Blogy

zobraz dalších 23 blogů

Moje první album (CD) Podej mi ruku

Ahojky Zdravím všechny... Jinak v dubnu tohoto roku jsem nahrála své první CD..Prostě hudba je můj celý život. Takže kdyby někdo si chtěl o něčem popovídat stačí se ozvat.
http://web.libimseti.cz/Weryyysek

hudba

Kdy jsem naposledy poslouchala hudbu? už tomu pár týdnů, měsíců bude.. Nevím prostě nebyla nálada. Přitom mi to hrozně chybělo.. njn... Poslední dobou nějak nesleduju ani žádný...
http://web.libimseti.cz/jiji007

Prostě jen tak...

Něžná baletko, nepřestávej tančit...již hudba neustane do té chvílekonečného ticha...tanči a poletuj v nebi jako volný pták bez křídel...bez křídel, ale schopen létat, jako láska,...
http://web.libimseti.cz/_.Shane._

Moje velká láska

Moje velká láska...je hiphop ...!!!!A hlavně ten slovensý a pak český ...ale to je prostě super hudba...když ji slyším ,tak se jdu zbláznit...
http://web.libimseti.cz/jerseyy17

příběh v domě ''D'' (výplod fantazie)

...Vešla jsem do baráku těsně před dvanáctou hodinou dopolední..bylo otevřeno a zvonek, kterej jsem několikrát velmi silně mačkala, byl zřejmě nefunkční... Chodím dlouhá léta okolo tohodle domu, ale nikdy jsem uvnitř nebyla a ani jeho obyvatelé jsem nikdy neviděla....starý, nevšední dům uprosřed ulice, mezi novými, zrenovovánými, drahými domy plných bohatých podnikatelů a překupníků.Už od pohledu se sem ten dům nehodil....všechny ostatní byly kdysy stejné, ale už jsou rozprodány, zbourány, obnoveny...jen ten jediný tu zůstal..ten nejvíc zvláštní co si pamatuju..Proč? není zrovna vidět, že by bylo o něj staráno...žádnou cedulku ''for sale'' apod nevidím...Asi tu žije nějaká stařena, která tu chce zemřit i se svým domem, myslela jsem si. ...Najednou mne všechny ty myšlenky opustily...vešla jsem...Chtěla jsem říct: ''halo, je tu někdo?'' Ale ta věta nebyla vyslána do mého mozku, aby byla vyřknutá..zarazila mne ta atmosféra domu..Jakoby tu žilo plno lidí...přitom jsem nikoho neviděla..šla jsem unešená dál..slyšela jsem hrát odněkud tichou, ale podmanivou hudbu...nejspíš stará gramofonová deska...šla jsem za tou melodií...zněla z prvního patra..našlapovala jsem pomalu a tiše, cítila jsem teplý vzduch kolem sebe..cítila jsem se jako doma, před mnoha mnoha lety..zpátky doma..Cestou jsem nahlédla do pokoje napravo-byla to nějaká pracovna..nedalo mi a navštivila jsem tento pokoj, ve kterém nikdo nebyl..plno černobílejch fotek na zdi..stále ten samej chlap..neznám ho..Nikde nikdo jiný než on! Pokaždé sám, sám stojící hrdě stojící s jemným nádechem úsměvu a důrazným pohledem..s plnovousem a typickými komunistyckými brylkami a černými vlasy, česané do strany, jakoby skrýval pleš. Na každé, každičké fotce...stejný pohled..jen oblečení obněnováno.. Poohledla jsem se dál-zarazil mne sotva vyhaslý krb, vedle krbu stál stůl s mnoha papíry, účtenkami, knížkami, lejstry no jak to bývá v pracovnách..další věc, co mne zaujala-na stole stál popelník s nedokouřeným, zapáleným doutníkem.., otřáslo mnou. Nikde žádný prach, žádný chlad...je jasné..že tu někdo žije,ač jsem nikdy nikoho neviděla. Opustila jsem pracovnu a vydala se dál..hudba stále stejně podmanivě hrála monotonní tón.. Narazila jsem na ''teplou'' kuchyň..staré stylové závěsy-proužkované, parketová podlaha a u stolu přepichový, starý tepich, stará , obyčejná linka s kamny zdobenými okrasnými cihlami , další údiv, který mne potkal...kamna sála teplo..jsem tak naivní, musela jsem se zasmát sama sobě, jak jsem naivní..jasně, že tu někdo žije..vše tomu nasvědčuje..nevím, jak jsem mohla věřit těm pověrám..pff, prej duch..jsem vážně tak naivní.. V klidu jsem proto vyšla zpět na chodbu a zakřičela: ''halo, je