Blogy

zobraz dalších 4 blogů

kouření mladistvých

samo o sobě sou cigarety zhouba lidstva...!!!zabíjí to lidi...dělá to rakoviny atd.!!!kde leží historie???třeba si myslíte něco jinýho ale tohle píšu já a tak to bude podle mě :o) ...
http://web.libimseti.cz/jay.master.jam

názory od lidí na lidé.cz na poslední rozchod s radimem 25.9.2009

Prosííím radu ;-( ja nebyla nevěrná ahoj lidičky poradí mi někdo??mám moc hodného kluka který by mi sneslmodré z nebe a ja mu udělám takové svinstvo ;-( píši si sjinýma!!!zvala jsem jednoho kamose na kafe a psala mu at nepise po 5téhodině,páč jsem s přítelem, to je hnus co??nechtěl by se semnou o tomněkdo pobavit??napište do vzkazů na profilu.Dá se to odpustit?? Nebylaza tím nevěra,ale on to tak bere,proste to byl kámoš se kterým jsemchtěla pokecat o vztazích.já toho mého kluka moc miluju jenže on mi potom co mi projel historii v icq a viděl to, mi nevěří. proč jsem mupsala at nepise po 5té hodině??páč přítel je moc žárlivý a kdyby mikámoš napsal a ja byla s přítelem, to by byla scéna kdo to je atd..   reagovat tygrice.ussurijska@email.cz - 08.09.09 09:34:19 RE: Prosííím radu ;... Mistery, proboha, vždyť sis jen s někým psala? Co je na tom taktragického? Ale hlavně, jak dlouho si myslíš, že s žárlivým přítelembudeš šťastná? Pokud vůbec budeš! Nad tím přemýšlej.   reagovat Romulllka - 26.09.09 20:47:22 RE: Prosííím... to tady... souhlasim   reagovat Cof.Coffee - 08.09.09 12:32:22 RE: Prosííím radu ;... Nemusíš se cítit nevěrně.Neudělala si nic špatného.Každý člověk máprávo mít přátelé a jestli to jejich partner nedokáže pochopit,pak toasi nemá cenu. Asi chápu,že ho dokázalo naštvat to,co si přečetl naicq...když píšeš,aby po 5té nepsal,tak to vypadá podezřele,ale nadruhou stranu,tvůj přítel ti nemá co lízt do historie. Za tohle bychteda na něj byla dooooost naštvaná,že mi leze do soukromí. No a jámyslím,že jestli je hodně žárlivý,tak to budeš s ním mít opravdu hodnětěžký,protože žárlivý lidé jsou dobří manipulátoři a taky dobřívydírači.   reagovat Jeaneweath - 08.09.09 16:43:16 RE: Prosííím radu ;... promiň, já se dlouho takle nezasmála... spala si s někým? Líbala se?Podváděla nějak partnera??? NE! A že sis psala s jiným a zvala ho nakafe? No a? co je na tom tragickýho? Je to kámoš.. měla bys spíš popřemýšlet nadtím, jestli není chyba v partnerovi, když žárlí na tvé přátele(kamarády) a ty se s nimi nesmíš ani vídat aby nebyl oheň na střeše   reagovat luhrb - 08.09.09 18:53:00 RE: Prosííím radu ;... se žárlivcem a tím myslím chorobného žárlivce,se nedá normálněžít.budeš ho mít pořád v patách jako vlastní stín,protože on si těpřivlastní jako svou věc a samotné ti nedovolí nic!!! tak jenomdoufám,že to nebude tvůj případ.   reagovat mistery.cz - 08.09.09 19:31:01 RE: Prosííím... To byl kamarád kterého jsem nedávno poznala a páč jsem ho chtěla poznatvíc (ale proste jen pokecat)nelíbil se mi nemohla bych snim jit dopostele,tak jsem ho pozvala na kafe...No přitel to vše bere jinak,myslí si že ho pozvu na kafe,on semi zalibi a ho odkopnu, tak proto tysceny..to sem mu totiz udelala tak pred rokem, jenže to sem ještěnevěděla co chcu..Ted už to vim!!holky poradte ja fakt nevim jak mu mámvysvětlit že za tím nic nebylo, ja si asi půjdu hodit mašlu   reagovat Jeaneweath - 09.09.09 12:22:18 RE: Prosííím... Spíš by ses ho měla otázat proč s tebou je když ti nevěří vztah bez důvěry přece vůbec nemůže fungovat..   reagovat mistery.cz - 09.09.09 12:39:29 RE: Prosííím... protože mi říká že jsem moc hodná holka a že mě nechce ztratit,ale nevi proč mu pořád dělám takový věci že flirtuju atd..   reagovat Jeaneweath - 09.09.09 19:40:59 RE: Prosííím... On tě jako špehuje? Vyslýchá? Nebo mu všechno hlásíš?? Jsou věci, které se dovědět nemusí, nebudeš-li chtít   reagovat mistery.cz - 10.09.09 08:00:16 RE: Prosííím... špehuje?? tak mi slušně řekne at mu ukazu s kym si pisu, kdyz nechcitak je naštvany ze tam něco schovavam (přitom chci myt jen svesoukromi) jenze on uz takto jednou u me nasel takove choulostive smskys jednim klukem a od te doby mi asi neveri a mysli si ze to delam poradza jeho zadama..no asi si za to můzu sama..   reagovat Jeaneweath - 10.09.09 12:16:29 RE: Prosííím... Takže vzato kol a kolem žádný soukromí nemáš, hm? To je smutný..samozřejmě, že by se to dalo vyložit tak, že si za to můžeš sama, aleměla bys mu říct, že když ti odpustil to co bylo, tak by se k tomuneměl vracet - jinak to nemůže fungovat nikdy jak si chceš v něm získat důvěru, když on dělá tohle? On ti nevěří aotevřeně to přiznává.. asi by nebylo na škodu, kdybyste si sedli a ovšem si promluvili a vyříkali si to - jednou provždy. Začli od začátku   mistery.cz - 10.09.09 20:34:00 RE: Prosííím... Mluvili jsme o tom uz nekolikrat,ale on to pořád nedokázalpřekousnout...dnes mi ale napsal, že to zkusime od začatku on mi topromine a ja mu prominu to co kvuli tomu dělal za sceny...tak snad tovyjde,drzte mi palecky a hlavně díky za příspěvky,pomohli mi!!!   Jeaneweath - 11.09.09 12:04:05 RE: Prosííím... Tak tedy hodně štěstí   reagovat Malenka20 - 15.09.09 17:55:53 RE: Prosííím radu ;... s takovým žárlivcem bych teda nebyla,vykašli se na něj   reagovat Burggy - 27.09.09 00:53:50 RE: Prosííím... zbran sama nezabije musi ji nekdo zmacknout, auto samo neprejede musinekdo ridit, a alkohol sam neublizi musi ho nekdo vypit a alkohol neniomluva to je to jen spoustec a dyz nekdo zahne v opilosti tak uz se muto muselo v hlavne honit dyl nebo je celkove nespolehlivy.   reagovat Lady.Snail - 22.09.09 12:04:03 RE: Prosííím radu ;... jo a pak tě začne mlátit a říkat, že si to přeci zasloužíš...pche, nenechala bych se takhle omezovat.. on na to nemá právo!31!!31!!31!!31!!31!!31!!31!!31!!31!!31!!31!!31!!31!!31!!31!!31!!31!!31!!31!!31!!31!!31!!31!!31!!31!  čeho lituju?? Jsem hold mrcha a mrchy nemůžou ničeho litovat!!!mám moc hodného klukakterý by mi snesl modré z nebe a ja mu udělám takové svinstvo ;-( píšisi s jinýma!!!zvala jsem jednoho kamose na kafe a psala mu at nepise po5té hodině,páč su s přítelem, to je hnus co??nechtěl by se semnou o tomněkdo pobavit??napište do vzkazů na profilu, prosim děkuju!!LITUJUTOHO!!Dá se to odpustit??   reagovat Fiorella.09 - 08.09.09 19:49:22 RE: čeho lituju?? hele s timhle si nedělej vůbec starosti, žádná mrcha nejsi!!!! nic jsineudělala, nemáš se proč proklínat. to že si jenom píšeš s jinýma nicneni, jsou daleko horší věci, a jestli jsi se s tim klukem nevyspala azvala jen na kafe tak nevim o čem se chceš bavit   reagovat mistery.cz - 08.09.09 20:05:12 RE: čeho... to je moc povzbuzující příspěvek, kéž by si to tak vzal i můj přítel ;-(   reagovat Fiorella.09 - 08.09.09 21:30:19 RE: čeho... je to hlavně všechno pravda   reagovat Deziber@email.cz - 22.09.09 16:14:10 RE: čeho... Cim jsem starsi, zjistuju, ze bohuzel jsme jenom nedokonali lide,ovlivnuje nas tisic faktoru od okoli pres nalady po city, povinnosti aproto je to obzvlast dneska porad nahoru-dolu a ve vztazich tolikreseni, bolesti a nepochopeni... snad byt single je nej. reseni,hledani pravych protejsku pro vztah uz vycerpava. Na flirt by se naslo,ale na pravou lasku, monogamni vztah 1-1 ... :(   reagovat Ondraasek84 - 21.09.09 00:48:12 RE: čeho... žádná mrcha neni,protože delas to same co   reagovat Ondraasek84 - 21.09.09 01:11:41 RE: čeho lituju?? jako jestli jsi si chtela jen povídat u kafíčka tak to není zas takovýhřích.Problem je v tom že tvuj kluk ti snese to modré a ty tohozneuzžíváš ,pac víš že ho máš na haku,a mužes si dovolit lecos.Kafe jedobrý, ale chlastat s nim nechod .Ztoho prispevku tveho jde videt že máš v tom vztahu navrch.Rada pokousisstestí,ale lepsi už nebudes,je to v tobe.Ale co delas ty ,by se tiurcite nelíbilo, kdyby to delal on.Co chces slyset,nakonec si stejneudelas co chces,a pokud bude tvuj kluk takový andel dál budes v tompokracovat.Chudák chlap,nerikam že ho tyras,ale je svazaný láskou ktobe a ty to víš,jinak by jsi to nedelala.Bud to