějaký smetí, ale zároveň se s ním nebavili, jako s jinými. Byl pro ně zvláštní. Byl pro ně tak troch exot. Došel do baráku a odemknul vstupní dveře. U výtahu stál strejda Koumek z devátého patra. Všichni v baráku byli strejdové a tety, jelikož se sem všichni nastěhovali v mladém věku se svými ratolestmi a velmi rychle se seznámili. "Tak kam pak jdeš válečníku." Strejdu Koumka viděl Tomáš vždy s úsměvem na rtech, ale nikdy tak z cela nepochopil jeho propracovanou psychiku, která se jistě za jeho infaltinními osloveními skrývala. "Domů, strejdo." "Aha a jak to jde ve škole?" všichni v baráku se furt ptali na školu. "No, jde to, strejdo." "A kolik budeš mít jedniček?" "Jako šafránu, strejdo." v překladu, že jedna možná bude. "Hmmm, tak to jo kluku." výtah konečně přijel a oba nastoupili dovnitř. Tomáš se postavil dozadu a všemi možnými výrazovými prostředky dával na jevo, že nehodlá v rozhovoru pokračovat. "A jak se těšíš na prázdniny?" - tak pro to mě nevzali na konzervatoř - pomyslel si Tomáš a zazubil se na Koumka: "Ale jo, už se těšim, hlavně až zase budeme stahovat na táboře nějakou veverku z kůže." Strejda vyvalil oči a nasucho polkl. Pak vystoupil. Tomáš se svezl ještě tři patra do jedenáctýho a pak vystoupil také. Nahmatal v kapse klíče a odemkl. "Ahoj mami!" zvolal do tichécho bytu. Jako vždy smrděl po spálené gumě. Z obýváku se ozvala nějaká odpověď, ale to už Tomáš za sebou zabouchl dveře do pokoje. Lehl si na postel a snažil se neudusit tím strašlivým dusnem, které v pokoji panovalo. Na škole, kam chodil nyní, byli docela jiný lidi. Samozřejmě, že tam byla zase ta smečka těch věčně ukecanejch holek, co si myslela jenom na nějakou SuperStar, ale zároveň tam byli i jiné holky. Podle jeho soudu docela bezva. Nejlepčí byla Markéta. Věčně se usmívající černovlasá punkerka se smyslem pro jeho ironický humor. Právě ona ho vzala na jeho první koncert a právě ona z něho udělala punkáče, jak má být. S nenávistí k betonovému světu, ve kterém žije. Chodil s ní dva tejdny, pak se rozešli s tím, že raději zůstanou přátelé a taky jimi byli. Jen nikdy nemohl zapomenout na její sladké polibky a když jí čechral ve vlasech... Dveře se rozlítly. Dovnitř vletěl jeho mladší bratr a šílenmě kašlal.Jmenoval se Robert a rodiče ho darovali Tomášovy k jeho třetím narozeninám. Byla opravdu velká legrace, když slavili narozeniny pospolu, jako správní bratři. Nejlepší kamarádi. Opak byl ale pravdou. Robert Tomášovy strašně pil krev, už od doby, kdy se narodil. Nyní se vrátil z ragbiového tréninku a kašlal. "Tak jakej byl zápas Robi?" zajímal se Tomáš. "To nebyl zápas, debile, ale trénink.(kašl kašl) Byl jsem jako vždy nejlepší a nejsilnější ze všech." dodal pyšně Robert. "No i já bych se bál takovýho špekouna." "Cos to řekl? (kašl kašl kašl)" "Já? Nic." "Slyšel jsem, že jsi mi řekl špeku." "Tak to neni pravda, ty jeden buřtžroute." on Robert strašně miloval buřtíky a párky. "(kašly kaš)" Robert se svým zavalitým bachorem vrhnul na ležícího Tomáše. Ten se začal po chvíli dusit, mlátil rukama a pak přestal. Robert se zvednul: "Tomáši, co je s