Blogy

zobraz dalších 2 blogů

Janinka

Hvězdy půjdou k ránu spát Nic nechci ti teď nalhávat Já plakat budu, že máš mě rád A s nimi tiše umírat A nenávidět sebe Že zranila jsem tebe Těch hvězd je plné nebe Než zjistíš, že každá přání bere Každá zlá je, trnům podobna V nich není naděje ni dobra. janinka (10:17 PM) : Lidské tělo Kraje věčné, nebe na zemi Nebe krásné, kraje v podzemí. Podívat se nahoru A ocitat se před jámou V myšlenkách svítících Ty pravdivé nevládnou Zapleteni mezi nitkou rozumu Pozvat někdy moudrost do domu Toužit a chtít, přát si a milovat Sloužit a mít, sténat, ubližovat. janinka (10:17 PM) : ty uz jsou me JeanLuksa (10:17 PM) : tom je porad ten kamarad nebo ty???Je to krasny!!!!! janinka (10:18 PM) : kamosova byla ta prvni janinka (10:18 PM) : SEN Pojď se mnou do pohádky Pojď tam a už nikdy zpátky Zažiješ samé sladké hrátky Čas není nikdy tu krátký Pojď tam kde kouzelná víla A její hřejivá síla Snímá tvé otisky z ruk plamene Žhnoucího pevného kamene. A z jasně rozkvetlých luk Ti bude zpívat okolní vzduch, Co vše zde nyní zažiješ Vše co sis kdy přál prožiješ S horkým plamenem v srdci Co dva lidi mají ve své moci. JeanLuksa (10:19 PM) : kdybych vedel,ze tak pises,tak bych si rozmyslel,jetli ti to mam vubec psat...neda se to srovnavat.... janinka (10:19 PM) : NEVĚDOMOST Jdeš zimní krajinou a nepotřebuješ nic jinýho, než vědět, že to, co děláš, je správný. To ráno, kdy kolébka života pohnula smrtí, je ti mizerně ze všeho, co kolem tebe plyne. Bílej sníh a v něm ty krvavý stopy, jen kéž ať nejsou tvých chodidel, ať to nejsou tvý šlápoty co brekem zdobí čistotu. Mrtví ptáci padaj k zemi, napospas tvý myšlence o štěstí v neštěstí. Hoď si kostkou a uvidíš, kam maj kráčet červený stopy tvýho umírajícího srdce janinka (10:19 PM) : PEKLO Tuto noc podivný sen zdál se mi. Byla v něm jen tma a strašlivý skřekot. Zavázané oči světla bloudily kolem ocelových mříží zločinu. janinka (10:20 PM) : TÉMA Co podle mě člověk potřebuje znát? V lidském životě je spousta věcí, které je důležité poznat. Nejprve- z počátku života- , aby mohl člověk zapadnout do ustáleného zažitého koloběhu tohoto světa, vyrůstá v kolektivu a učí se s postupujícím časem jak se chovat, co a jak dělat. Ze začátku bez výhrad či námitek- zkrátka- bere to tak,že právě tohle co dělá ( má dělat) je správné a tak to má být. Jak ale postupně dospívá, začíná uznávat své vlastní hodnoty a může přijít na to, že do všeobecně známého kolotoče života tak úplně zapadnout nechce. Má touhu i chtíč se odlišit. Na věci si začne vytvářet své, vlastní názory. A proto bych neřekla, že je až tak moc důležité znát jakási pravidla způsobu lidského bytí a řídit se dle nich. Spíš by měl každý pevně znát svoji životní cestu a své přesvědčení, a za tím si stát, avšak ne ve smyslu toho, že má princip vlastní pravdy z hlediska nepřipustitelnosti názoru ostatních. Člověk by měl vědět co chce a kam jeho život směřuje - a to ne znát - ale poznávat. Od té či oné vybrané cesty se pak odvíjí zbytek dění. Ale několik věcí, které by si měl občas uvědomit každý tu podle mě je. -1- Je dobré vědět, že na této planetě máme určený čas teď a tady po který tu budeme pobývat - a my ten čas neznáme. To nám může sloužit i např. jako zásada chování vůči druhým, i vůči sobě. -2- Je dobré vědět, že když uděláte chybu, vždycky bude někdo, kdo vám odpustí a bude vás mít stále rád. Je tedy dobré mít jistotu, že nejste sami. -3-… a ještě jedna věc, znát, že nic tady není černobílé, a že vše má svůj rub i líc a mezi nimi se nachází spousta dalších věcí . Máte rádi štěstí, ale buďte vděčni za smutek, protože bez něj byste se nemohli toliko smát. janinka (10:20 PM) : Lež Umřela lavina citu Měníce se v jasnosti hvězd I vám, pane, mrazivé léto Dělává světlo pro smích. Ledová tříšť osudu Větví zlámaných nestačí Popřu pravdu, lživou pohodu Leč iluze nitrost neztrácí Slyšíce zpěvy, ťapot chodidel Soumrak se přiblížil Ouškem jehly proplítá se Jako spráskaný pes umírá. janinka (10:20 PM) : lez je ma oblibenaa janinka (10:20 PM) : basen myslim janinka (10:21 PM) : HRDOST A oba jen seděli a mlčeli. Nechali si ubýhat ten drahocenej čas, kterej nikdy nebyl míň samozřejmej. Každej svý ego si slibije a lpí na něm jako moucha na zvířecím trusu. Směšnější už to nemůže bejt. A dál, oba ve své ubohosti přemýšlej nad svým já, který je přeci to z nejlepších a nedotknutelných. Jaká lítost vane vzduchem vyřčená všemi těmi, kdo rozumí.
http://web.libimseti.cz/JeanLuksa

Tak jsem přemýšlela..a uvědomila jsem si jednu věc..do které se spojuje spousta dalších věcí..možná nekonečně moc, protože tolik má člověk možností, který často nevyužije..a...
http://web.libimseti.cz/Anitrammartulkovitaa