muze prerust v to,žeudelas poradnou svinarnu a dojedes na to,nebo s nim utres jako s hadrema nakonec te to nebude ani mrzet.Mozná jen za sebe,že se budes citiprovinile, že jsi svine.Proste podle me se tohle nedelá,nebo neni toprijemne pro toho druheho.Proste bud si vážíš a milujes,nebo ne!Jít skamosem na kafe neni hrich,škoda že to toho druheho zabolí když tozjistí a myslim, že hodne.Jako psat si s jinýma ,už muze vest vztahnekam pod zem.Zaleží na tom jestli to psaní s jinýma ma nejakyucel,treba nuda,chut poznat neco noveho,lepsiho atd.Jinak internet jespolehlivý rozbijec nekdy i peknych vztahu a ty jdes tomu naproti.aletreba si to ani neuvedomujes.Težko rict jestli jsi mrcha nebo ne,kdyžnejsou známy tvoje pocity pri psaní s jinými chlapci.Ale urcite bys munemela lhat,zvyknes si na to a budes lhat porad,budes z nej delathlupaka tak dlouho než si reknes on vlastne hlupák je.udelej si jasno vhlave.Jinak za sebe,me by se to nelíbilo,taky jsem tohlenedelal..Myslím si,že když ti kluk nese modre z nebe,proc si tokurvit,ale taky to pro tebe muze byt u nuda ,tezko rict.Ale jakmile tozsjití duvera je v haji a jak neni duvera je vsecko v prd...   reagovat mistery.cz - 21.09.09 17:34:23 RE: čeho... děkuji za příspěvek, je to tvuj nazor a já ho beru, prostě mi holky seshodnem,ale vy kluci to berete jinak a me zajímá jak, protože jsem Vásještě za ty roky co jsem na světě nepochopila,ale už jsem toho zažilahodně,tak třeba se mi pomalu začíná rozednivat   reagovat Ondraasek84 - 24.09.09 12:13:53 RE: čeho... Proste prve dulezité je pochopit,že má ten človeka nejakou cenu a že,jelepší nez ostatní(miluje te davá to hezky a jevo,verný atd) A za druheje duelžíte umet si toho vážit a davat to i jemu najevo,protože si toucite zasluží.Jestli tohle nedokážeš budeš ubližovat jemu a zároven isobe-pokud ho teda milujes.POkdu nedokážes tyhle dve veci,dopadneššpatne,stejně tak jako já,já se to naučil až bylo pozdě, myslel jsem napodobne veci jako ty.Bral jsem nadherné chování ke mě jako samozřejmosta místo abych to oplácel,delal jsem presný opak a vím že už tohle nikdyneudelám a budu si vážit všeho pekneho co se mi od holky dostane.MInulejsem totiž na své sobecké chování šeredne doplatil.Tak ho netrap apokud ho milujes a on tebe važ si toho,protože třřeba uz jich takovychmoc nebude,nedejbože nikdo
http://web.libimseti.cz/Edittt

Političtí kapři si svůj rybník nevypustí

Největší světoví superboháči jsou tak bohatí, že se jejich obrovský majetek nedá vůbec spočítat. Mezi superboháčem a běžným boháčem je tak velký rozdíl, jako bychom porovnávali desetikilometrovou trasu s centimetrovou úsečkou. Jeden sociolog zveřejnil zajímavou přednášku nazvanou Arogance financí. Je to přednáška na téma, kdo ve skutečnosti vládne světu, on nazval vládce planety diskrétní elitou. Mně ale tenhle název zní příliš diskrétně. Existuje spousta jiných názvů, jaké jim lidé dávají v internetových diskusích. Třeba: plutokracie, moneykracie, finanční oligarchie, kleptokracie, superboháči, óbrboháči, voldemorti, mezinárodní gangsteři a další jména. Mně připadá nejpřiléhavější nazvat je zloději a lháři. Nebo prostě jenom inteligentní paraziti. Protože oni nejsou jenom prostí neškodní superboháči. Nebo jenom prostí jednotliví psychopati. Nebo jenom prostí chamtivci. Oni se spolu spikli a zorganizovali se proti zbytku lidstva. Prostřednictvím svých dobře placených lokajů páchají na něm obrovské zločiny. Všichni tito mocní světoví superboháči spolu většinou spolupracují, jsou spolu evidentně domluvení. Mají mezi sebou dohody a rozdělené sféry vlivu, neválčí spolu navzájem. Naopak se jednotně proti lidstvu spikli, aby ho mohli ještě lépe paraziticky vysávat a libovolně s ním nakládat. Zkrátka a dobře, nikoliv proletáři všech zemí se spojili, ale učinili tak globální parazité. Jak to provedli? Jednoduše. Mají zde vystavenou pyramidu moci a bohatství. Čím větší superboháč, tím větší má moc a tím výše je postavený v pyramidě moci. Nižší superboháči musí logicky poslouchat příkazy těch vyšších superboháčů. Kdyby je neposlouchali, tak by je ti mocnější superboháči zničili. Ta vzájemná spolupráce mezi superboháči je už dnes i prostým okem viditelná. Když se chtějí například napakovat mezinárodní bankéři, stačí odborně vyvolat celosvětovou krizi, okrást tím široké masy obyvatel a ostatní superboháči s nimi drží basu, podporují je v tom. Nebo prostřednictvím MMF umí promptně bankéři zadlužit kteroukoliv jednotlivou zemi světa. Nebo například prostřednictvím přesně vybraných politiků umí beztrestně ukrást kdekoliv zlatý státní poklad, aniž má kdokoliv šanci se proti tomu ozvat. Když si chtějí přilepšit zbrojařské korporace, stačí vyvolat válku a nekonečný proud peněz se jen hrne. Vojenskoprůmyslový komplex, to jsou těsné vazby mocných zbrojařů s představiteli ozbrojených sil a státu. Tam především nemohou řadoví občané strkat svůj nos. I tajné služby superboháčům se vším bratrsky vypomáhají, jsou jejich poslušnými lokaji. Kdo víc zaplatí, tomu víc slouží. Nejmocnějšími globálními tajnými službami jsou CIA a Mossad. Všechny ostatní tajné služby jim podléhají, včetně ruských či čínských. Jak jsou CIA a Mossad mocní nám předvedli v roce 2001, když jen tak pro začátek, aby byla nějaká ta sranda, za bílého dne zbořili tři mrakodrapy i s lidmi. Jsou to skutečně velcí srandisti, mají velký smysl pro humor, když uvážíme, že i do nejhledanější budovy světa, do Pentagonu, vypálili díru, aniž by je přitom někdo zahlídl. Ten jejich velký smysl pro humor spočívá i v tom, že to vše vzápětí svedli na muslimy, letce amatéry. Ano, masivním masírováním mas pak následná celosvětová propaganda tvrdila, že to provedlo pár zaostalých jeskynních vousáčů s nožíky v ruce. Hned na to zločinná americká vláda tvrdila, že je potřeba utužit zákony a sebrat občanům plno občanských práv. A taky že je potřeba zakročit preventivně proti teroristům v Iráku a Afghánistánu. Masmédia s propagandou uspěla, po tomto obludném činu popularita zločince Bushe stoupla a mohl bez problémů začít válčit… Ale pokračujme, když si chtějí finančně přilepšit farmaceutické korporace, vynaleznou ve svých laboratořích prasečí chřipku a světová masmédia jim opět bratrsky vypomohou, rozpoutají kolem toho celosvětovou hysterii. Následně poslušní lokajové, sedící ve WHO, vyhlásí šestý stupeň ohrožení a miliardy za vakcíny se pak už jen hrnou do těch správných kapes. Je to takovýhle matematický vzorec: Prodejní politici, koupení vůdci v tajných službách, koupené špičky policie, koupené špičky v armádě, koupení šéfredaktoři, to je neomezená moc superboháčů. Smutné je, že ty své vrcholné lokaje si neplatí superboháči ze svého, ale musíme je platit my, daňoví poplatníci. My jsme ty neomezené zdroje, z kterých se to všechno hradí. My jsme ti otroci, co si musí paradoxně platit své vlastní otrokáře a pijavice, které libovolně vysávají celý svět. Investice do lokajů z našich daní se pijavicím vždycky stonásobně vrátí, zvláště když ty své poslušné šašky ani neplatí ze svých kapes, ale musíme je povinně platit my, daňoví poplatníci jejich novodobí nevolníci. Placení lokajové mocných superboháčů se dají rozdělit do dvou skupin. Tou první je pomocná elita, to jsou právě vrcholní politici, generálové vojsk, mocní šéfové tajných služeb, šéfredaktoři, určitá skupina globálních manipulátorů davů, tvářících se za seriozní vědce, ředitelé bank a korporací, prostě lidé, kterým byl účelově svěřen do rukou také velký díl moci. Ti všichni pomáhají vysávat masu daňových poplatníků, novodobých moderních otroků. Druhou skupinu lokajů bychom tak ani neměli nazývat. Protože to jsou lidé na mnohem nižší úrovni než „pomocná elita“. Nejsou bohatí a nemají moc. Tito lidé nejsou mocní, těm jde už jen o existenci, jen o přežití. Takže je můžeme prostě jen nazvat otroci. Jsou poslušnou masou z donucení, protože musí z něčeho žít. Oni si uvědomují, že když nebudou plnit příkazy shora, tak