tebou? Tomáši!" "Co tady řvete!" vlítla do pokoje matka s vařečkou v ruce. Bylo jí jasné, co se asi odehrává vedle v pokoji. "Já nic neudělal." dal se do úpěnlivého breku Robertek. Máma na něj udiveně zírala a pak pohlédla na Tomášovo mrtvé tělo a zhrozila se: "Cos to udělal! Mor a polednici na tebe!" Tomáš už to nevydržel a dal se do šíleného smíchu až se dávil. "To jsem vás dostal, haha!" v místnosti všechno zmlklo, kromě Tomášova smíchu. Matka svěsila ruce a Robert si vytíral oči a přitom potichu kašlal. Máma se s nima nakonec nepárala. Robertovy vynadala a poslala ho umejt si ruce a spolknout nějaký prášky. Pak zůstala na pokoji sama s Tomášem. "Ty si myslíš, že je to nějaká sranda? Že život je nějaká sranda? Že ubližovat mladšímu bratrovy a to psychicky je nějaká sranda? Koukni na něj. Je tak tlustej, že pomalu neprojde dveřmi. Jaká je podle tebe asi pravděpodobnost, že tvůj bratr dostane ve třinácti infarkt? Co myslíš?" "Malá" zkusil Tomáš. "Je padesáti procentní frajere!" vyvřískla a přetáhla ho přes obličej vařečkou a vykráčela z pokoje celá rudá. Tomáš si lehnul na břicho a zaryl obličej do peřin, svírajíc si si pevně obličej. Pak byli ve třídě ještě další holky, které stály za to. Dominika s Petrou. Sice poslouchaly techno, ale dalo se s nima bavit. Hlavně se mu na těch holkách líbilo, že jedna má červenou palici a ta druhá jí má bílou. Kontrastovala tak sešívaná barva Slávie, jejíž byl zarytý fanda. Další holky byly taky fajn, ale ve třídě nebyly jen děvčata, ale taky nějací kluci. Ze všech nejvíce se mu zamlouval Jirka. Frajer, kterej by za trochu trávy prodal i vlastní mámu, ale jinak byl v pohodě. Ze třídy si asi s ním nejvíce Tomáš rozuměl. Ostatní byli spíše klasičtí "knihkupci" a knihomolové. Teda nesmíme opomenout Diskanta, pořád nagelovaného mládence s černými vlasy a růžovými spoďáry. Ale jinak byl taky fajn. Jirka se Tomášovy líbil hlavně pro svoji přímost, kterou oplýval až vrchovatě a ničeho na světě se evidentně nebál. Ani policajtů ani teroristů, ani toho, že ho chytěj na záchodě, jak pokuřuje Mariánku. Nebál se oslovit holku a říci jí o co mu jde, nebál se takřka ničeho. Dlouhé vlasy mu čouhaly ž po prdel a na tváři měl vždy úsměv a to i ve chvílích, kdy nebyl zhulenej. Vždycky dokonale vyprávěl vtipy a dokázal vypointoat nudnou historku o projížďce metrem a za to všechno ho Tomáš obdivoval. Jirka se pro něj stal vzorem, ale jen třídním. Tomáš jich jinak měl mnohem víc. Jeho největším vzorem zůstával Stephen King. Známý to americký spisovatel. K večeru bylo už venku chladněji a smrákalo se. Stejně tak přestávala být atmosféra v bytě tak hustá. Tomáš se nejprve omluvil Robertovy a ten jemu, pak se objali a bráchovsky přišli za mámou, aby se jí najednou taky omluvili. Ta měla v očích slzy a ani při jejich omluvě nedutala. Pak se usmála a oba je bjala a chvíli si pobrečela, pak se optala, jestli ta rána vařečkou nebyla tak strašná a Tomáš odpověděl, že ne. Radši nemluvil o vyražené stoličce. Potřeboval totiž, aby ho máma ještě dnes pustila na koncert do Mlejna. Zdejšího klubu, kde se jednou do měsíce konal