tu někdo??...'' Chvilku nic a pak se ozvala ozvěna, podivila jsem se ..v takovém barákuplném nábytku a obrazů a ona ozvěna..zvláštní, řekla jsem si, že ten někdo, zřejmě muž, je v koupelně, a proto neslyší.Vyšla jsem staré, dřevěné, vyřezáváné schody a přede mnou jsem uviděla kolosální kyvadlové hodiny, které byly zastaveny přesně na 12:00, člověk by řek, pravé poledne...mohla to být ovšem také půlnoc... proč jen řeším hodiny?? Jsem tu přeci z jiného důvodu, mám doručit zásilku na tuto adresu, adresu beze jména, jen ulice a směrovácí číslo, pasující na tento dům..nikdy za můj pracovní život u roznášecí služby jsem nic na tuto adresu nenesla. Zavolala jsem proto znova..už ani ta hloupá ozvěna neodvětila, skřípla však dřevěná podlaha kousek ode mne, viděla jsem, jak se prkno prohlo...najednou mi byla stršná zima...Ale nikdo se neozval..došla jsem do obývacího pokoje, kde jsem našla další fotky toho stejného chlapa..má se asi hodně rád, řekla jsem si... Dnes to musí být starý pán..stále fotky stejného provedení, stejného typu..stejný stajl..jakoby je fotila tatáž osoba...Ale nikde fotka jiné osoby..asi žije sám...žádné kvanto přátel..takovej samotář...bez rodiny..jen on a dům..možná... staré mohutné pohovky se zlatým rámem stíly okolo proskleného stolu na jedné noze..na stole stála láhev otevřené whiskey a jedna ušpiněná, nedopitá sklenička..vzala jsem tu láhev a pod nápisem Whiskey byl velkým písmem datum..rok 1910-uf..toje ale zachovalý..musela bejt pěkně drahá, pomyslela jsem si...s myšlenkami na to, že já nemám pomalu ani na krabicový víno jsem došla do nějakého ateliéru či co..kde visel velký portrét toho pána z fotek...velký obraz...vedle něj byly další, male..malé oproti tomu obrovskému. Obrazy byly však pro mé oko nesmyslné..jeden byl nedokreslen..což není nic zvláštního, stál oopřený o stůl a na jeho vrchní hraně bylo zmačkaný prostěradlo...obraz byl sice nedokreslen, ale přišlo mi to jak ta osoba z fotek, značně zjizvená a zkrvavěná tvář..když jsem ale přistoupila blíž, abych se podívala zda-li je to on, uviděla jsem, jak si to červená barva šine po plátně svisle dolů..ah ano na zemi byla už menší louže....-další skřpot podlahy, který mne vyrušil..otočila jsem se a odešla z pokoje. Obraz, který jsem viděla před pár okamžiky mi uvízl těžce v hlavě..byla to opravdu tak originálně a důvěryhodně namíchaná čerstvá červená barva anebo krev ?? Najednou jsem si uvědomila, že jsem ale přece slyšela hrát hudbu, kvůli které jsem šla nahoru, do patra..Ale kde? kde hrála?? Všechny místnosti jsem prošla, ale nikde nic, co by aspoň trochu připomínalo něco, co by přehrávalo hudbu..navíc už tu melodii neslyším, ani nevím kdy přestala hrát... ...Šla jsem tedy zpět dolů, nikoho jsem nenašla, ač jsem prohledala celý dům. Vycházela jsem z baráku s tím, že napíšu oznámení o balíku, aby si pro něj přišli osobně...otevřela jsem hlavní dveře a lekla jsem se.. Venku byla tma!! To není možný..vždyť přece..nešlo mi to do hlavy, koukla jsem na hodinky a bylo přesně 12:00..Co jsou to za kouzla? vždyť přece bylo poledne, když jsem sem vcházela, Poledne!! 12 hodin !! Jak jsem tam mohla být tak dlouho?? Byla jsem tam tak 20 minut...to se vsadím.. Zavřela jsem za sebou a rychlým krokem jsem šla k autu, než jsem odjela podívala jsem se na onen podivný dům..v každém okně se svítilo...zastavilo se mi srdce..rychle jsem nastartovala a odjela...
http://web.libimseti.cz/Denushinka

SaMaaa...

zatím sem sama doma že....(((:...hehe nejvíc mi to vyhovuje....:)))...hudba nahlas nejvíc co to de.....odpočinek...prostě pohoda.....hmmm..ale na jak dlouho...???....za chvíli přijede....a...
http://web.libimseti.cz/Dominiskaa