za vraty čeká na jejich místo mnoho nezaměstnaných nešťastníků. Mohou být vyhozeni na dlažbu a stejnou práci pak již neseženou a budou se potýkat s bídou. V současném mafiánském kapitalismu je modlou kapitál a ten má jediný požadavek jistý vysoký zisk. Proto musí být korporace krajně bezohledné, sobecké a amorální. A lidé jimi ovládaní mají být ve všem co nejposlušnější. Nejhorší společenskou skupinou nejsou prostí zaměstnanci, ale ta bohatá mocná pomocná elita. Protože bez ní by diskrétní elita byla bezmocná i s těmi svými nasyslenými horami zlatých cihel a ze vzduchu vyrobených peněz. Ke světovým vládcům dnes již patří i světové mafie. Jsou složeny ze zločinců, kteří se spolčili se superboháči, aby mohli neblaze ovlivňovat veškeré světové dění podle svých zločineckých představ. Disponují obrovským majetkem získaným z drog, zbraní a prostituce. Infiltrují se v mnoha státech až do nejvyšší politiky. Praní špinavých peněz je rozvinutým globálním průmyslovým odvětvím a je to třetí nejmohutnější odvětví celosvětového obchodu. Jen za nezákonné drogy se v celosvětovém měřítku vydává více peněz než za potraviny. Žijeme v absurdní době, kdy světu neomezeně a absolutisticky vládne „elita“ světových zločinců. Obyvatel planety je sedm miliard a 99,999 % světového obyvatelstva je vysáváno, týráno a ničeno 0,001 procentem diskrétní globální elity. Dynastie bankéřů, dynastie zbrojařů, dynastie farmaceutických korporací, olejářské dynastie, šlechtické a královské dynastie, globální mediální magnáti, neviditelní a naprosto utajení vrcholní vlastníci církve a církevní korporace, dále korporace Monsanto, drogový globální organizovaný zločin, spolupracující s globální tajnou službou CIA a Mossad, atd. Tato „elita“ jednou uspořádává v každém státě frašku zvanou politické volby. Tam má napravo i nalevo předem nachystány na volitelných místech poslušné politické figurky. Tyto ubohé prodejné figurky nevycházejí vstříc občanům, ale plní příkazy zadavatelů ze zákulisí. Občané slouží jenom k tomu, aby jako ovce naklusali k volbám a zlegalizovali vládu lokajů mocných. Demokracie ve skutečnosti nikde na světě neexistuje, světu vládne všude jenom globální kleptokracie! Samozřejmě nic nového pod sluncem, po celou zaznamenanou historii lidstva platilo, že se lidé dělili na vládce a ovládané. Vládci byli menšinoví superboháči, kdežto ovládaní byli většinoví chudáci. Takže celá historie je o tom, že menšinoví boháči manipulovali mořem chudáků. Dělali si s nimi, co chtěli, jak se jim zrovna zlíbilo. Paraziti si hověli ve svých palácích a lid na ně dřel. Kdykoliv se parazitům zachtělo, zahnali lid i do válek. Díky svému majetku měli své osvědčené nástroje, jak tu většinovou chátru a lůzu, udržet snadno na uzdě v područí. Stejné nástroje moci pochopitelně používají beze změny dodnes. To rozložení moci si můžeme namalovat jako pyramidu, kde 0,001 %obyvatel tvoří nejvyšší vládci světa. To jsou ti lidé, kteří mají v rukou globální moc a bohatství. To oni hýbají dobře ideologickými loutkami, dosazenými do všech klíčových míst na celém světě. Pravoleví politici tvoří zákony, jaké si přejí mezinárodní bankéři, nikoliv jaké chtějí ovládaní. Další nohsledi, policie, tajné služby, média, armáda, soudy a byrokracie kvůli velmi dobře placenému korytu, projevují také bezmeznou poslušnost a plní jakékoliv příkazy shora. Nezávislých občanů, kteří nikomu neslouží a jsou svobodní, je asi 10 procent. Tito občané, patřící mezi střední třídu, jsou však všemi směry dobře ohlídaní výše zmiňovanou sítí dobře placených poskoků, rozprostřenou nad nimi. Když třeba takový nezávislý občan napíše do televize, tak mu jeho názor nikde nezveřejní. Když se obrátí třeba na ombudsmana, naráží jen na fráze a nedočká se žádného kloudného vyřízení. Když se obrátí na poslance, je to totéž v bleděmodrém. Když jde třeba volit, smí vybrat vždy buď čerta, nebo ďábla. Když se obrátí na soud, čeká celé roky a prosoudí i kalhoty, aniž by co vyřídil. Když se obrátí na policii, rovněž se spravedlnosti nedočká. Do melounů a do politiky se nevidí, ale bezpečným vodítkem může být jenom pohyb peněz, platí pravidlo, že kdo má peníze, získává moc a kdo má moc, získává peníze. Lidé v zákulisí hýbají loutkami na drátkách, politiky, kteří se rozhodují v jejich prospěch, nikoliv v prospěch občanů, kteří je volili. Svět byznysu je ještě tvrdší než svět politiky, proto svět velkých peněz ovládají ze zákulisí loutkovodiči, bankéři a mocné korporace. Jen několik desítek nejbohatších mužů světa ”globálních vůdců” fakticky ovládá svět. Tito velicí parazité dnes rozhodují víc než mašinérie států o našem zaměstnání, hospodářském vzestupu, způsobech vnímání kultury, ba i naši morálce, protože jsou vlastníky nadnárodních společností a korporací, které jsou rozmístěny v celém světě. Většina lidí zastává názor, že superboháči hrají největší roli ve veřejném a hospodářském životě všech států, kde běžným občanům připadá jen postavení ovcí. Globální elita kontroluje všechno a kontroluje veškeré zahraniční vztahy. Tvoří a rozbíjí vlády podle své libovůle. Je neslýchané, že v současném svatě 0,001 % lidí vlastní 99% procent veškerého světového bohatství. Názory prostých občanů na demokracii jsou proto velmi pesimistické a skeptické, mnozí z nich říkají, že na demokracii může věřit leda tak někdo naprosto slepý. Oficiální masmédia kolikrát omylem různá zvěrstva i pravdivě zveřejní, ale tím to stejně všechno končí. Ti co vlastní obrovský majetek jsou prostě nepostižitelní a beztrestní. Bez peněz a dobrých advokátů jim dnes nelze vůbec nic dokázat. Dokonce nejen politici, či mafiáni všeho druhu dnes už se ani ti extremisté či teroristé kdekoliv na světě neobejdou bez hromady peněz. Vždy se najde bohatý sponzor a mecenáš, který má zájem jejich činnost financovat. Teroristi se prostě světovým superboháčům a jejich lokajům politikům, náramně hodí do krámu. Pod záminkou terorismu mohou čím dál víc osekávat občanské svobody a sociální systémy všem občanům. Extremní a nekontrolovatelný vzrůst vojenských komplexů je krajně nebezpečný. Nikdo totiž nedokázal, že má řadový občan nějaký vliv na poli obranné politiky. I tyto aktivity jsou odedávna vyslovenou doménou světové finanční oligarchie a vlastníků gigantických zbrojně průmyslových komplexů. Daňoví poplatníci jsou nepřetržitě klamáni, protože jsou od nich požadovány extrémně vysoké sumy, které vojenské a průmyslové korporace bezostyšně tahají z jejich kapes. Fondy, které by měly připadat do úvahy na pomoc “třetímu světu”, nebo které by případně mohly zmírňovat důsledky ekologické krize, zůstávají následkem toho citelně omezeny. Toto nepočetné, elitářské a internacionalistické uskupení přehlíží pravidla jakékoliv morálky, práva a spravedlnosti. To vede k opovrhování lidskou osobností, diktatuře a fašismu. Cílem je vytvořit celosvětový kontrolní systém, soustředěný v rukou nemnoha osob schopných ovládnout politické systémy jednotlivých zemí a pak vytvořit planetární hospodářský globální celek. Tento elitářský přístup však není ve skutečnosti nic víc než prachsprosté rozhodování za miliardy lidí na světě a usměrňování vývoje lidstva nikoliv k prospěchu této většiny, ale pouze této úzké skupiny. Pokud parazité napomohli již ke dvěma zničujícím světovým válkám, co může jiného než opět zlo, zahrnující v sobě i zkázu životního prostředí, či sebe sama, od nich lidstvo očekávat? Nejsprostší podstata těchto dvou světových válek a lépe řečeno naprosté většiny konfliktů a jiných válek totiž tkví ve snaze po prestiži, síle a bohatství, která je světovým superboháčům víc než vlastní. Jejich úzké zájmy jsou vždy privilegovány nad zájmy všech řadových lidí. Tyto oligarchie nikdy nepřipustí, aby vyšlo najevo, co je vlastně jejich skutečným zájmem. Budou se vždy snažit udržovat občany ve vědomí, že se derou za jistými vyššími principy, a to principy jako například státní svrchovanost, politická věda