koncert nějaké lepší skupiny a to se pak sjeli punkáči z celé Prahy z nataženými číry, aby si pořádně zapogovali. "Hele mami?" zeptal se Tom při večeři: "myslíš, že bych mohl dneska na koncert?" "A kam?" "Do Mlejna, dneska hrajou Vypasený prasata a já je ještě nikdy na živo neviděl, prosííím." nasadil Tomáš svůj nejněžnější výraz. "(kašl kašl KAŠL kašl kašly kaš)!!!" "Jsi v pohodě Robertku?" kapesníkem se snařila setřít Robertovy z papule čokoládovou polevu. "Jo jsem mami." "Tak můžu nebo ne?" "Jo tak si jdi, ale buď doma brzy, slibuješ?" "Jo slibuju." Tomáš si za zády překřížil dva prsty. Snad to nebude takovej průser jako minule, když se vrátil ožralej v deset hodin a blábolil cosi o útoku na planetu. Pak měl zaracha na několik tejdnů. Ono tenkrát nešlo o to, že se vrátl nalitej, ale že přerušil rodičům sledování nějakého filmu a když se vrátili z nemocnice, tak už běželi jen závěrečné titulky. V nemocnici bylo peklo, ale o tom až jindy. V sedm měli sraz na metru s Markétou a Tondou. Jeho dalším kamarádem ze školy, ale on byl z obchodníků a taky s nim chodil jako s jediným na školu už od základky. Tonda dorazil trochu později, ale stále včas, aby stačili koupit nějaký víno s kolou. Ve třičtvrtě na osm už stáli před Mlejnem s razítky na rukou. Vstup na Vypasená prasata byl sice drahý, ale snad to bude stát za to. Markéta se zrovna vítala s nějakýma kámošema co ani Tomáš neznal, a že jich poznal za celej ten rok celkem dost. Taky si potřásl rukou s několika kamarády a probrali (jako vždycky) to, že se na koncert dneska dostane každej, čímž mínili hlouček diskantsky vypadajících hochů stojících opodál. Upíjeli vína s kolou a smály se. Tomáš si došel pro nějaké pivo a zároveň pokukoval po nějakých holkách, se kterejma by mohla bejt zábava. Bylo jich tam celkem dost. Holek jako Markéta. pravý punkáčský zbůží. Holky s punčochama a natrhanejma džínama. Holky v kožených bundách a i holky s číry. Dneska tady bylo zkrátka celkem narváno, ne jako minule na Čahounech, kdy se dostavilo asi pět punkerů a zbytek diskofilní hovada, co si to spletli s diskemm. Jak si nesl Tomáš pivo, něco do něj vrazilo a pivo zčásti vyšplouchlo na zem. "Jé promiň. Já nechtěla." omlouvala se červenovlasá punkerka menší postavy, ale s dobře zaoblenými tvary. Tomáš na ní chvíli zíral, Respektive do jejích purpurových očí (to jsem asi trocu přehnal) a pak zamumla jen: "To nic, nic se nestalo." Dívka se usmála: "Jsem Vendula, ale kamarádi mi říkají Vinci." a napřáhla ruku. Tomáš jí ztisknul a odpověfěl způsobem sobě vlastním: "Budu ti říkat Vendula, to je hezčí, jsi tady s nějakým přítelem nebo tak něco?" "Ty jsi roztomilej." pohladila ho po bradě a on se málem rozplynul: "ale jak říkají tobě?" "Jo já jsem Tomáš a...a přátele mi říkají debile." lacinný fórek zapracoval a Vendula se zasmála. "A co ty? Jseš tady s někým?" "No já jsem tady s kamarádkou...ehm..Markétou, možná znáš?" ukázal pivem na Markétu, která si na zemi o kousek dál balila cigaretu. Ne jointa, ale cigáro. Vendula zvaná Vinci něco vykřikla a skočila na sedící Makrkétu. A už byly holky v sobě. Kolem