předstírá, že na tomto poli panují jisté neosobní síly, jako jsou například všeobecný lidský instinkt agresivity, který obvykle žene lidstvo do války. V tomto ohledu však politologové jen celou věc dále zamlžují. Války a krize úmyslně způsobuje globální elita. Že superboháči dokážou ovlivnit dění i v těch nejzapadlejších koutech světa se přesvědčujeme na každém kroku. Žádná aktivita se bez nich neobejde. Tajné služby vypracují “scénáře”, které se často do puntíku v určité zemi zrealizují. Tam kde mají vypuknout “revoluce”, tam taky vypuknou. Proti zvůli peněžní moci je dnes i svobodný internet slabý a bezbranný. Uvědomme si, že tato moc slouží pouze svým vlastním potřebám a nesleduje žádné vyšší cíle. Pro globální elitu jsou ostatní lidé na zeměkouli něco jako bezvýznamný hmyz. Jsme pro ně jen zdroje moci a bohatství. Jsou již tak mocní, že dejme tomu, kdyby se někomu náhodou zachtělo přenést Pražský hrad s chrámem svatého Víta na svoje soukromé sídlo, budou ho tam i rychle mít. A to třeba i za podstoupení rizika války v naší zemi. Teprve na jejich rovině moci a jejich privilegií, začíná pro ně pojem člověk. Výkonným orgánem tohoto zločinného organizovaného hmyzu je MMF. Kdyby tohoto hmyzu nebylo, svět a planeta by byla úplně někde jinde, než kde je dnes. Zaostalé rozvojové země by byly dávno rozvinuté, obyvatelstvo vzdělané a spokojené. Existuje nějaké řešení, jak z této šílené situace ven? Takzvaná sametová revoluce v listopadu roku 1989 odstartovala sice konec socialismu, ale revoluce to rozhodně nebyla. Byl to ve skutečnosti promyšleně řízený převrat shora. Tomuto převratu by nejlépe slušel název komunistický puč číslo dvě. První komunistický puč se odehrál roku 1948, kdy po Vítězném únoru uchvátili českoslovenští komunisti pod vedením moskevských soudruhů veškerou moc ve státě. Jakmile se chopili moci, ukradli kapitalistům majetek a zestátnili ho. Pak jim ovšem trvalo celých čtyřicet jedna let, než pochopili, že socialismus je slepá cesta vývoje, která nikam nevede. Nejvyšší moskevští soudruzi se rozhodli socialismus zrušit. Místo neproduktivní komunistické ideologické totality se rozhodli nastolit mnohem výnosnější kapitalistickou peněžní totalitu. Bylo nutné vybudovat jiný typ společnosti, o něco víc zdánlivě svobodnější, aby si rozšířili zpět větší prostory „ ke globálnímu podnikání“. Věru jsme netušili ve tvrdě hlídané komunistické totalitě, jak je ve skutečnosti snadné ze dne na den změnit režim. Zazvonil zvonec a komunismu byl konec. Byla to tenkrát vzrušující doba. Účelem je zde naznačit, jak jsme byli tenkrát neuvěřitelně naivní a politicky nevzdělaní. Nadšení naivní občané ani v nejmenším netušili, že se jen zúčastňují velké frašky a velkého podvodu. Že v budoucnu budou svědky rychlé metamorfózy komunistů na bohaté kapitalisty. V Prognostickém ústavu byli již nachystáni budoucí lídři země. O těchto prognosticích jsme pak měli čest v budoucnosti ještě hodně uslyšet. Prognostik Klaus se stal předsedou ODS a ministrem financí. Prognostik Zeman se stal předsedou ČSSD a předsedou vlády. Prognostik a komunista Dlouhý se stal předsedou ODA a ministrem hospodářství. Po celé zemi vznikala Občanská fóra a v Praze bylo ustanoveno jejich Koordinační centrum. Klausova kupónová privatizace se uskutečnila v letech 1992-1994 a Klaus řekl, zhasněte světlo, bude se ve velkém krást, řada miliardových tunelů, na nichž tratili jako vždy pouze řadoví občané, bezdůvodně se odpustil i velký dluh Rusku. Způsobené škody však musel jako vždy zaplatit daňový poplatník. Od sametového puče se systematicky jen profesionálně lže a krade ve velkém, logicky je dneska republika rozkradená a zadlužená. Komu ten víc než bilion náš stát vlastně dluží? Kdo ty rozkradené peníze používá? A k čemu? A jak je možné, že pár domluvených ekonomických parazitů, strategicky rozmístěných na nejdůležitějších místech na světě, dokáže ovládnout miliardy bezmocných lidí? Lidé jsou dnes manipulováni dezinformacemi. V důsledku anonymity světové politiky došlo k další významné skutečnosti, vlády států se staly bezcennými, ztratily smysl, protože se vytvořil nový mocenský trojúhelník: finanční kapitál, tajné služby a zločinecké organizace. Všechny vlády jsou tomuto trojúhelníku podřízené. Výsledkem „Sametové revoluce“ je stav, kde nikdo nenese odpovědnost. Skutečnou politickou a ekonomickou moc od samého počátku měli „hybatelé“, kteří se nepohybovali na veřejné scéně. Nikdo je „nevolil“, proto nemohou být voláni k odpovědnosti. Dnes ovládají rozhodující objem majetku, úkolují média a přes své loutky dělají politiku. Trhněme, co můžeme a ty si občane, trhni nohou! Politika a peníze jsou spojené nádoby, takže bez peněz do politiky radši vůbec nelez. Hybatelé vědí, že budou za své věrné služby v budoucnosti bohatě odměněni, že za svou dobře odvedenou špinavou práci potom obdrží výnosnou trafiku. Hybatelé pak bystře začnou hýbat státním majetkem směrem do kapes svých sponzorů, takže se jim ta počáteční investice do strany skutečně bohatě vyplatila. Poslušní kariéristé, kteří v parlamentní straně nahradili původní idealisty, pak ve straně odhlasují cokoliv jako jeden muž, jen aby se rovněž dostali k lizu. Stranický systém je perfektně vymyšlený podvod na voliče a jde jenom o to jak tunelovat profesionálně státní kasu. Sliby se slibují a blázni se radují. Stranický systém je podvodný i z mnoha dalších důvodů. Když vládne pravice, vymlouvá se, že ji brzdí levice. Když vládne levice, vymlouvá se, že jí brzdí pravice. Nikdo není za nic zodpovědný a nikdo si nejde sednout za katr ani za vyslovené miliardové rozkrádačky a kriminální činy. Je na první pohled viditelné, že ve skutečnosti v pravici i levici řádí domluvení mafiáni, kteří si beztrestně přehazují do vlastních kapes miliardy ze státních zakázek, jak se jim zlíbí. Jejich jediným cílem je co nejvíc okrást daňové poplatníky. Pro veřejnost hrají jen divadélko, ale ve skutečnosti celých těch 21 let neomezeně lhali a kradli. Když takový ideologický stroj sestavíte, uvedete do pohybu a jako hlavní princip jeho jízdy nastavíte tunelování státu, tak on rychle jede. I když by všichni věděli, že směr je špatný, nevzpříčí se nikdo. Do čela státu se dostávají jenom ubohé ideologické figurky, které jsou předem v zákulisí odsouhlaseny a schváleny a to již před volbami. Mezi komunistickými volbami a dnešními demokratickými volbami tak není vůbec žádný rozdíl, obojí je stejná volební ubohá trapná fraška. Jak můžete být pořád tak naivní? Stačí přece jenom pár správných zasvěcených parazitů umístěných na správných klíčových místech a můžete volit, koho chcete, stejně se tam umístí jen ti, co tam umístěni být mají. Ambiciózních a bezskrupulózních parazitů je nachystáno do zásoby nepřeberné množství. Nasraný lid žádá výměnu prezidenta, ale no jistě, vymění ho za ještě horšího a bezcharakternějšího prezidenta. Klíčová otázka pro mne v jakémkoliv systému je postavení občana vůči moci. Jestli je občan v rámci správy svých věcí vydán moci na milost a nemilost jako nesvéprávná bytost, tak pak mne v této společnosti vůbec nezajímá, jestli tato moc o sobě mluví jako o pravici či levici. Zatímco na straně druhé, pokud by právě občan byl rozhodujícím činitelem při správě svých vlastních věcí a naopak stát mu poskytoval jenom dokonalý servis, tak pak by mne vůbec nezajímalo, kdyby toto skutečné osvobození člověka bylo hlásáno pod nějakou podivnou nálepkou. Mne vždy zajímá profesionální práce, nikoliv rvačky mezi politiky a podnikateli. Tyto jejich manipulace s veřejností a šachové rošády zpravidla pouze slouží jen jako ubohé naivní divadélko pro širokou veřejnost. To proto, aby měla pocit, že se ve vysoké politice nalézají i kladné správné postavy. Každá ideologická strana je zločineckou tajnou fanatickou organizací. Mluví se o vůdci té či oné strany, jakýkoliv princip kultu osobnosti je neslučitelný s principem přirozené demokracie, který předpokládá