se válel tabák a papírky, které se rozházeli při souboji a děvčata ležela na zemi a tahala se za vlasy. Ostatní punkáči jen zděšeně přihlíželi a někteří povzbuzovali. Tomáš stál jako opařenej. To nebylo klasické vítání, kdy se holky objímaly a dávaly si pusinky na tváře. To byl lítý boj o život. Lokl si piva, podal sklenici diskantovy, co stál vedle něj a blaženě se usmíval. Tomáš vtrhl mezi bojující holky. Kytarista hobloval kytaru a basista vybrnkával melodie. Zpěvák vyřvával sprosté písně a často písně k zamyšlení. Prostě punk, jak má bejt. A zatímco se v kotli pogovalo jako o život, Tomáš oštřoval papírovým kapesníčkem Vendule ránu na tváři. Ta ho řitom zasněně pozorovala a on sám sebe nemohl vynachválit, jak byl dobrej, že zasáhl. Vendula se mu svěřila, že by jinak Markétu jisto jistě zaila a označila ji přitom, jako děvku prašivou. Že kdysi měla kluka a právě Markéta jí ho přebrala a tak měli holky na sebe pifku. Zatímco Tomáš ošetřoval Vendulu, o kousíček dál ležela Markéta na Tondovy a vylévala mu své srdce. "Ta holka je zlá. Kdysi dávno, ještě když jsem začínala punk poslouchat a učila se pogovat od svých starších kamarádů, tak ta holka byla moje nejlepší kamarádka. Ale pak jsem měla kluka a strašlivě jsem ho milovala a ta čubka o tom věděla a schválně si s ním začla. Od té doby se nenávidíme a vždy když se vidíme, musíme se porvat." "Ale to bude dobrý." políbil ji lehounce Tonda. Chvíli zírala upřeně do jeho očí a pak de vpyla do jeho úst. Jejich jazyky roztančily vlastní soukromé pogo. (to je ale přirovnání, co?) "Hele...nešel bys na chvíli na vzduch? Je tady celkem dusno." navrhala Vendula a Tomáš přikývl. Prokličkovali skrze hromadu těl a vyšli před Mlejn. Postávalo tam několik hloučků a linul se tu pach trávy. Vendula nahmatala v kapse krabičku od cigaret a jednu Stařenu si strčila do pusy. Nabídla Tomášovy, ale ten taktně odmítnul, že nekouří. Pak tam chvíli postávali a nechali na sebe foukat teplý letní větřík. "Hele, kolik ti vlastně je?" přerušila Vinci hrobové mlčení. "16 a tobě? "18." "Vypadáš celkem dobře na 18." Vendula se zachichotala. "Jo ty taky - na 16." usmáli se oba a zase mlčeli. Tomáše dráždil kouř z její cigarety, ale radši mlčel. Přeci jen byla o dva roky starší a jeho naděje na to, že by ji mohl sbalit se tím pádem ztenčily na minimum. Byla to opět ona, kdo po chvíli prolomil mlčení: "Kdy si měl na posledy holku?" "Jako že jsem s ní chodil?" zeptal se Tomáš mírně vyvedenej z míry. Čekal cokoli, ale tohle rozhodně ne. "Ne, já myslim, kdy jsi naposledy spal s holkou?" To ti jako mám povědět, že nikdy? No to bych se pěkně ztrapnil. Pomyslel si Tomáš. "No asi před měsícem...nevim přesně." "HMMM
http://web.libimseti.cz/seneposer

Janinka