rovnost občanů. Skutečná demokracie nemůže být budována na systému politických stran, protože dosud existující systémy stranického parlamentarismu, fungující na základě nepřetržitých konfliktů a hádek mezi různými oligarchickými skupinami, se stávají čím dál tím více zastaralé. Znečišťování prostředí, nezaměstnanost, rozpad rodiny, vymírání, fundamentalismus, narkomanství, kriminalita, organizovaný zločin, etnické konflikty, to všechno volá po nápravě. Ale současné politické systémy, včetně toho, čemu se říká ”západní demokracie” zůstávají vůči všem těmto problémům netečné a jenom se mezi sebou perou o koryta a moc. Je nabíledni, že z hlediska podniku, stejně jako z hlediska společnosti, spolupráce je vždycky výhodnější než konflikt, protože dovoluje racionálně využívat prostředky a vyhnout se ztrátám, které sebou nevyhnutelně každý konflikt nese. Čím ostřejší konflikt, tím větší ztráty. Nejhorší konflikty ze všech války mívají za následek miliony mrtvých a zničení obrovských materiálních a kulturních hodnot. Apatie lidí, která kdysi za komunistů vyplývala z toho, že nemá cenu se v ničem angažovat, protože je člověk naprosto bezmocný a stejně nic nevyřeší, dnes vyplývá z jiného strachu. V totalitním systému byl producentem strachu všemocný stát, v demokratickém systému jsou to zase ekonomické mafie. Snad jednou přijde revoluce, která odstraní nynější politické dinosaury a nahradí je spoluprací všech občanů? O tom, že politika a peníze jsou spojené nádoby, není žádných pochyb. Vždyť jenom volební kampaně politických stran i prezidentů stojí obrovské peníze. V tržní ekonomice je možné prodat a koupit vše i politiky. I oni se stávají pouhým zbožím na prodej. V době, kdy nezbytnou podmínkou volebního úspěchu je nákladná volební kampaň, je také zřejmé, že státní přípěvek za získané hlasy žádnou stranu nemůže vytrhnout. Propojení obchodu a politiky vytvářené vazbami vzájemných protislužeb a úplatků je největším vrahem pravé demokracie. Mezi sponzorováním politiky a obyčejnou korupcí není žádný rozdíl. Kterýkoli majitel inzertní kanceláře potvrdí, bude-li upřímný že mezi prodejem politika voličům a prodejem výrobku spotřebitelům není rozdíl. A tohle že má být demokracie. Vnucovat někomu zvenčí nějaký program nebo reprezentanty, kteří budou na reprezentování pravděpodobně především budovat vlastní kariéru, což je hlavní snahou každé politické strany to je psychické znásilňování, proti kterému se většina občanů nemůže bránit. Skutečná demokracie nemůže být proto nikdy nepřímá, nýbrž pouze přímá, bez deformujícího filtru politické strany. Pokud se Vám zdá, že všude za vším vidím jen samé spiknutí, ale ano přesně tak to je. Svět je řízen spiklenci a historie je nepřetržitě falšována. Málokdo si uvědomuje, že technologie moci je tak dobře propracovaná, že z toho není úniku. Čili situace je ta, že ať volí občané, koho volí, tak výsledek je vždy takový, jak to mocní potřebují. Když zvítězí pravice, tak začne provádět nepopulární opatření namířená proti lidu a levice v opozici řve jako tur a lidu se zastává. Když zvítězí levice, tak začne provádět samé nepravosti a rozkrádat co se dá a pravice v opozici řve jako tur, jak skvěle by vše napravila, kdyby byla u moci. Skutečná pravda ale je taková, že v pravici i levici jsou instalování předem v zákulisí schválení hajzlové a lid může volit, koho chce, nikdy nedopadne dobře, lid prohrává bohužel pokaždé. Když pozorujeme politiku z tohoto úhlu, tak najednou člověk dobře chápe všechny ty děje, které se odehrávají ve vrcholné politice. Jak je možné, že ve Švýcarsku přímá demokracie již tolik desetiletí bezvadně funguje? Jsou snad Švýcaři nejchytřejším národem světa? Ne, tak tomu zajisté není. Důvod je ten, že vládci světa si přímou demokracii nepřejí. Radši nás dál budou klamat podvodným stranickým systémem. Čili nejen u nás, ale na celém světě by se měl zrušit podvodný, zkorumpovaný pravolevý stranický systém a místo něho by se měli ucházet o post do poslanecké sněmovny, do vlády a na funkci prezidenta občané sami za sebe. V době kdy existuje internet, už dávno měly všechny civilizované státy přejit na moderní elektronický způsob hlasování. Kde by bylo možné s pomocí internetu používat přímou demokracii. Je neuvěřitelné, že v době, kdy je internet ve všech sférách života již neodmyslitelnou součástí všech procesů tak jen volby se uskutečňují pořád krajně zastaralým způsobem, jako v 19. století. Třeba bankovní systém si již bez internetu neumíme vůbec představit. A i taková banální věc jako je sázení sportky má rovněž dokonalý on-line servis, jež umí zaznamenat každý tiket sázejícího. Jen volební systém, který je pro občany nesrovnatelně důležitější, dodnes nic podobného nemá, protože jak známo, kapři si svůj rybník nevypustí. Pád feudalismu kdysi otevřel cestu k bohatství a moci podnikavému jedinci i z řad nešlechticů. Parlament nahrazoval nebo postupně omezoval dříve absolutní moc panovníka. Zpočátku šlo ovšem o parlament stavovský, tj. kolektivistický. Během devatenáctého století začala být vláda stavů nahrazována vládou politických stran instituce mnohem více individualistické, než byl stav. Avšak ani strany se nestaly a nemohly stát nositelem skutečné demokracie. Vytvořily oligarchické vlády, které se dříve nebo později v procesu dále postupující individualizace musely víc a více dostávat do konfliktu s požadavky jednotlivého občana. Tento proces se začal zrychlovat zejména po druhé světové válce. To co se dnes běžně nazývá demokracií, ve skutečnosti žádná demokracie není. V dnešní tržní době, kdy se kdekdo snaží trhnout, co se dá, kdy ani kuře nehrabe zadarmo, se těžko věří mocným korporacím a firmám, které tvrdí, že za sponzorování politiků nic nechtějí. Všichni víme, že chtějí. Mají zájem o různé privatizace či různé výhodné státní zakázky takže miliardy se pak do jejich privátních kapes z daní nás všech daňových poplatníků jen hrnou. Lobbistickým firmám stačí i to, když se jim podaří například získat v parlamentu či ve vládě dostatek hlasů pro to, aby byl prosazen návrh, který vyhovuje jejich potřebám. I všude v zahraničí patří takto zaměřené společnosti mezi časté sponzory politických stran. Nejen stranický systém, ale i zastupitelská demokracie je tedy vědomě nastavený podvod. Protože veškeré parametry jsou úmyslně nastaveny tak, aby zkorumpovaní politici byli všemocní, neodvolatelní a nepostižitelní. Zatímco lid je totálně bezmocný, nemá jedinou páku, jak ty vládnoucí organizované zločince nahoře ovlivnit či usměrnit. Žádná teorie, žádný příslib, žádná morálka, žádná sebelepší vůle, žádné náboženství nemůže udržet moc v mezích. Proti moci bohaté diskrétní elity musí nastoupit zase jen jiná moc. Moc aktivních mas lidí. Pokud nebude každý jednotlivý člověk mít možnost být v politice aktivní, pak mohou lidé jen bezmocně tupě zírat, jak tento svět ovládaný zločinci jde vstříc své zkáze. Všichni lidé si musí hlídat svůj kraj, svou zemi, svou vládu a u politiků musí dávat bedlivý pozor nikoliv na jejich krásné řečičky, sliby, či jednotlivé bezvýznamné kladné činy. Mnoho lidí v dnešním světě již chápe, že vláda mafiánské byrokracie je totalita, která se zcela vymkla občanské kontrole. Pokud mi není lhostejný osud společnosti, ve které žiji, nemohu se odevzdaně účastnit toho loutkového divadla, zvaného zastupitelská demokracie. Ale musím naopak prosazovat ty hodnoty a jejich nositele, které budou směřovat k prosazení přímé demokracie. V komunismu jsme byli ovládání svatou totalitou, ale teď jsme pro změnu ovládáni jiným druhem totality totalitou politických dezinformací. Nežijeme v demokracii, ale v ekonomické kleci, kde vládnoucí moc kontroluje sama sebe. Hrozí reálné nebezpečí, že se v blízké době vše zvrhne a vše vyústí v politický extremismus, beznaděj, bezohlednost a brutalitu a v konečném stádiu ve válečný chaos a na závěr v celosvětovou totalitu ve stylu filmu 1984 od George Orwella. Nové