Hvězdy půjdou k ránu spát Nic nechci ti teď nalhávat Já plakat budu, že máš mě rád A s nimi tiše umírat A nenávidět sebe Že zranila jsem tebe Těch hvězd je plné nebe Než zjistíš, že každá přání bere Každá zlá je, trnům podobna V nich není naděje ni dobra. janinka (10:17 PM) : Lidské tělo Kraje věčné, nebe na zemi Nebe krásné, kraje v podzemí. Podívat se nahoru A ocitat se před jámou V myšlenkách svítících Ty pravdivé nevládnou Zapleteni mezi nitkou rozumu Pozvat někdy moudrost do domu Toužit a chtít, přát si a milovat Sloužit a mít, sténat, ubližovat. janinka (10:17 PM) : ty uz jsou me JeanLuksa (10:17 PM) : tom je porad ten kamarad nebo ty???Je to krasny!!!!! janinka (10:18 PM) : kamosova byla ta prvni janinka (10:18 PM) : SEN Pojď se mnou do pohádky Pojď tam a už nikdy zpátky Zažiješ samé sladké hrátky Čas není nikdy tu krátký Pojď tam kde kouzelná víla A její hřejivá síla Snímá tvé otisky z ruk plamene Žhnoucího pevného kamene. A z jasně rozkvetlých luk Ti bude zpívat okolní vzduch, Co vše zde nyní zažiješ Vše co sis kdy přál prožiješ S horkým plamenem v srdci Co dva lidi mají ve své moci. JeanLuksa (10:19 PM) : kdybych vedel,ze tak pises,tak bych si rozmyslel,jetli ti to mam vubec psat...neda se to srovnavat.... janinka (10:19 PM) : NEVĚDOMOST Jdeš zimní krajinou a nepotřebuješ nic jinýho, než vědět, že to, co děláš, je správný. To ráno, kdy kolébka života pohnula smrtí, je ti mizerně ze všeho, co kolem tebe plyne. Bílej sníh a v něm ty krvavý stopy, jen kéž ať nejsou tvých chodidel, ať to nejsou tvý šlápoty co brekem zdobí čistotu. Mrtví ptáci padaj k zemi, napospas tvý myšlence o štěstí v neštěstí. Hoď si kostkou a uvidíš, kam maj kráčet červený stopy tvýho umírajícího srdce janinka (10:19 PM) : PEKLO Tuto noc podivný sen zdál se mi. Byla v něm jen tma a strašlivý skřekot. Zavázané oči světla bloudily kolem ocelových mříží zločinu. janinka (10:20 PM) : TÉMA Co podle mě člověk potřebuje znát? V lidském životě je spousta věcí, které je důležité poznat. Nejprve- z počátku života- , aby mohl člověk zapadnout do ustáleného zažitého koloběhu tohoto světa, vyrůstá v kolektivu a učí se s postupujícím časem jak se chovat, co a jak dělat. Ze začátku bez výhrad či námitek- zkrátka- bere to tak,že právě tohle co dělá ( má dělat) je správné a tak to má být. Jak ale postupně dospívá, začíná uznávat své vlastní hodnoty a může přijít na to, že do všeobecně známého kolotoče života tak úplně zapadnout nechce. Má touhu i chtíč se odlišit. Na věci si začne vytvářet své, vlastní názory. A proto bych neřekla, že je až tak moc důležité znát jakási pravidla způsobu lidského bytí a řídit se dle nich. Spíš by měl každý pevně znát svoji životní cestu a své přesvědčení, a za tím si stát, avšak ne ve smyslu toho, že má princip vlastní pravdy z hlediska nepřipustitelnosti názoru ostatních. Člověk by měl vědět co chce a kam jeho život směřuje - a to ne znát - ale poznávat. Od té či oné vybrané cesty se pak odvíjí zbytek dění. Ale několik věcí, které by si měl občas uvědomit každý tu podle mě je. -1- Je dobré vědět, že na této planetě máme určený čas teď a tady po který tu budeme pobývat - a my ten čas neznáme. To nám může sloužit i např. jako zásada chování vůči druhým, i vůči sobě. -2- Je dobré vědět, že když uděláte chybu, vždycky bude někdo, kdo vám odpustí a bude vás mít stále rád. Je tedy dobré mít jistotu, že nejste sami. -3-… a ještě jedna věc, znát, že nic tady není černobílé, a že vše má svůj rub