věci se těžko prosazují a zvláště tehdy, když si to vládci světa nepřejí. Kdo drží centrum, ten drží moc. Tito vládci mají svůj vlastní specifický zájem na zachování systému, kterému vděčí za svou existenci, a proto potlačují, zamlčují, překrucují a bagatelizují veškeré informace a hlasy debatérů, snažících se odhalit jejich pravou podstatu. Východiskem, jak z toho marastu ven, je nejít hromadně k volbám! Proč parazitická menšina vládne většině? Kdyby volby mohly něco zásadně změnit, tak už by je dávno elita zrušila. Odjakživa platilo, že králové a absolutističtí vládci odměňovali své vazaly a trestali neposlušnost. Ale prý údajně nemáme absolutistické vládce. Že prý všichni ti neomezeně vládnoucí parazité slouží lidu. Kapitalismus, do kterého nás naši výrazně pravicoví myslitelé s výrazně komunistickou minulostí vedou, je řízen zákony trhu, penězi. V návaznosti na boj starých struktur o majetek a moc se nejvíce rozvinuly všechny způsoby boje o peníze. Představitelům moci v podstatě o veřejné blaho vůbec nejde. Nejlepší předpoklady k realizaci zde má jakýkoliv nový totalitní systém. Celosvětová pavoučí síť tajných služeb rozprostřená po celé zeměkouli je v rukou superboháčů. Vojenskoprůmyslový komplex je v rukou superboháčů. Světová masmédia jsou v rukou superboháčů. Armáda i policie jsou v rukou superboháčů. I světová náboženství jsou v rukou superboháčů. Temné, tajemné spodní proudy jsou pro vysokou politiku daleko důležitější než to, co vidíme na povrchu. Čím dál víc je zřetelnější, že ve vysoké politice si normální smrtelník ani neškrtne. Autentický, slušný člověk, který by tam byl čistě jen sám za sebe, nemá šanci. Vždy to musí být něčí dosazený agent, nebo bílý kůň nějaké korporace, která ho do funkce protlačí, aby jim pak mohl poctivě sloužit a prosazoval jejich finanční zájmy. Velkou hrabivost těchto lidí bych snad dokázal pochopit, kdyby žili na Zemi alespoň 800 let. Jenže oni také žijí sotva nějakých 80 let. A přesto pod sebe zcela nelogicky hromadí majetek jako by tu měli být věčně. A většina z nich kvůli mamonu jsou schopni dopustit se jakéhokoliv zločinu. A jejich dobře placení lokajové, kteří vnucují milionům lidí život v nespravedlnosti, ve lži, v hanbě a bídě, si zaslouží ještě větší opovržení. Politika je vysoká hra o vysoké peníze, proto ekonomické zájmy různých bohatých skupin vždy vítězí nad zájmy širokých mas lidí. O peníze jde až v první řadě. Všichni jsme poznali praktiky komunistické oligarchie s jejich zrůdnými nomenklaturními klasifikacemi lidí. Všudypřítomná monitorovací zařízení umístěná prakticky všude. Fungují nepřetržitě, aby ty mocné nahoře v případě potřeby informovala o každém kroku nepohodlných osob. Koneckonců i jen pouhé vlastnictví mobilu usnadňuje šmírování o veškerém našem pohybu. Mafiánské praktiky rychlým tempem vítězí v celém světě. Všechny druhy totalitních režimů mají jednu věc společnou: bez peněz se diktátoři neobejdou ani náhodou. Bez nich by svou neomezenou moc neudrželi, bez ohledu na to, pod jakou nálepkou vládnou. Ty peníze jsou totiž potřeba především na silný represivní aparát, aby tu chudou chátru udrželi na uzdě. Co dokáže totalitní režim, jsme všichni poznali na vlastní kůži už za komunistů. Vládnoucí oligarchie si na davy chudáků pořídí především silnou a bohatou byrokracii a policii. Členové policie a byrokracie sami sebe omlouvají tím, že jsou pouze státní zaměstnanci, že pouze za malý plat plní své povinnosti k tomu, kdo je zaměstnal. Totalita probouzí v lidech jejich negativní vlastnosti jako je lidská zbabělost, udavačství, degenerace morálky a je postavena na neomezené nelidské policejní zvůli, sloužící jako mocenský nástroj k zastrašování bezbranných. Totalitní režimy dokážou zázraky. Moc se podobá pyramidě, v jejíž špičce je soustředěna veškerá moc v rukou úzké skupiny velmi bohatých lidí. Úzké skupině bohatých lidí věrně slouží zkorumpovaná policie, soudy, armáda, byrokratické úřednictvo i tisk. Justice v totalitě je katastrofální, protože všechny zákony jsou nástroji mocných, jimiž utlačují lid a soudci nejsou ničím víc než výkonnými pomocníky vládců. Policie je rovněž všemocná, sbalí každého občana prakticky kdekoliv a za cokoliv. Cílem všech vlád je udržet lid v hluboké nevědomosti, aby mohli co nejpohodlněji vládnout. V každé totalitě si lidé prožívají orwellovský zážitek světa, v němž lež je státní doktrína a historické události se falšují jen pár let po jejich uplynutí. Proto se zákonitě v totalitním systému hodně lidí mění v profesionální parazity. Hospodářství se v každé silné totalitě, kde je všechno hlídané, obvykle později zhroutí, protože co se nemůže svobodně rozvíjet, to zaostává. Lid čím dál víc chudne a je čím dál víc nespokojenější. Nemocné tělo nakonec zmírá vysílením. A když už lidé nemají ani co jíst, pak už nepomůže ani silná policie. Nastává výbuch nespokojenosti. Věděli jsme, že jsme bezbranní, že proti nám stojí nebezpečný svatý vlk, proti kterému nemáme šanci. Dnes žijeme v nebezpečné dezinformační iluzi, že bezbranní nejsme, že se můžeme rovnocenně demokratickému vlku bránit. Ale není to pravda, jsme stejně bezbranní jako předtím. A je to o to záludnější, že svého nepřítele neznáme, demokratický vlk je schován v rouše beránčím. Když je střední třída patřičně oslabena, teprve potom totiž mohou superboháči a mafiáni neomezeně a nerušeně vládnout, krást a tunelovat, přičemž tzv. pravice i levice těmto mocným slouží. Úředníci dusí obyvatelstvo spoustou nesmyslných příkazů, vyhlášek a nařízení aby lidé neměli čas zabývat se politikou. Soudy a policie se tváří jako nezávislé ale nepracují, tak jak mají. Zatímco malý zlodějíček je okamžitě lapen a odsouzen protože na chudý lid musí být přece přísnost, tak velcí političtí zloději, co ukradnou miliardy, ti se jenom smějí, protože jsou nepostižitelní a mají často i imunitu. Nikdo není nikdy potrestán. Další zákonitostí, která platí pro všechny státy světa je, že: čím více se vyskytuje v kterém státě korupce, tím míň je ten stát demokratický. Korupce je skutečným nebezpečím pro všechny státy světa, protože organizovaný zločin manipuluje s miliardami dolarů. Všechno tu souvisí se vším a nikdo nemá čisté ruce. Pseudodemokracie je také typická tím, že nechá lid, ať si svobodně žvaní na internetu, o čem chce a nadává si, na co chce, ponechává mu svobodu slova, netrestá ho za to jako v totalitě ale to je vše, k nápravě kritizovaných jevů nikdy nedochází. Většina lidí se musí živit normální prací, platy těchto vrstev obyvatel jsou tak mazaně vypočtené, že akorát stačí na nuznou obživu rodin a placení složenek. Úmyslné zvyšování různých drakonických pokut a exekutorských sankcí má také přimět občany k poslušnosti. A strach propuštění z práce je nejúčinnější nástroj udržující většinu obyvatel v závislosti na svém zaměstnavateli a tedy pokorné poslušnosti. Málokdo má totiž odvahu veřejně a kriticky vystoupit a nastavovat vlastní krk za druhé i za cenu vlastní nezaměstnanosti. Ze všech uvedených informací jasně vyplývá, že demokracie neexistuje nikde na světě. Lidé na celém světě žijí v totalitě, demokracie neexistuje v žádném státě světa. Ze všech argumentů, které jsem v této kapitole vyjmenoval, jasně vyplývá, že celá zastupitelská demokracie je švindl nebývalých rozměrů. K vládnutí se dostanou vždy jen ti lidé, kteří se tam dostat mají, kteří jsou předem zákulisními vládci světa pečlivě vybraní. Svět v současnosti stojí na velké křižovatce: buď bude lidstvo v nedaleké budoucnosti totálně zotročeno, nebo bude prosazena přímá elektronická demokracie, v které bude většinová společnost konečně zbavena svých krutých válečnických tyranů a začne si vládnout sama. Nejspíše ale svět logicky ovládne umělá inteligence a roboti, člověk opustí nerad rychle města a vesnice a začne lovit zase oštěpy zvěř a žít uboze jako lovná zvěř, kterou budou roboti v lovné sezóně lovit, aby regulovali správně naše početní stavy.
http://web.libimseti.cz/GVKB

Pokrytec nenávidí pokrytce

Na první pohled je to moje město jako každé jiné, jemuž je podobných tisíce dalších. Město má své čtvrtě, svoje centrum, svoje periferie, svá nádraží, radnici, kostel, velká obchodní centra, jako i malé obchůdky, hlavní třídy, temné uličky, restaurace a obchody všeho druhu, sídliště či pavlačové domy, svůj ruch a šum, a to vše doplňují lidé, kterých jsou zde hromady, a kteří jako mravenci v mraveništi každý den se valí přes to město za svými ubohými cíli. Město má pochopitelně i svoje úřady, instituce a všemožné organizace, které jsou dominantou celé této aglomerace a dělají čest svému městu. Ale tu správnou pověst dělají městu lidé zde žijící a pohybující se v něm. V tom je toto město zvláštní. Člověk může být jakýkoliv, ale sotva jednou vstoupí dovnitř, padne na něj duch tohoto města, který ovládne a přetvoří daného člověka tak, aby se stal jedním z davu. A tak se noví přistěhovalci, stávají jedněmi z řadových obyvatel tohoto města, a to se vším všudy. Zapadnou do toho monotónního pohybu a rytmu života, který je v tomto městě, a převezmou všechny nezbytné a potřebné rysy v chování a charakteru, aby mohli být jedněmi ze stáda, zbytečně nevyčnívali a především, aby si mohli urvat z toho města tolik, kolik jen mohou. Lidé zde dosáhnou, čeho chtějí, ale musí jejich tužby a motivační cíle být v mezích možností samotného města, nesmí překračovat hranice a limity, které byly vytvořeny. Pokud totiž člověk překročí ony limity, nebo bude chtít něco, co jde v rozporu se zavedenými mechanismy v daném městě, přijde velmi rychlá exkomunikace daného jedince, z něhož se posléze stává odpadlík, renegát, vyvrhel společnosti či nějaký idealista. Jak je lehké žít v tomto městě, když chcete být jedním z těch mravenců v tomto mraveništi, tak je těžké v něm přežívat, pokud chcete být někým jiným. Nabízí se myšlenka, že dané město má na to vše právo. Lidé si ho vytvořili, dali do něj určité systémy, pravidla, vybudovali hodnoty a zákony, zavedli určité normy, morálku a etiku, a tak pokud se najde někdo, komu se to příčí a nelíbí, tak nikdo ho přece v tom městě nedrží, může se odstěhovat do jiného města, kde třeba to bude jiné. Anebo ať si někdo nespokojený klidně založí svoje město, které bude podle jeho představ. To celé je hezké, a snadno se to říká, ale realita je složitější. Město totiž žije z lidí v něm pohybujících se, a každý jedinec, který opustí ono město, je velkou ztrátou. Nejde o to, že zmizí jeden člověk, jde o to, že takový člověk by mohl být příkladem pro mnoho dalších. A třeba časem by takto odešlo deset lidí, poté sto, pak tisíce, až by se jednoho dne stalo, že by město zelo prázdnotou. Město tedy hlídá každého jedince, a každý odpadlický projev hned v zárodku tvrdě potrestá. A nejen to, vštěpuje obyvatelům do hlavy, že být odpadlíkem je něco špatného a hrozného. Touto démonizací zdravého myšlení a rozumu pak efektivně vytváří nejen oddanost a poslušnost vůči dogmatům a normám onoho města, ale dělá se z obyvatel nejlepší ochranná a preventivní složka. Lidé totiž z dané obavy a ze znechucení před nezapadajícími elementy sami udělají onu exkomunikační špinavou práci, a nejednou přispějí k tomu, se každý přizpůsobí a podřídí. Ale jak jsem již říkal, v drtivé většině případů každý, automaticky stává jedním z dalších poslušných mravenců, a začne se chovat tak, aby v tom mraveništi zapadal. Říkal jsem, že lidé se mohou odstěhovat, změnit místo bydlení či udělat vlastní město. Ale také jsem říkal, že to není tak snadné. Předně jako toto město, je široko daleko plno stejných či podobných měst, a hledat nějaké opravdu jiné a osobité město, to je otázka exotických dalekých krajin, které navíc ani nezaručují, že by to tam mohlo být jiné. A tak člověku vlastně moc nezbývá, a musí si vybrat, buď se přizpůsobí, anebo bude exkomunikován. Složitější situace nastává, pokud se člověk narodí v tomto městě, vyrůstá v něm, přebírá jeho hodnoty, normy, zákony, učí se všemu, co považují ostatní lidé za správné, důležité a potřebné, chodí a dělá přesně to, co se má a co se od něj očekává. A tak to dělá, až jednoho dne zjistí, že to vše je jedna velká fraška. Najednou si uvědomí, že už nechce být žádným mravencem, ale chce být mimo tuto hmyzí komunitu. Tehdy pak nastávají těžké chvíle pro takového člověka, a ve většině takových případů dochází k depresím, nepředloženým činům někdy i násilným, a nejednou to směřuje i k exkomunikaci. Zvláštní je, že ač je daný člověk plný zoufalství a frustrace, tak skrz to, že vyrostl na tomto systému, není schopen odstěhování, protože je až moc závislý na všech těch mechanismech a zákonitostech. A tak žije na okraji města a celé společnosti, a čeká na vykoupení v podobě smrti, ti naivnější věří v zázraky a štěstí. Nastává celkem bizardní situace, daný jedinec si uvědomuje, že město ho ničí, že je někým jiným než mravencem, ale nemá sílu a vůli, aby se vymanil z jeho vlivu. Ono není ani divu, kouzlo daného města je velmi silné, a historie nepamatuje, že by se našel někdo natolik silný, kdo by dané kouzlo zlomil a osvobodil se. A i kdyby se přece jen dostal pryč z města, pořád v něm bude kus ideálů, který mu bude navždy připomínat, kde byl. Prostě rodné teritorium je fascinující místo plné jedno tvarné monotónnosti a stereotypu, kde vše do sebe zapadá, funguje jako motor v autě, a lidé znají a mají svá místa, nad kterými nepřemýšlí a neřeší je. Pokud se něco v tom pokazí, prostě se to vymění, spraví či nahradí, a život pokračuje dál. Já jsem se v jednom takovém městě narodil, prožil v něm dětství, dospívání, i dospělost. A už od počátku vnímání své existence jsem tušil cosi divného. Nechápal jsem některé složité nenormální věci, které jiní považovali za běžné a normální. Přemýšlel jsem nad okolnostmi, nad kterými jiní ani nezavadili myšlenkami. Snil jsem o tom, co jiní považovali za divné a šílené, toužil jsem po tom, co ostatní brali za zkažené, nenormální nebo hloupé. Víc a víc jsem vnímal kolem sebe věci, které mě nepřišly normální, a naopak to, co jiní viděli jako nenormální a zvláštní, já měl za normální. Postupem času jsem pociťoval přirozenosti všude tam, kde se to zakazovalo, a viděl hezké věci v místech, které se zatracovaly. Moje zmatení mysli bylo rok od roku větší, a já se toho bál. Měl jsem strach ze svých myšlenek a z jejich odhalení, a tak jsem upadnul v uzavřenost, a upadl do svého vnitřního světa fantazie, kde jsem snil a prožíval svou realitu. Ale něco takového nepomáhalo, protože realita kolem mě bila do celého těla a já neměl kam před ní utéci. A tak po kratším období naivního přesvědčování, že je chyba ve mně a jsem hloupý blázínek, který až moc fantazíruje a uniká mu tak skutečná realita, jsem přišel jednoho dne na to, že to, co vnímám a cítím, nejsou sny a bludy mé choré mysli, ale jsou bohužel skutečností. Ono osvícení a prozření mě nadchnulo a zaradoval jsem se, zároveň ale na mne dopadla beznaděj a frustrace. Byl jsem totiž osamělý, a nejen to, byl jsem i bezmocný vůči tomuto všemu. Původní moje reakce byla, že jsem chtěl to celé nějak napravit a změnit. Tento boj s větrnými mlýny trval jen chvilku, než jsem narazil hlavou na tvrdou stěnu reality a uvědomil si zbytečnost a hloupost tohoto jednání. A tak jsem toužil utéci z tohoto města, vymanit se z jeho zhoubného kouzla, ale nenašel jsem buď sílu, anebo prostředky. A tak jsem tady zůstal uvězněn a tím i odsouzen k doživotnímu žaláři, ze kterého bylo úniku jen za pomoci smrti. Jak roky plynuly, moje frustrace a deprese narůstaly, a já přemýšlel, proč se to děje zrovna mně. Byla období, kdy jsem si vroucně přál být jako jeden z těch mravenců kolem, co bez myšlenek chodí sem a tam, dělají vše mechanicky a nepřemýšlí nad tím vším. Ale pak se zas ta doba změnila v jinou, kdy jsem naopak plný znechucení a opovržení hraničící až s nenávistí proklínal všechny mravenčí lidi. Pak se to jednoho dne všechno změnilo. Bylo mi vyššími silami nabídnuto vykoupení ze svého vězení v podobě předčasné, neplánované smrti. Daný fakt sice zprvu působil děsivě, ale velmi rychle jsem si na něj zvyknul a našel v něm zalíbení. A posléze jsem v tom našel i svou sílu a odhodlání. Fakt, že umřu dříve než ostatní, že nebudu muset čekat do hnijícího a rozpadajícího se stáří, ten mě utišoval, jako morfium