i líc a mezi nimi se nachází spousta dalších věcí . Máte rádi štěstí, ale buďte vděčni za smutek, protože bez něj byste se nemohli toliko smát. janinka (10:20 PM) : Lež Umřela lavina citu Měníce se v jasnosti hvězd I vám, pane, mrazivé léto Dělává světlo pro smích. Ledová tříšť osudu Větví zlámaných nestačí Popřu pravdu, lživou pohodu Leč iluze nitrost neztrácí Slyšíce zpěvy, ťapot chodidel Soumrak se přiblížil Ouškem jehly proplítá se Jako spráskaný pes umírá. janinka (10:20 PM) : lez je ma oblibenaa janinka (10:20 PM) : basen myslim janinka (10:21 PM) : HRDOST A oba jen seděli a mlčeli. Nechali si ubýhat ten drahocenej čas, kterej nikdy nebyl míň samozřejmej. Každej svý ego si slibije a lpí na něm jako moucha na zvířecím trusu. Směšnější už to nemůže bejt. A dál, oba ve své ubohosti přemýšlej nad svým já, který je přeci to z nejlepších a nedotknutelných. Jaká lítost vane vzduchem vyřčená všemi těmi, kdo rozumí.
http://web.libimseti.cz/JeanLuksa

Vtipy o sexu

01.02.2006 GENERAČNÍ VÝVOJ ŽENY Žena stará 18 až 21 let je jako Afrika nebo Austrálie. Je napůl objevená, divoká, a přirozeně krásná i se svou džunglí v úrodných deltách. Ve vě ku 21 až 30 let je žena jako Amerika nebo Japonsko. Zcela odkrytá, velmi dobře vyvinutá a otevřená obchodu zejména s komoditami jako jsou peníze a auta. Mezi 30. a 40. rokem je žena jako Indie nebo Španělsko. Velmi žhavá, uvolněná a vědomá si své vlastní krásy. Mezi roky 40 a 45 je žena jako Francie nebo Argentina. Válkami snad byla napůl zničena, ale pořád ještě může poskytnout vřelá a žádoucí místa k návštěvě. Žena stará 45 až 50 let je jako Jugoslávie nebo Irák. Prožila si své válečné útrapy a teď splácí minulé chyby. Masivní přestavba je bezpodmínečně nutná. Ve vě ku mezi 50. a 60. rokem připomíná žena Kanadu nebo Rusko. Velmi rozlehlá, tichá a s nekonečnými hranicemi. Přes to všechno její ledové klima nechává chladným každého muže. Mezi 60 a 70 lety života je žena jako Anglie nebo Mongolsko. Má slavnou minulost, ale žádné vyhlídky na podobnou budoucnost. Po 70.roce už žena připomíná Albánii nebo Afghánistán. Každý ví, kde leží, ale nikomu se tam nechce. GENERAČNÍ VÝVOJ MUŽE Muž starý 14 až 70 let je jako Kuba - pořád ovládaný jedním čurákem. Prijde pan k lekari a stezuje si, ze ma prilis dlouhe prizozeni. Lekar mrkne na sestricku a povida: "Takovejch vejtahu uz jsme tady meli spoustu, svleknete se a podivame se na ten Vas zazrak." Muz se zacal svlekat a doktor a sestricka se nestacili divit. Kolem celeho tela a nohou bylo omotano ohromne dlouhe prirozeni. Lekar prikazal sestre, aby jej rozmotala. Ta vzala do ruky konec a odchazi z ordinace: Jde po dlouhe chodbe, schazi ze schodu, dostala se az do suterenu, prochazi kotelnou a najednou si uvedomila, ze je uplne sama, vyhrne sukni zasune a ..... Zatim nahore v ordinaci se muz rozciluje: "Vidite pane doktore a takhle je to porad, soulozim a nevim kde a nevim s kym". Na co myslí ženy při souloži, když leží na zádech? Milenka: Miluje mne či nemiluje? Prostitutka: Zaplatí nebo nezaplatí? Manželka: Vymalovat či nevymalovat? Dvě jeptišky vstoupí