zraněného vojáka osvobozoval mne. Už mi vězení nepřišlo tak těsné a kruté, a lidé kolem nepřišli takoví škrtící, už mi nevadili žádné zákony, normy a pravidla, už mě totiž všechno bylo jedno a nic jsem neřešil. Stal jsem se svobodným, ačkoliv jsem stále byl ve vězení. Onen pocit osvobození mi vnukl do duše osvícení a prozření všeho kole mne. Jak slastný to byl pocit, když jsem se nad to vše kolem mohl povznést jako orel, a vidět vše z ptačí perspektivy. Přesto ale pořád jsem byl naživu, ve svém vězení, a tak pokaždé, když jsem nevzlétal a dosedl na zemi, abych si od toho létání odpočinul, dopadly na mě pocity beznaděje, marnosti a frustrace, aby mi připomněly, že pořád ještě jsem součástí tohoto města. Ony stavy povznesení nad tím vším mě přinášely nejen pocity svobody a volnosti, ale i ukazovaly nové skutečnosti, které jsem dřív neviděl, nebo jim nedokázal porozumět. A tak jsem den za dnem odhaloval systém a jeho mechanismy, nacházel souvislosti a spojitosti v chování mravenčích obyvatel a shledával geniální zákonitosti v tomto celém světě spočívajících na využívání slepých a hluchých lidí. A pak mě to jednoho dne trknulo. Co kdybych sepsal vše, co jsem viděl a vnímal. Co kdybych napsal vše o životě? Třeba jednoho zmizí tato města a nahradí je jiná, kde už lidé budou žít lidsky a jinak, a třeba to tehdy někdo najde a bude mít nějaké důkazy o tom, jak se žilo kdysi, třeba to jednou bude číst někdo jako já, kdo je uvězněn a pomůže mu to. Třeba to ale nikomu nepomůže, ani to nikdo nebude číst, ale i tak to přesto jednomu člověku pomůže mě! Když jsem přemýšlel, o čem bych měl psát, jsem dlouho nevěděl, co by to mělo být. Myšlenek a nápadů byly stovky, ale přesto jsem nedokázal najít něco, co by to celé odstartovalo. Je vždy těžké udělat první krok. Ale jak se jednou udělá, ty další už jdou samy. Systém do hlav svých mravenčích lidí zanesl jednu zvláštní závislost, která se v lidech rozmohla až do roviny posedlosti. Jedná se o závislost na velikém konzumování hodnot. Ačkoliv byla ona závislost rozdílná v každém časovém období lidstva, tak pořád měla stejné principy a mechanismy. V lidech se zakořenil už od pradávna názor, že ten, kdo má vše co potřebuje, má více moci, více přepychu a větší možnosti, jak si užít všeho možného, jako se i zaopatřit a zajistit si klidnější a lepší život. Jak staletí plynula, toto vše se vyvíjelo v závislosti na tom, jak se vyvíjela lidská společnost a její struktura, až to dospělo do současných dob, kdy to celé dosahuje nebývalého maxima. Ano, troufám si tvrdit, že nyní je ona závislost na konzumu největší, a až jednou přejde, dosáhne velkého pádu. Systém onu konzumní závislost zprvu přirozenou, později vnuknutou lidem, začal velmi rychle využívat, neboť to byl jeden ze spolehlivých prostředků, jak zotročit svoje obyvatele, aniž by bylo třeba nějakých větší represí, zákonů a norem. Lidé se totiž rádi nechali opít pocitem, že mohou mít víc než ti kolem, stačilo jen, když by měli více majetku a větší pozemek. Z konzumu hodnot se tak stal časem měřící prostředek lidské velikosti. Ale nejen to. Byl i ukazovatelem lidské úspěšnosti, slávy, inteligence, rozumu, dokonce i povahy, osobnosti a charakteru. Prostě lidé tam, kde chtěli vidět něco kladného a dobrého, vždy dali konzumní závaží, a pokud se dané závaží převážilo ve prospěch dané okolnosti, bylo to vše v pořádku. Ale běda, jak dané závaží se nepohnulo! Všechno pak bylo zavrhnuto, popliváno a ocejchováno známkou méněcennosti a podřadnosti. Systém rychle v tomto vycítil velký zdroj své moci a vlivu, a tak se časem vytvořila zvláštní nemoc, kterou jsem si nazval konzumní chřipkou. Její symptomy jsou jednoduché, avšak o to více drtivě dopadají na lid. Při pohledu na konzumní výhody lidé ztrácí svůj rozum, svoje typické uvažování a chování. Jejich mysl se zatemní o to více, čím více lesku mají před očima. V současnosti tato nemoc ale zmutovala natolik, že už není třeba ukazovat konzumní výhody, a většinou stačí jen dát představu a vizi o konzumních výhodách. Lidé pak takto postižení, nevnímají bolest, strach, dokonce ani svoje city, mnohdy jsou schopni pod vlivem dané nemoci dělat zlé a špatné skutky, ubližovat nevinným, dokonce i nejbližším. Z dané nemoci se pak těžko dostává, a pokud to člověka úplně nezničí, zanechá to trvalé následky. Systém důmyslně pochopil, že tady je velký zdroj moc a nadvlády nad mravenčími lidmi, a tak se naočkovalo každému obyvateli kousek oné nemoci. Lidé se tak odmala stali závislými na konzumních výhodách, hlavně pak byli jeho otroky a uctivými sluhy. A když se vezme v potaz, že drtivá většina; výhod, moci, bohatství, slávy, atd. patřila mocným ideologickým autoritám je na bíle dni, komu de facto doopravdy lidé sloužili a otročili. Moderní člověk je citlivý na slovo otroctví. Pramení to z toho, že se považuje za svobodomyslného, spravedlivého, osvíceného a pokrokového člověka, v němž není žádné místo pro; přezíravost, nadřazenost, pohrdání, pýchu, atd. Ale realita je jiná. Nemůže být svoboden ten, kdo je závislým na něčem, co patří někomu jinému. Nemůže být svobodomyslný ten, kdo při představě, že by vše hodnotné bylo jeho, ztratí svou soudnost mysli a bude jednat proti svému přesvědčení, zdravému rozumu i vlastní povaze. Nemůže být spravedlivý ten, kdo pro konzumní výhody je schopen spravedlnost poplivat, nemůže být osvícený ten, kdo si nechá zatemnit mysl a oči pro konzumní výhody, a konečně nemůže být pokrokový ten, kdo je posedlý a ovládaný konzumními výhodami, jako tomu se dělo u lidí už před mnoha tisíci lety. Lidská mravenčí společnost po čase samovolně, si vytvořila svou vlastní hierarchii, založenou na konzumních výhodách, kterou i posléze uznávala více, než to, co bylo nastavené samotným systémem. Ono rozdělení lidí bylo většinou na tři skupiny. Na chudé, bohaté, a pak ty uprostřed, co nebyli dost bohatí, aby byli bohatými, a zároveň nebyli ani dost chudí, aby byli mezi chudými. Systém své mravenčí lidi v tomto jejich rozdělení nechal, jak jim i oddělil kus své moci, jako to děláváme, když se s někým podělíme o tabulku čokolády. Čas od času se stalo, že ti uprostřed se spojili a intrikami, půtkami, pomluvami a nečestnými způsoby sebrali bohatým jejich moc, která se jim darovala. Ovšem byli natolik hloupí a krátkozrací, že si nedokázali z toho vzít nikdy víc, než na co myslela jejich požitkářská a sobecká touha. A tak se brzo vrátila sebraná moc zpátky bohatým, při čemž chudým se naslibovalo, že vše bude spravedlivější a lepší. A ti uprostřed spokojení, že mají drobky z toho žvance, se povýšeně producírovali po ulici. Ten měl z toho nejvíce, protože třenice odkláněly mravenčí lidi od toho, aby se zajímali o to, kde je zbytek veškeré moci a peněz, jako je to udržovalo v patřičné porobě a poslušnosti. Ona závislost ovládala člověka. A nejen to, bujela a sílila s tím, jak bohatý daný člověk byl. A naopak, čím chudší byl člověk, tím méně podléhal zlatému zaslepení a více byl lidskou bytosti s city, rozumem a pochopením. Prostě a jednoduše, tam kde byl konzumní nadbytek, city a rozum šly pryč. Ale vždy platilo, že sotva se někomu ukázal konzumní nadbytek, probudila se v každém člověku ona konzumní chřipka. Systém ale pamatoval i na situace, kdy člověk nebude tolik závislým na zlatě, nebo dokonce bude mít vrozenou imunitu na konzumní chřipku. Ano, i takoví se objevovali, a nebylo jich málo. Proto se vytvořil obrovský systém s mnoha účinnými mechanismy, pomocí kterých se vytvořila konzumní nová závislost lidí. Onen systém spočíval v tom, že pokud chtěl člověk mít základní životní hodnoty pro žití ve městě, pokud chtěl mít klidný život, pokud chtěl mít nějaké bydlo a pokud chtěl celkově přežít důstojně, musel přijmout diktát konzumu. Daný systém tak efektivně zapojil konzum do všech těch základních životních hodnot, do bydlení, do klidného života, a tak pokud člověk toto vše chtěl mít, musel si nechat naočkovat konzumní horečku a stát se závislým, protože byl nucen hromadit hodnoty a mít je jako životní potřebu. Logicky pak platilo, že čím více toho každý měl, tím více se mu toho pak dostávalo. A tak i přesto, že daný člověk zprvu neviděl nic dobrého na konzumu a jeho závislosti, posléze chtě, nechtě začal sloužit a otročit konzumu, protože jinak by nepřežil v daném konzumním systému.
http://web.libimseti.cz/GVKB