do řeznictví a prohlíží si uzeniny. "Budete si přát?" ptá se prodavačka. "Chtěla bych tady ty dvě velké klobásy," říká jedna. Druhá špitne: "Vezmi tři, jednu sníme!" Franta a Pepík se chtějí pořádně ožrat a zjistí, že mají posledních 150 Kč. Pepa je vezme a koupí za ně kus kabanosu. Franta je na něj naštvanej: To se ti povedlo, za co se teď půjdeme chlastat... Pepa na to: mám super nápad... uvidíš! půjdem do hospody, objednáme 2 vodky, já si strčím ten kabanos do poklopce a ty si klekneš na kolena a strčíš ho do huby... domluveno uděláno. šli do hospody, objednali 2 vodky, Pepa si strčil kabanos do poklopce, Franta si kleknul a začal mu "HO" kouřit. hospodský se vytočil, že takové prasárny ve své hospodě neakceptuje a vyrazil je... bez placení... situace se opakuje... ve druhé hospodě, ve třetí hospodě... atd atd před desátou hospodou běduje úplně ožralej Franta, že ho bolí kolena a huba, že už má naprosto dost!!! na to Pepa: a co mám říkat já? u páté hospody jsem ztratil ten zasranej kabanos!!! Přijde pán do restaurace a vidí u stolu osamocenou pěknou slečnu. Pozve ji tedy na večeři – slečna se nenechá pobízet, objedná si nejdražší jídlo, nejdražší pití, jemu to sice moc nevoní, ale říká si: "Je to kus, musím do ní něco investovat, pak si užiju." Dojí, dopijou, pozve ji k sobě domů, celej nažhavenej, ale ona těsně před vchodem říká, že má zase hlad. No, nelíbí se mu to, ale co má dělat, chce si s ní užít, takže jdou do další restaurace – a zase si ona poručí nejdražší jídlo a ještě si s sebou nechá zabalit kaviár. Pak jdou zase k němu domů, on už je úplně celej natřesenej, ale sotva vejdou do bytu, ona zase prosí, že má strašnej hlad a jestli by jí teda něco neobjednal. Takže si objednají vybraná jídla ze všech možných donáškových služeb, a když se kráska konečně po dalších dvou hodinách nají, chlap se svleče a vleze k ní do postele. "Hele," usměje se, "ale ještě předtím mi řekni – to máš vždycky takovej hlad?" "Ne ... Jenom když mám menstruaci" Anna na Lukáše v posteli: ,,Jak budeme říkat načemu miminku" Lukáš vstane udělá na kondomu 3 uzly a řekne:,,Tak jestli se z tohohle dostane tak David Kaprfield." Studenti lékařské fakulty dostali téma, o kterém měli co nejobšírněji napsat. Téma znělo: "Proč je pánské přirození na konci rozšířené?" Studenti píšou jako diví a po písemce se sejdou a diskutují o tom, co kdo napsal. Dva studenti stojí opodál hloučku a šeptají si. "Cos napsal vole?" Povídá ten jeden. "No já napsal, že je rozšířený proto, aby lépe uspokojil ženu." "A sakra, to mě nenapadlo. Já napsal proto, aby neklouzala ruka." Prijde blondyna do Emailoveho centra a chce poslat matce zpravu. Zamestnanec toho centra ji sdeli, ze to stoji 3.000 a ona na to, ze tolik penez s sebou nema, ale ze je ochotna udelat vse, jen aby mohla matce poslat zpravu. Muz zvedne oboci a rekne VSECHNO???? Ona na to ano, ano. No, tak pojdte se mnou, rika ji a jde smerem k dalsi kancelari. Blondyna jde vzorne za nim. Pojdte dal, rika ji a zavira pri tom dvere. Pak naridi, aby si klekla..., ona to vzorne udela .. otevrela jeho poklopec a vyndala ho, to taky udelala, chytne jeho penis do obou rukou a ceka. Muz zavira oci a rika ji, no, prosim, pokracujte - ona priblizuje pomalu usta k jeho penisu a rika tise.... "Ahoj mami, slysis me?" Povídaj si takhle dvě kamarádky a ta jedna tý druhý řiká: No představ si co ten můj včera udělal.. normálně jdu do mrazáku hledám kuře a ten můj přijde vyhrne mi sukni a strčí mi ho tam a ta druhá řiká: Bud ráda ne že je takovej aktivni... a ona odpoví no jo jenže mi jsme byly v LÍDLU Jeden farmar si koupil do zacatku ctyri ovce, ze se mu rozmnozi a bude z nich mit vlnu, mleko a nejake to maso. Po par tydnech, kdyz se nic nedeje, vola veterinari, proc ty ovce neotehotni. Doktor mu poradi, aby zkusil umele oplodneni. Farmar vubec nevi, o co jde, ale nechce se pred doktorem shodit, tak se akorat zepta, jak pozna, ze ta ovce je tehotna. Doktor rika: Poznate to jednoduse podle toho, ze misto, aby jen tak postavaly, si lehnou na travu. Farmar podekoval, zavesil a zacal premyslet. Nakonec dosel k zaveru, ze o to oplodneni se asi musi postarat on sam. Tak tedy nalozil ovce na nakladak, odjel do lesa a v jednom temnem koute se do kazde udelal. Druhy den rano vstal, vykoukl ven a zjistil, ze vsechny ovce normalne stoji. Rekl si, ze to asi napoprve nezabralo, znovu je nalozil, odvezl do lesa a udelal tokazde radeji dvakrat. Treti den rano zjistil, ze zase nic. Odvezl je ted opet do lesa a stravil s nimi cely den. Prijel domu naprosto vycerpany, umyl se a zapadl do postele. Kdyz se dalsi denpred obedem probudil, nemel ani silu se zvednout. Jen se zeptal manzelky: Co delaji ovce? Lezi venku? Ne, jsou na korbe auta a jedna troubi na klakson. Dívka se svym chlapcem si užívají orálního sexu ona:Hafni on:Haf ona:Hafni on:Haf Vyndá si jeho penis z pusy a říká: Zhasni čumí na nás sousedovic děti z okna Pane řediteli, už můžete! Vždyť už je dávno tam Maruško! Ježiš to je macek pane řediteli!!! Přijde takhle mladík do drogerie a prodavač říká: "Máte nějaké přání?" Mladík váhavě vykoktá: "Ehm, chtěl bych ... eh, balíček kondomů." "Tu máte," říká prodavač a pokládá na pult balíček. Mladík si říká, že to šlo docela snadno a lehce, a povídá: "Víte, když nad tím přemýšlím, možná že budu potřebovat spíše dva balíčky." "Tu máte," říká prodavač a pokládá na pult druhý balíček. Mladík se stává otrlejším a po chvilce přemýšlení opět mění názor. Po pár minutách odchází z drogerie v nevázané náladě s deseti balíčky kondomů. Ten večer onen mladík dorazí k domovu své slečny, která mu sděluje pozvání k rodinné večeři. Celá rodina se usadí ke stolu a otec vyzve mladíka, aby pronesl modlitbu před jídlem. Mladík tedy začne: "Bože, děkujeme Ti za toto jídlo, ruce, které jej vytvořily, lidi, kteří pomáhali jej vypěstovat..." Mluví přes deset minut a děkuje Bohu za úplně všechno včetně příborů, ubrusu na stole a dlaždiček na podlaze, " ... Ámen!" Když domluví, jeho milá se k němu nakloní a šeptá mu do ucha: "To jsem nevěděla, že jsi tak náboženský založený člověk." On, také šeptem, odpovídá: "Já zase nevěděl, že tvůj otec prodává v drogerii."
http://web.libimseti.cz/Jitulinka17